Biodroxil 1000 Mg
sp.zn.sukls99818/2016
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
BIODROXIL 1000 mg potahované tablety
BIODROXIL 500 mg tvrdé tobolky
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Biodroxil 1000 mg, potahované tablety: cefadroxilum monohydricum 1049 mg, odpovídající cefadroxilum 1000 mg v 1 potahované tabletě.
Biodroxil 500 mg, tvrdé tobolky: cefadroxilum monohydricum 525 mg, odpovídající cefadroxilum 500 mg v 1 tvrdé tobolce.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Biodroxil 1000 mg - potahované tablety Biodroxil 500 mg - tvrdé tobolky
BIODROXIL 1000 mg, potahované tablety: bílé až slabě nažloutlé, oválné potahované tablety s půlicí rýhou na obou stranách. Půlicí rýha není určena k rozlomení tablety.
BIODROXIL 500 mg, tvrdé tobolky: bílé, tvrdé, želatinové tobolky obsahující bílý až slabě nažloutlý prášek.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1. Terapeutické indikace
Přípravek se používá u infekčních onemocnění způsobených mikroorganizmy citlivými na léčivou látku cefadroxil, v případě že je indikována perorální léčba.
Jsou to:
- infekce horní části respiračního ústrojí: bakteriální faryngitida a tonzilitida;
- infekce dolní části respiračního ústrojí: akutní bronchitida a akutně exacerbovaná bronchitida, chronická bronchopneumonie a bakteriální pneumonie;
- infekce močového ústrojí (nekomplikované a komplikované): pyelonefritida, cystitida, uretritida;
- infekce kůže a podkožní tkáně: abscesy, furunkulóza, impetigo, erysipel, pyodermie, lymfadenitida a infikovaná poranění;
- zánět kostní dřeně a septické záněty kloubů.
4.2. Dávkování a způsob podání
Dávkování
Dávkování při běžných infekcích
Dospělí a dospívající nad 40 kg tělesné hmotnosti s normální ledvinovou funkcí dostávají obvykle 1-2 g/den rozdělené do 2 stejných dávek v závislosti na závažnosti infekce a citlivosti původce.
Při tonzilitidě a faryngitidě vyvolané Streptococcus pyogenes se podává 1 g denně v 1 dávce, nejméně 10 dnů.
U starších pacientů a u pacientů s poruchou funkcí ledvin se dávkování snižuje (viz dále) - lék se vylučuje ledvinami.
Pediatrická populace
Děti (< 40 kg) s normální funkcí ledvin při běžných infekcích dostávají obvykle 25-50 mg/kg těl.hm./den ve 2 stejných dávkách v závislosti na závažnosti infekce a citlivosti původce.
Při tonzilitidě a faryngitidě vyvolané Streptococcus pyogenes se dává 30 mg/kg/těl.hm./den v jedné dávce, nejméně 10 dnů. Pro podávání nižších dávek než 500 mg je potřeba volit jiné lékové formy cefadroxilu.
Trvání léčby: v léčbě se má pokračovat ještě 2-3 dny po ústupu akutních klinických příznaků, většinou je délka léčby 7-10 dní.
Dávkování při poruše funkce ledvin: dávkování se musí upravit podle hodnot clearance kreatininu, aby nedošlo k akumulaci cefadroxilu. U pacientů s clearance kreatininu 50 mg ml/min nebo méně se doporučuje užít následující schéma:
|
Clearance kreatininu |
Počáteční dávka |
Udržovací dávka |
Interval mezi dávkami |
|
50-25 mg ml/min |
1000 mg |
500 mg - 1000 mg |
každých 12 hod. |
|
25-10 mg ml/min |
1000 mg |
500 mg - 1000 mg |
každých 24 hod. |
|
10-0 mg ml/min |
1000 mg |
500 mg - 1000 mg |
každých 36 hod. |
U dětí (< 40 kg) s poruchou funkce ledvin se užití Biodroxilu nedoporučuje a je potřeba volit jiné lékové formy cefadroxilu.
Dávkování pro pacienty při hemodialýze: pacienti dostávají 1krát 50 mg/kg/těl.hm. Biodroxilu 48 hodin před dialýzou a totéž množství po jejím skončení. Při léčbě dialýzou 2-3krát v týdnu se tato dávka aplikuje vždy 48 hodin před další dialýzou.
Způsob podání
Tobolky a potahované tablety se nežvýkají a zapijí se tekutinou. Biodroxil se může užívat s jídlem nebo nalačno: jeho biologická dostupnost a léčebné účinky nejsou ovlivňovány příjmem potravy.
4.3. Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku, na kterýkoli z cefalosporinů nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Závažné reakce na peniciliny nebo kterékoli jiné beta-laktamové léčivo v anamnéze.
4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Cefadroxil neprostupuje do cerebrospinální tekutiny a není indikován k léčbě meningitidy (viz bod 5.2).
Při léčbě infekcí vyvolaných Streptococcus pyogenes a k prevenci revmatické horečky je lékem první volby penicilin. Údaje o cefadroxilu neposkytují dostačující podklady k profylaktické léčbě.
Zvláštní opatrnosti je třeba u pacientů s těžkými alergiemi nebo astmatem v anamnéze.
U pacientů s nezávaznou hypersenzitivitou na peniciliny nebo jiná necefalosporinová beta-laktamová léčiva v anamnéze se cefadroxil musí používat se zvláštní opatrností, protože se vyskytují zkřížené alergie (incidence 5 až 10 %).
Porucha funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin je potřebná opatrnost; dávkování je nutno upravit podle stupně poruchy funkce ledvin (viz bod 4.2).
Gastrointestinální poruchy v anamnéze
U pacientů s gastrointestinálními poruchami, zejména kolitidou, se cefadroxil musí používat opatrně. Průjem může zhoršit resorpci jiných léčiv a vést tak ke zhoršení jejich účinnosti.
Alergické reakce
Pokud se objeví alergická reakce (kopřivka, exantém, svědění, pokles krevního tlaku a zrychlený tep, respirační poruchy, kolaps atd.), je nutno léčbu ihned ukončit a přijmout vhodná opatření (sympatomimetika, kortikosteroidy a/nebo antihistaminika).
Dlouhodobé podávání
Zejména při dlouhodobém podávávání se doporučují časté kontroly krevního obrazu a pravidelné testy funkce jater a ledvin. Při dlouhodobé léčbě cefadroxilem se mohou objevit plísňové superinfekce (např. kandidóza).
Při závažném a přetrvávajícím průjmu
je nutno uvažovat o pseudomembranózní kolitidě související s antibiotikem. V takovém případě se musí cefadroxil ihned vysadit a musí se zahájit vhodná léčba (např. perorální vankomycin, 250 mg čtyřikrát denně). Antiperistaltika jsou kontraindikována.
Během léčby cefadroxilem nebo po ní mohou přechodně být výsledky Coombsova testu pozitivní. To platí také pro Coombsovy testy prováděné u novorozenců, jejichž matky byly před porodem léčeny cefalosporiny.
Forzírovaná diuréza vede k poklesu krevních hladin cefadroxilu.
Cukr v moči je nutno během léčby cefadroxilem stanovovat enzymaticky (např. testovacími proužky), protože redukční testy mohou vést k falešně zvýšeným hodnotám.
Život ohrožující infekce se mají nejprve léčit parenterálními cefalosporiny. Parenterální cefalosporiny mohou být přínosné při život ohrožujících infekcích nebo při infekcích, které vyžadují vyšší dávkování nebo častější podávání v jednom dni.
4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Kontraindikace souběžného podávání
Biodroxil se nesmí kombinovat s bakteriostatickými antibiotiky (např. tetracyklinem, erythromycinem, sulfonamidy, chloramfenikolem), protože by mohlo dojít k antagonistickému účinku.
Léčbě Biodroxilem v kombinaci s aminoglykosidovými antibiotiky, polymyxinem B, kolistinem anebo kličkovými diuretiky ve vysokých dávkách je nutno se vyhnout, protože taková kombinace může potencovat nefrotoxické účinky.
Souběžné podávání se nedoporučuje
Během dlouhodobého podávání antikoagulancií nebo inhibitorů agregace trombocytů jsou nezbytné pravidelné kontroly koagulačních parametrů, aby se zabránilo hemoragickým komplikacím.
Bezpečnostní opatření
Současné podávání probenecidu zvyšuje a udržuje zvýšení koncentrace cefadroxilu v krevním séru a žluči.
Cefadroxil se váže na kolestyramin, což může vést ke snížené biologické dostupnosti cefadroxilu.
4.6. Fertilita, těhotenství a kojení Těhotenství
I když studie na zvířatech ani klinické zkušenosti nepřinesly žádné důkazy teratogenity, bezpečné podávání v těhotenství nebylo prokázáno.
Kojení
Cefadroxil je v mateřském mléku přítomen v nízkých koncentracích, může způsobit průjem, senzitizaci nebo kolonizaci sliznic kojence plísněmi.
Podávání cefadroxilu během těhotenství a kojícím matkám je proto nutno provádět velmi opatrně.
4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Cefadroxil může vyvolat bolesti hlavy, točení hlavy, nervozitu, nespavost a únavu, a proto může dojít k ovlivnění schopností řídit a obsluhovat stroje (viz bod 4.8).
4.8. Nežádoucí účinky
Nežádoucí účinky jsou seřazeny podle četnosti následovně:
Velmi časté (> 1/10); časté (> 1/100 až < 1/10); méně časté (> 1/1 000 až < 1/100); vzácné (> 1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Nežádoucí účinky se objevují u asi 6 až 7 %* léčených pacientů.
Infekce a infestace
Méně časté: Klinické obrazy v důsledku růstu oportunních organismů (plísní), jako jsou vaginální
mykózy, soor (viz bod 4.4).
Poruchy krve a lymfatického systému
Vzácné: Eosinofilie, trombocytopenie, leukopenie, neutropenie, agranulocytóza: vzácné případy
při dlouhodobém podávání, které se upravily po přerušení léčby.
Velmi vzácné: Hemolytická anémie imunologického původu.
Poruchy nervového systému
Velmi vzácné: Bolesti hlavy, nespavost, závratě, nervozita.
Gastrointestinální poruchy
Časté: Nauzea, zvracení, průjem, dyspepsie, bolesti břicha, glositida (viz bod 4.4).
Velmi vzácné: Byla hlášena pseudomembranózní kolitida (závažnost může být mírná až život ohrožující) (viz bod 4.4).
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Vzácné: Léková horečka.
Velmi vzácné: Únava.
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Časté: Pruritus, rash, alergický exantém, kopřivka.
Vzácné: Angioneurotický edém.
Velmi vzácné: Byly hlášeny Stevens-Johnsonův syndrom a erythema multiforme.
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Vzácné^Artralgie.
Poruchy ledvin a močových cest
Vzácné: Jntersticiální nefritida (viz bod 4.4).
Poruchy imunitního systému
Vzácné: Reakce podobné sérové nemoci.
Velmi vzácné: Okamžitá alergická reakce (anafylaktický šok) (viz bod 4.4).
Poruchy jater a žlučových cest
Vzácné: Hlášena byla cholestáza a idiosynkratické selhání jater.
Menší zvýšení sérových transamináz (AST, ALT) a alkalické fosfatázy.
Vyšetření
Velmi vzácné: falešně pozitivní přímý a nepřímý Coombsův test (viz bod 4.4).
* Incidence podezření na nežádoucí účinek v observační poregistrační studii u 904 pacientů Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10, webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.
4.9. Předávkování
Žádné klinické zprávy o předávkování Biodroxilem nebyly zatím podány. Ovšem je známo, že při předávkování jinými cefalosporiny se mohou vyskytnout tyto příznaky: nauzea, halucinace, hyperreflexie, extrapyramidové příznaky, poruchy vědomí, kóma a porušení činnosti ledvin. První pomoc při požití toxických dávek: nutno ihned vyvolat zvracení nebo provést výplach žaludku, v případě nutnosti i hemodialýzu. Je nutná kontrola vodní a elektrolytové bilance, monitorování funkce ledvin.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
Farmakoterapeutická skupina: Jiná beta-laktamová antibiotika, cefalosporiny I. generace,
ATC kód: J01DB05
5.1. Farmakodynamické vlastnosti
Mechanismus účinku
Cefadroxil je cefalosporin k perorálnímu podání, který inhibuje syntézu buněčné stěny aktivně se dělících buněk tím, že se váže na jeden nebo více proteinů vázajících penicilin. Výsledkem je tvorba defektní buněčné stěny, která je osmoticky nestabilní, a lýza bakteriální buňky.
Mechanismus rezistence
Cefadroxil může být v nízkých až středních množstvích aktivní proti organismům vytvářejícím některé typy beta-laktamáz, např. TEM-1. je však inaktivován beta-laktamázami, které mohou účinně hydrolyzovat cefalosporiny, jako jsou mnohé beta-laktamázy s rozšířeným spektrem a chromozomální cefalosporinázy, jako jsou enzymy typu AmpC.
Nelze očekávat, že by cefadroxil byl aktivní proti bakteriím s proteiny vázajícími penicilin, které mají sníženou afinitu k beta-laktamovým léčivům. Rezistence může být také zprostředkována bakteriální impermeabilitou nebo bakteriálnímu efluxními pumpami. Ve stejném organismu může být přítomen více než jeden z těchto prostředků rezistence.
In vitro jsou perorální cefalosporiny první generace méně aktivní než peniciliny G a V proti grampozitivním mikroorganismům a jsou méně aktivní než aminopeniciliny proti H. influenzae.
Hraniční hodnoty
Pro cefadroxil byla podle Evropského výboru pro testování antimikrobiální citlivosti (European Committee on Antimicrobial Susceptibly Testing - EUCAST) definována následující doporučení (tabulky limitních koncentrací pro interpretaci MIC a průměrů zón, verze 3.1, platná od 2013-02-11):
|
Cefadroxil (Klinické hraniční hodnoty EUCAST) |
Hraniční hodnoty MIC | |
|
S < |
R > | |
|
Enterobacteriaceae (pouze nekomplikované infekce dolních cest močových) |
16 |
16 |
|
Staphylococcus spp. |
Poznámka1 |
Poznámka1 |
|
Streptococcus skupin A, B, C a G |
Poznámka2 |
Poznámka2 |
|
Hraniční koncentrace nesouvisející s druhy |
IE |
IE |
Poznámka1: citlivost stafylokoků na cefalosporiny se odvozuje z citlivosti na cefoxitin, s výjimkou ceftazidimu, cefiximu a ceftibutenu, které hraniční hodnoty nemají a při stafylokokových infekcích se nesmějí používat. Některé kmeny S. aureus rezistentní vůči methicilinu jsou citlivé na ceftarolin.
Poznámka2: citlivost streptokoků skupin A, B, C a G na beta-laktamy se odvozuje z citlivosti na penicilin.
IE: ukazuje, že není dostatek důkazů o tom, že dotčené druhy jsou dobrým cílem léčby daným léčivem. Může být hlášena MIC s komentářem, ale bez doprovázející kategorizace S, I nebo R.
Citlivost
Prevalence rezistence se u vybraných druhů může geograficky a v čase lišit, přičemž jsou potřebné místní informace o rezistenci, zejména při léčení závažných infekcí. Podle potřeby je nutno vyhledat poradu s odborníkem, pokud místní prevalence rezistence je taková, že užitečnost léčiva u přinejmenším některých typů infekcí je sporná.
Druhy_
Běžně citlivé druhy
Grampositivní aerobní mikroorganismy
Streptokoky skupiny B, C a G Streptococcus pyogenes *
Gramnegativní aerobní mikroorganismy
Moraxella catarrhalis *
Druhy, u kterých může být problémem získaná rezistence
Grampozitivní aerobní mikroorganismy
Staphylococcus aureus (citlivé na methicillin) * Staphylococcus epidermidis Streptococcus pneumoniae *
Gramnegativní aerobní mikroorganismy
Citrobacter diversus $
Escherichia coli * $
Haemophilus influenzae $
Klebsiella pneumoniae $
Klebsiella oxytoca $
Proteus mirabilis * $
Přirozeně rezistentní druhy
Grampozitivní aerobní mikroorganismy Enterococcus spp.
Staphylococcus aureus (methicillin-rezistentní) Staphylococcus epidermidis (methicillin-rezistentní) Streptococcus pneumoniae (penicillin-rezistentní)
Gramnegativní aerobní mikroorganismy
Acinetobacter spp.
Citrobacter freundii Enterobacter spp.
Morganella morganii Proteus vulgaris Providencia rettgeri
Providencia stuartii Pseudomonas aeruginosa Serratia marcescens
Další druhy
Chlamydia spp Mykoplasma spp Legionella spp
* Klinická účinnost byla prokázána u citlivých izolátů ve schválených klinických indikacích $ Druhy s přirozenou střední citlivostí
5.2. Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Po perorálním podání se cefadroxil prakticky rychle všechen absorbuje. Je acidorezistentní, příjem potravy absorpci nesnižuje.
Distribuce
Po podání 500 a 1000 mg dosáhne sérová hladina 16, resp. 30 p/ml, ještě asi za 1- 1,3 hodiny a po 12 hodinách po aplikaci 500 mg jsou hladiny v séru měřitelné. Biodroxil se z 18-20% váže na bílkoviny. Cefalosporiny nepenetrují do cerebrospinálního moku a nemají být používány k léčbě meningitidy.
Biotransformace
Cefadroxil se v organizmu nemetabolizuje.
Eliminace
Zhruba 90% podané dávky cefadroxilu se vylučuje močí v aktivní formě. Eliminace probíhá pomaleji (poločas je 1,5 hod.), než u obdobných perorálních cefalosporinů, takže interval mezi dávkami může být prodloužen na 12-24 hodin. Cefadroxil může být eliminován z organismu hemodialýzou.
5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Akutní toxicita Biodroxilu je velmi nízká. Pokusy na zvířatech po perorální aplikaci neukázaly žádný toxický účinek.
LD50 hodnoty u potkanů po perorálním použití dosáhly 8000 mg/kg těl.hmotnosti.
Dlouhodobé studie provedené na potkanech s dávkami až 1000 mg/kg/den neukázaly žádný toxický účinek na hematologické, biochemické a histologické parametry.
V experimentech na zvířatech nebyl zjištěn onkogenní, mutagenní ani teratogenní účinek.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1. Seznam pomocných látek Biodroxil 1000 mg, potahované tablety:
jádro: koloidní bezvodý oxid křemičitý, natrium-lauryl-sulfát, magnesium-stearát, makrogol 6000, krospovidon, mastek, mikrokrystalická celulosa, povidon.
potahová vrstva: mastek, oxid titaničitý, hypromelosa.
Biodroxil 500 mg, tvrdé tobolky:
natrium-lauryl-sulfát, magnesium-stearát, mikrokrystalická celulosa, tělo a víčko tobolky: oxid titaničitý, želatina, čištěná voda
6.2. Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3. Doba použitelnosti Potahované tablety, tobolky: 3 roky
6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25 °C v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem a vlhkostí.
6.5. Druh obalu a velikost balení
Biodroxil 1000 mg, potahované tablety: PVC/PVDC/Al blistr, krabička Biodroxil 500 mg, tvrdé tobolky: PVC/PVDC/Al blistr, krabička
Velikost balení
Biodroxil 1000 mg, potahované tablety: 12, 20 a 100 potahovaných tablet Biodroxil 500 mg, tvrdé tobolky: 12, 20 a 100 tvrdých tobolek
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6. Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI Sandoz GmbH, Kundl, Rakousko
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLA
Biodroxil 1000 mg, potahované tablety : 15/441/99-C Biodroxil 500 mg, tvrdé tobolky: 15/440/99-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 30.6.1999
Datum posledního prodloužení registrace: 28.5.2014
10. DATUM REVIZE TEXTU
27.5.2016