sp.zn. sukls154538/2014

Souhrn údajů o přípravku

1.    Název přípravku Berlipril 5 Berlipril 10 Berlipril 20 tablety

2.    Kvalitativní a kvantitativní složení

Berlipril 5

Jedna tableta obsahuje enalaprili maleas 5 mg.

Pomocná látka se známým účinkem: Jedna tableta obsahuje 171,0 mg monohydrátu laktózy.

Berlipril 10

Jedna tableta obsahuje enalaprili maleas 10 mg.

Pomocná látka se známým účinkem: Jedna tableta obsahuje 165,75 mg monohydrátu laktózy Berlipril 20

Jedna tableta obsahuje enalaprili maleas 20 mg.

Pomocná látka se známým účinkem: Jedna tableta obsahuje 155,75 mg monohydrátu laktózy.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.    Léková forma

Tableta

Berlipril 5

Téměř bílé, mírně vypouklé tablety se zkosenými hranami a půlicí rýhou na jedné straně Berlipril 10

Světle hnědé, mírně vypouklé tablety se zkosenými hranami a půlicí rýhou na jedné straně Berlipril 20

Světle červené, mírně vypouklé tablety se zkosenými hranami a půlicí rýhou na jedné straně Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4.    Klinické údaje

4.1    Terapeutické indikace

-    léčba hypertenze

-    léčba symptomatického srdečního selhání

-    prevence symptomatického srdečního selhání u pacientů s asymptomatickou dysfunkcí levé srdeční komory (ejekční frakce levé srdeční komory [LVEF] < 35 %)

4.2    Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dávkování by mělo být upraveno individuálně podle pacientova profilu (viz bod 4.4) a odezvy krevního tlaku.

Absorpce enalapril-maleinátu není ovlivněna potravou.

Hypertenze

Počáteční dávka je 5 až maximálně 20 mg enalapril-maleinátu, a to v závislosti na stupni hypertenze a stavu pacienta (viz níže). Berlipril¹ se podává jednou denně. Při mírné hypertenzi je doporučená počáteční dávka 5-10 mg. U pacientů s výrazně aktivovaným systémem renin-angiotenzin-aldosteron (např. při renovaskulární hypertenzi, nedostatku solí a/nebo tekutin, srdeční dekompenzaci nebo závažné hypertenzi) se může vyskytnout nadměrný pokles krevního tlaku po počáteční dávce. Těmto pacientům se doporučuje počáteční dávka 5 mg nebo nižší dávka, zahájení léčby by mělo být provedeno pod lékařským dohledem.

Předchozí léčba vysokými dávkami diuretik by při zahajování léčby enalapril-maleinátem mohla způsobit nedostatek tekutin a riziko hypotenze. U těchto pacientů se doporučuje počáteční dávka 5 mg nebo nižší dávka. Je-li to možné, léčba diuretiky by měla být vysazena 2-3 dny před zahájením léčby přípravkem Berlipril. Funkce ledvin a draslík v séru by měly být sledovány.

Obvyklá udržovací dávka je 20 mg enalapril-maleinátu denně. Maximální udržovací dávka je 40 mg enalapril-maleinátu denně.

Srdeční selhání/asymptomatická dysfunkce levé komory

Při léčbě symptomatického srdečního selhání je Berlipril užíván spolu s diuretiky, a je-li to vhodné, se srdečními glykosidy nebo beta-blokátory. Počáteční dávka enalapril-maleinátu u pacientů se symptomatickým srdečním selháním nebo asymptomatickou dysfunkcí levé srdeční komory je 2,5 mg a měla by být podávána pod pečlivým lékařským dohledem, aby byl zjištěn počáteční účinek na krevní tlak. Není-li po zahájení léčby srdečního selhání přípravkem Berlipril přítomna symptomatická hypotenze, nebo je-li účinně zvládnuta, dávkování může být postupně zvyšováno na obvyklou udržovací dávku 20 mg, která se podle pacientovy snášenlivosti podává jako jednotlivá dávka nebo rozděleně ve dvou dílčích dávkách. Tuto úpravu dávkování se doporučuje provádět v průběhu 2-4 týdnů. Maximální dávka je 40 mg denně a podává se rozdělená do dvou dílčích dávek.

Doporučená úprava dávkování přípravku Berlipril u pacientů se srdečním selháním/asymptomatickou dysfunkcí levé komory:_

Týden	Dávka (mg/den)
1. týden	1.-3. den: 2,5 mg/den* v jednotlivé dávce
	4.-7. den: 5 mg/den ve dvou dílčích dávkách
2. týden	10 mg/den v jednotlivé dávce nebo ve dvou dílčích dávkách
3. a 4. týden	20 mg/den v jednotlivé dávce nebo ve dvou dílčích dávkách

*U pacientů s poruchou funkce ledvin nebo u pacientů užívajících diuretika by měla být dodržována preventivní opatření (viz bod 4.4).

Krevní tlak a funkce ledvin by měly být pečlivě sledovány před i po zahájení léčby přípravkem Berlipril (viz bod 4.4), protože byla zaznamenána hypotenze a (vzácněji) následné selhání ledvin. U pacientů léčených diuretiky by dávkování diuretik mělo být, pokud je to možné, před zahájením léčby přípravkem Berlipril sníženo. Objevení se hypotenze po počáteční dávce přípravku Berlipril neznamená, že se hypotenze bude při dlouhodobé léčbě přípravkem Berlipril znovu objevovat a nevylučuje pokračování v užívání léku. Draslík v séru a funkce ledvin by měly být také sledovány.

Dávkování při poruše funkce ledvin

Intervaly mezi dávkami enalaprilu by obecně měly být prodlouženy a/nebo by dávkování mělo být sníženo.

Clearance kreatininu	Počáteční dávka
Clkr ml/min	mg/den
30 < Clkj- < 80 ml/min	5-10 mg
10 < Clkj- < 30 ml/min	2,5 mg

¹ Všechny údaje uvedené pro Berlipril se týkají přípravku Berlipril 5, Berlipril 10, Berlipril 20.

2/15

**viz bod 4.4

Enalaprilát je dialyzovatelný. Dávkování ve dnech, kdy není prováděna dialýza, by mělo být upraveno v závislosti na odpovědi krevního tlaku.

Starší pacienti

U starších pacientů by dávkování mělo odpovídat funkčnosti ledvin (viz bod 4.4).

Pediatrická populace

S použitím přípravku Berlipril u pediatrických pacientů s hypertenzí jsou omezené klinické zkušenosti (viz bod 4.4, 5.1 a 5.2).

Pacientům, kteří mohou polykat tablety, by mělo být dávkování individuálně upraveno podle pacientova profilu a odezvy krevního tlaku. U pacientů vážících 20-50 kg je doporučená počáteční dávka 2,5 mg, u pacientů vážících > 50 kg je doporučená počáteční dávka 5 mg. Berlipril se podává jednou denně. Dávkování by mělo být upraveno podle pacientových potřeb na maximálně 20 mg denně u pacientů vážících 20-50 kg, resp. na 40 mg u pacientů vážících > 50 kg (viz bod 4.4).

Berlipril se nedoporučuje podávat novorozencům a pediatrickým pacientům s glomerulární filtrací pod 30 ml/min/1,73 m², protože nejsou k dispozici odpovídající údaje.

Způsob podání Perorální podání.

4.3    Kontraindikace

-    Hypersenzitivita na enalapril nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 či, jiný ACE inhibitor

-    Anamnéza angioedému souvisejícího s předchozí léčbou ACE inhibitory

-    Vrozený nebo idiopatický angioedém

-    Současné užívání přípravku Berlipril s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno u pacientů s diabetes mellitus nebo s poruchou funkce ledvin (GFR < 60 ml/min/1,73 m²) (viz body 4.5 a 5.1)

-    Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz bod 4.4 a 4.6)

4.4    Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Symptomatická hypotenze

Symptomatická hypotenze je u pacientů s nekomplikovanou hypertenzí pozorována vzácně.

U hypertenzních pacientů užívajících Berlipril se symptomatická hypotenze vyskytuje pravděpodobněji, pokud pacient trpěl nedostatkem tekutin, např. po předchozí léčbě diuretiky, omezení soli v potravě, dialýze, průjmu nebo zvracení (viz bod 4.5 a 4.8). U pacientů se srdečním selháním s přidruženou poruchou funkce ledvin, ale i bez ní, byla symptomatická hypotenze pozorována. Vyskytuje se s největší pravděpodobností u pacientů se závažnějšími stádii srdečního selhání, což se odráží v užívání vysokých dávek kličkových diuretik, hyponatremii nebo poruše funkce ledvin. U těchto pacientů by léčba měla být zahajována pod lékařským dohledem a pacienti by měli být pečlivě sledováni, kdykoli je dávkování přípravku Berlipril a/nebo diuretik upravováno. Obdobná doporučení se mohou vztahovat na pacienty s ischemickými srdečními nebo cerebrovaskulárními onemocněními, u kterých by nadměrný pokles krevního tlaku mohl způsobit infarkt myokardu nebo cévní mozkovou příhodu.

Obj eví-li se hypotenze, pacient by měl být uložen na záda a, je-li to nutné, měla by mu být aplikována intravenózní infuze běžného fyziologického roztoku. Přechodná hypotenzní reakce není kontraindikací dalšího podávání. V podávání je obvykle možno bez obtíží pokračovat, jakmile se krevní tlak po doplnění objemu zvýší.

U některých pacientů se srdečním selháním, kteří mají normální nebo nízký krevní tlak, se při užití přípravku Berlipril může systémový krevní tlak ještě snížit. Tento účinek je předvídatelný a obvykle není důvodem k vysazení léčby. Pokud se hypotenze projeví, může být nutné snížit dávkování a/nebo vysadit diuretika a/nebo přípravek Berlipril.

Stenóza aortální nebo mitrální chlopně/hypertrofická kardiomyopatie

Stejně jako ostatní vazodilatancia by i ACE inhibitory měly být podávány s opatrností pacientům s obstrukcí chlopně a výtokové části levé komory, při kardiogenním šoku a hemodynamicky signifikantní obstrukci je vhodné se jejich podání vyhnout.

Porucha funkce ledvin

Při poruše funkce ledvin (clearance kreatininu < 80 ml/min) by počáteční dávkování enalapril-maleinátu mělo být upraveno podle clearance kreatininu pacienta (viz bod 4.2) a poté v závislosti na odpovědi pacienta na léčbu. Běžné kontroly draslíku a kreatininu patří k obvyklé lékařské péči o takové pacienty.

V souvislosti s užíváním enalapril-maleinátu bylo zaznamenáno selhání ledvin, vyskytlo se zejména u pacientů se závažným srdečním selháním nebo pacientů trpících onemocněním ledvin včetně stenózy renálních arterií. Je-li rychle rozpoznáno a vhodně léčeno, selhání ledvin související s léčbou enalapril-maleinátem je obvykle reverzibilní.

U některých hypertenzních pacientů, u kterých nebyla zaznamenána žádná zjevná probíhající onemocnění ledvin, se objevilo zvýšení močoviny v krvi a kreatininu, když byl enalapril-maleinát podáván současně s diuretiky. V takových případech může být nezbytné snížení dávkování enalapril-maleinátu a/nebo vysazení diuretik. Tento stav by mohl upozornit na možnost základní stenózy renální arterie (viz bod 4.4: Renovaskulární hypertenze).

Renovaskulární hypertenze

Pokud jsou pacienti s bilaterální stenózou renální arterie nebo stenózou arterie zásobující jednu fungující ledvinu léčeni ACE inhibitory, existuje zvýšené riziko hypotenze a poruchy funkce ledvin. Snížení funkce ledvin může proběhnout jen s mírnými změnami hodnot kreatininu v séru. U těchto pacientů by léčba měla být zahajována nízkými dávkami pod pečlivým lékařským dohledem, dávkování má být pečlivě upravováno a funkce ledvin sledovány.

Transplantace ledvin

Zkušenosti s podáváním přípravku Berlipril pacientům po nedávné transplantaci ledvin nejsou. Léčba přípravkem Berlipril se proto nedoporučuje.

Selhání jater

ACE inhibitory byly vzácně spojovány se syndromem, který začíná cholestatickou žloutenkou nebo hepatitidou a progreduje ve fulminantní nekrózu jater a (někdy) úmrtí. Mechanismus tohoto syndromu není objasněn. Pacienti užívající ACE inhibitory, u nichž se objeví žloutenka nebo výrazné zvýšení jaterních enzymů, musí ukončit léčbu ACE inhibitory a dostat vhodnou náhradní léčbu.

Neutropenie/agranulocytóza

U pacientů užívajících ACE inhibitory byly zaznamenány neutropenie/agranulocytóza, trombocytopenie a anémie. U pacientů s normálními funkcemi ledvin a žádnými jinými komplikujícími faktory se neutropenie vyskytuje vzácně. Enalapril-maleinát by měl být užíván s extrémní opatrností pacienty s onemocněním vaskulárního kolagenu, imunosupresivní léčbou, pacienty léčenými alopurinolem nebo prokainamidem a nebo pacienty s kombinací těchto komplikujících faktorů, zejména pokud jsou funkce ledvin již porušené. U některých z těchto pacientů se objevily závažné infekce, které v několika případech neodpovídaly na intenzivní léčbu antibiotiky. Pokud je enalapril-maleinát podáván těmto pacientům, doporučuje se pravidelné kontrolování krevního obrazu bílých krvinek a pacienti by měli být poučeni, aby ohlásili jakékoli známky infekce.

Hypersenzitivita/angioneurotický edém

Angioneurotický edém obličeje, končetin, rtů, jazyka, glottis a/nebo hrtanu byl zaznamenán u pacientů léčených ACE inhibitory, včetně přípravku Berlipril. Může se objevit kdykoli během léčby. V těchto případech má být Berlipril rychle vysazen a má být zahájeno vhodné sledování, které zajistí úplné vymizení symptomů před propuštěním pacienta. I v případech, kdy byl otok lokalizován na jazyk, aniž by bylo patrné respirační rozrušení, mohou pacienti vyžadovat dlouhodobější sledování, protože léčba antihistaminiky a kortikoidy nemusí být dostatečná.

Velmi vzácně byly hlášeny fatální případy angioneurotického edému spojeného s otokem hrtanu nebo jazyka. Je-li postižen jazyk, glottis nebo hrtan, pacientům pravděpodobně hrozí obstrukce dýchacích cest, a to zejména těm, kteří prodělali operaci dýchacích cest. Je-li postižen jazyk, glottis nebo hrtan, a hrozí-li obstrukce dýchacích cest, měla by být rychle zahájena vhodná léčba, která může zahrnovat subkutánní podání roztoku adrenalinu (epinefrinu) 1:1000 (0,3 ml až 0,5 ml) a/nebo opatření zajišťující průchodnost dýchacích cest.

U černošských pacientů užívajících ACE inhibitory byla zaznamenána ve srovnání s ostatní populací vyšší incidence angioedému.

Pacienti s anamnézou angioedému nevztahujícího se k léčbě ACE inhibitory mohou být při užívání ACE inhibitorů ohroženi angioedémem více (viz také bod 4.3).

Anafylaktické reakce při desenzibilizační léčbě na hmyzí jedy

U pacientů užívajících ACE inhibitory v průběhu desenzibilizační léčby na hmyzí jedy se vzácně vyskytly život ohrožující anafylaktické reakce. Tyto reakce se neobjevily, pokud byla léčba ACE inhibitorem před každou desenzibilizací dočasně přerušena.

Anafylaktické reakce při LDL aferéze

U pacientů užívajících ACE inhibitory v průběhu LDL(low density lipoprotein) aferézy dextran sulfátem se vzácně vyskytly život ohrožující anafylaktické reakce. Pokud je LDL aferéza indikována, ACE inhibitor má být dočasně nahrazen jiným léčivým přípravkem určeným k léčbě hypertenze nebo srdečního selhání.

Hemodialyzovaní pacienti

Anafylaktické reakce byly zaznamenány i u pacientů dialyzovaných vysoce propustnými membránami (např. AN 69) a léčených současně ACE inhibitory. U těchto pacientů by se mělo zvážit použití jiného typu dialyzační membrány nebo antihypertenziva z jiné skupiny léčiv.

Diabetičtí pacienti

U diabetických pacientů léčených perorálními antidiabetiky nebo inzulínem by mělo zahajování léčby ACE inhibitorem být provázeno pečlivým sledováním případné hypoglykemie, a to zejména během prvního měsíce kombinované léčby (viz bod 4.5).

Kašel

Při užívání ACE inhibitorů byl zaznamenán kašel. Kašel je charakteristicky neproduktivní, perzistující a vymizí po ukončení léčby. Kašel vyvolaný ACE inhibitory by měl být brán v úvahu při diferenciální diagnóze kašle.

Operace/anestezie

U pacientů podstupujících velkou operaci nebo anestezii látkami, které vyvolávají hypotenzi, blokuje enalapril-maleinát tvorbu angiotenzinu II, a to sekundárně ke kompenzačnímu uvolňování reninu. Pokud se vyskytne hypotenze a předpokládá se, že je způsobena tímto mechanismem, může být upravena doplněním objemu.

Hyperkalemie

U některých pacientů léčených ACE inhibitory včetně enalaprilu bylo pozorováno zvýšení draslíku v séru. Rizikové faktory pro rozvoj hyperkalemie zahrnují poruchu funkce ledvin, zhoršení funkce ledvin, věk (> 70 let), diabetes mellitus, přidružené obtíže, zejména dehydrataci, akutní dekompenzaci srdce, metabolickou acidózu a současné užívání kalium šetřící diuretik (např. spironolaktonu, epleteronu, triamterenu nebo amiloridu), doplňků draslíku nebo náhrad solí obsahujících draslík. Ohroženi jsou také pacienti užívající jiné léky spojované se zvýšením draslíku v séru (např. heparin). Užívání doplňků draslíku, kalium šetřících diuretik nebo náhrad solí obsahujících draslík zejména pacienta s poruchou funkce ledvin může vést k signifikantnímu zvýšení draslíku v séru. Hyperkalemie může způsobit závažné, někdy fatální arytmie. Pokud je současné užívání enalaprilu a některých z výše uvedených látek považováno za vhodné, kombinace by měla být užívána s opatrností a draslík v séru by měl být pravidelně kontrolován (viz bod 4.5).

Lithium

Kombinace lithia a enalaprilu se obvykle nedoporučuje (viz bod 4.5).

Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)

Bylo prokázáno, že současné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1).

Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku. Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů s diabetickou nefropatií.

Pediatrická populace

Zkušenosti s účinností a bezpečností u dětí s hypertenzí starších 6 let jsou omezené, v ostatních indikacích nejsou žádné zkušenosti. Omezená farmakokinetická data jsou k dispozici pro děti starší 2 měsíců (viz také bod 4.2, 5.1 a 5.2). Berlipril se nedoporučuje podávat dětem v jiné indikaci než hypertenze.

Enalapril se nedoporučuje podávat novorozencům a pediatrickým pacientům s glomerulární filtrací pod 30 ml/min/1,73 m², protože údaje nejsou k dispozici (viz bod 4.2).

Těhotenství a kojení

Během těhotenství by se nemělo zahajovat podávání ACE inhibitorů.

Pokud se pokračování v léčbě ACE inhibitory nejeví jako nezbytně nutné, měly by být pacientky, jež plánují těhotenství, převedeny na jinou antihypertenzní léčbu, u níž byla prokázána její bezpečnost v těhotenství.

Pokud je diagnostikováno těhotenství, léčba ACE inhibitory by měla být okamžitě ukončena, a je-li to vhodné, měla by být zahájena alternativní léčba (viz body 4.3 a 4.6).

Užívání enalaprilu v průběhu kojení se nedoporučuje (viz bod 4.6 a 5.2).

Etnické rozdíly

Stejně jako ostatní ACE inhibitory je enalapril zřetelně méně účinný ve snižování krevního tlaku u černošské populace než u jiných populací, zřejmě v důsledku vyšší prevalence stavů s nízkou hladinou reninu u černošské populace s hypertenzí.

Laktóza

Tento přípravek obsahuje monohydrát laktózy. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, vrozeným deficitem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy by tento přípravek neměli užívat.

Berlipril 5

Jedna tableta obsahuje 171,0 mg monohydrátu laktózy.

Berlipril 10

Jedna tableta obsahuje 165,75 mg monohydrátu laktózy

Berlipril 20

Jedna tableta obsahuje 155,75 mg monohydrátu laktózy.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Kalium šetřící diuretika nebo doplňky draslíku

ACE inhibitory snižují ztráty draslíku vyvolané diuretiky. Kalium šetřící diuretika (např. spironolakton, eplerenon, triamteren nebo amilorid), doplňky draslíku nebo náhrady solí obsahující draslík mohou vyvolat významné zvýšení draslíku v séru. Pokud je současné užívání indikováno kvůli prokázané hypokalemii, měli by být užívány s opatrností a draslík v séru by měl být často kontrolován (viz bod 4.4).

Diuretika (thiazidová nebo kličková)

Předchozí léčba vysokými dávkami diuretik může způsobit nedostatek tekutin a riziko hypotenze při zahajování léčby enalaprilem (viz bod 4.4). Hypotenzní působení může být oslabeno vysazením diuretik, zvýšením objemu tekutin nebo příjmu solí, anebo zahájením léčby nízkými dávkami enalaprilu.

Jiná antihypertenziva

Současné užívání těchto látek může zvyšovat hypotenzivní působení enalaprilu. Současné užívání s nitroglycerinem a jinými nitráty nebo jinými vazodilatancii může ještě více snižovat krevní tlak.

Lithium

Při současném podávání lithia a ACE inhibitorů bylo zaznamenáno reverzibilní zvýšení koncentrace lithia v séru a jeho toxicity. Současné užívání thiazidových diuretik může ještě více zvyšovat hladinu lithia a prohlubovat riziko toxicity lithia s ACE inhibitory. Užívání enalaprilu s lithiem se nedoporučuje, ale pokud se tato kombinace prokáže jako nezbytná, měly by být prováděny pečlivé kontroly hladiny lithia v séru (viz bod 4.4).

Tricyklická antidepresiva/antipsychotika/anestetika/narkotika

Současné užívání některých anestetik, tricyklických antidepresiv a antipsychotik s ACE inhibitory může způsobit další snížení krevního tlaku (viz bod 4.4).

Nesteroidní antirevmatika (NSA)

Chronické užívání NSA může snižovat antihypertenzní působení ACE inhibitorů.

NSA (včetně inhibitorů COX-2) a ACE inhibitory působí aditivně na zvyšování hladiny draslíku v séru a mohou způsobit zhoršení funkce ledvin. Tyto účinky jsou obvykle reverzibilní. Vzácně se může objevit akutní selhání ledvin, a to zejména u pacientů s oslabenou funkcí ledvin (např. u starších pacientů nebo dehydratovaných pacientů, včetně těch, kteří jsou léčeni kličkovými diuretiky). Pacienti by měli být dostatečně hydratováni, zváženo by mělo být sledování funkce ledvin po zahájení současné léčby a poté v pravidelných intervalech.

Zlato

U pacientů léčených zlatem ve formě injekcí (natrium-aurothiomalát) a současně užívajících ACE inhibitory včetně enalaprilu byly vzácně hlášeny nitritoidní reakce (symptomy zahrnují zčervenání obličeje, nauzeu, zvracení a hypotenzi).

Sympatomimetika

Sympatomimetika mohou snižovat antihypertenzní účinek ACE inhibitorů.

Antidiabetika

Epidemiologické studie prokázaly, že současné užívání ACE inhibitorů a antidiabetik (inzulín, perorální antidiabetika) může způsobovat zvýšení hypoglykemického působení a tím rizika hypoglykemie. Zdá se, že se tento jev objevuje s vyšší pravděpodobností během prvních týdnů kombinované léčby a u pacientů s poruchou funkce ledvin (viz bod 4.4 a 4.8).

Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)

Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS) pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).

Alkohol

Alkohol zvyšuje hypotenzivní účinek ACE inhibitorů.

Kyselina acetylsalicylová, trombolytika, beta-blokátory

Enalapril může být bezpečně užíván současně s kyselinou acetylsalicylovou (v kardioprotektivních dávkách), trombolytiky a beta-blokátory.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Epidemiologické důkazy o riziku teratogenity po expozici ACE inhibitory během prvního trimestru těhotenství nejsou jednoznačné, nicméně malý nárůst rizika nelze vyloučit.

Pokud se pokračování v léčbě ACE inhibitory nejeví jako nezbytně nutné, měly by být pacientky, jež plánují těhotenství, převedeny na jinou antihypertenzní léčbu, u níž byla prokázána její bezpečnost v těhotenství.

Pokud je těhotenství diagnostikováno, léčba ACE inhibitory by měla být okamžitě ukončena, a je-li to vhodné, měla by být zaháj ena alternativní léčba.

O expozici ACE inhibitory během druhého a třetího trimestru je známo, že u člověka vyvolává fetotoxicitu (sníženou funkci ledvin, oligohydramnion, retardaci osifikace lebky) a neonatální toxicitu (selhání ledvin, hypotenzi, hyperkalemii) (viz bod 5.3).

Zaznamenán byl výskyt těhotenského oligohydramnionu pravděpodobně na základě snížené funkce ledvin plodu, takové případy mohou vyústit v kontraktury končetin, kraniofaciální deformace a hypoplastický vývoj plic.

Pokud došlo k expozici ACE inhibitory v období od druhého trimestru těhotenství, doporučuje se ultrazvuková kontrola funkce ledvin a lebky.

Kojenci, jejichž matky užívaly ACE inhibitory, by měly být pečlivě sledováni s ohledem na případný výskyt hypotenze (viz také body 4.3 a 4.4).

Kojení

Omezené farmakokinetické údaje prokazují velmi nízké koncentrace v mateřském mléce (viz bod 5.2). Tyto koncentrace se sice jeví jako klinicky nevýznamné, přesto se však užívání přípravku Berlipril při kojení v případě předčasných porodů a rovněž v prvních týdnech po porodu s ohledem na hypotetické riziko kardiovaskulárních a renálních účinků a na nedostatek klinických zkušeností v tomto směru nedoporučuje.

U starších kojenců je možné užívání přípravku Berlipril kojícími matkami zvážit, pokud je tato léčba pro matku nezbytná a dítě je sledováno z hlediska případných nežádoucích účinků.

Fertilita

Nebyly provedeny žádné studie zkoumající vliv přípravku Berlipril na fertilitu u lidí.

Studie reprodukční toxicity naznačují, že enalapril nemá žádný vliv na fertilitu a reprodukční chování potkanů.

4.7    Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Při řízení vozidel nebo obsluze strojů by měl být brán v úvahu občasný výskyt závratí nebo únavy.

4.8    Nežádoucí účinky

Ke klasifikaci nežádoucích účinků jsou používána následující pravidla:

Velmi časté    > 1/10

Časté    > 1/100 až < 1/10

Méně časté > 1/1000 až < 1/100

Vzácné    > 1/10000 až <    1/1000

Velmi vzácné    < 1/10000

Není známo z dostupných údajů nelze určit

Poruchy krve a lymfatického systému:

Méně časté:    anémie (včetně aplastické a hemolytické)

Vzácné:    neutropenie, pokles hemoglobinu, pokles hematokritu, trombocytopenie,

agranulocytóza, útlum kostní dřeně, pancytopenie, lymfadenopatie, autoimunitní onemocnění

Endokrinní poruchy:

Není známo: Syndrom nepatřičné sekrece antidiuretického hormonu (SIADH)

Poruchy metabolismu a výživy:

Méně časté: hypoglykemie (viz bod 4.4)

Poruchy nervového systému a psychiatrické poruchy:

Časté:    bolest hlavy, deprese

Méně časté:    zmatenost, ospalost, nespavost, nervozita, parestezie, vertigo

Vzácné:    poruchy snění, poruchy spánku

Poruchy oka:

Velmi časté: rozmazané vidění

Srdeční a cévní poruchy:

Velmi časté: závrať

Časté:    hypotenze (včetně ortostatické hypotenze), synkopa, bolest na hrudi, poruchy rytmu,

angina pectoris, tachykardie

Méně časté:    ortostatická hypotenze, palpitace, infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda²,

zřejmě sekundárně k nadměrné hypotenzi u vysoce ohrožených pacientů (viz bod 4.4) Vzácné:    Raynaudův fenomén

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy:

Velmi časté: kašel Časté:    dyspnoe

Méně časté: výtok z nosu, bolest v krku a chrapot, bronchospasmus/astma ' V klinických studiích byla incidence srovnatelná s incidencí u placeba a aktivní kontroly.

9/15

Gastrointestinální poruchy:

Velmi časté: nevolnost

Časté:    průjem, bolest břicha, poruchy chuti

Méně časté:    ileus, pankreatitida, zvracení, dyspepsie, zácpa, anorexie, podráždění žaludku, sucho

v ústech, peptický vřed

Vzácné:    stomatitida/aftózní ulcerace, glositida

Velmi vzácné: intestinální angioedém

Poruchy jater a žlučových cest:

Vzácné:    selhání jater, hepatitida - buď hepatocelulární nebo cholestatická, hepatitida včetně

nekrózy, cholestáza (včetně žloutenky)

Poruchy kůže a podkožní tkáně:

Časté:    vyrážka, hypersenzitivita/angioneurotický edém: Zaznamenán byl angioneurotický

edém obličeje, končetin, rtů, jazyka, glottis a/nebo hrtanu (viz bod 4.4).

Méně časté:    diaforéza, svědění, kopřivka, alopecie

Vzácné:    erythema multiforme, Stevens-Johnsonův syndrom, exfoliativní dermatitida, toxická

epidermální nekrolýza, pemfigus, erytroderma

Zaznamenán byl symptomový komplex, který může zahrnovat některé nebo všechny dále uvedené příznaky: horečka, serositida, vaskulitida, myalgie/myositida, artralgie/artritida, pozitivní titr ANA, zvýšení ESR, eosinofilie a leukocytóza. Vyskytnout se může také vyrážka, fotosenzitivita nebo jiné dermatologické projevy.

Poruchy ledvin a močových cest:

Méně časté:    porucha funkce ledvin, selhání ledvin, proteinurie

Vzácné:    oligurie

Poruchy reprodukčního systému a prsu:

Méně časté:    impotence

Vzácné:    gynekomastie

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace:

Velmi časté: astenie Časté:    únava

Méně časté:    svalové křeče, zčervenání, tinitus, malátnost, horečka

hyperkalemie, zvýšení kreatininu v séru zvýšení močoviny v krvi, hyponatremie zvýšení jaterních enzymů, zvýšení bilirubinu v séru

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10, webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.

4.9 Předávkování

Informace týkající se předávkování u lidí jsou omezené. Nejvýraznějšími rysy předávkování, které byly dosud nahlášeny, jsou značná hypotenze začínající asi 6 hodin po požití tablet, současná blokáda systému renin-angiotenzin a strnutí. Příznaky spojené s předávkováním ACE inhibitory mohou

zahrnovat oběhový šok, poruchy elektrolytů, selhání ledvin, hyperventilaci, tachykardii, palpitace, bradykardii, závrať, úzkost a kašel.

Po požití 300 mg, resp. 440 mg enalapril-maleinátu byly zaznamenány hladiny enalaprilátu v séru 100krát, resp. 200krát vyšší než hladiny obvykle pozorované po terapeutických dávkách.

K léčbě předávkování se doporučuje intravenózní infuze běžného fyziologického roztoku. Vyskytne-li se hypotenze, pacient by měl být uložen do protišokové polohy. Je-li k dispozici, v úvahu přichází také léčba infúzí angiotenzinu II a/nebo intravenózně podanými katecholaminy. Pokud k požití došlo v nedávné době, přijměte opatření zaměřená na eliminaci enalapril-maleinátu (např. zvracení, výplach žaludku, podání adsorbentů a síranu sodného). Enalaprilát může být odstraněn z krevního oběhu hemodialýzou (viz bod 4.4). Terapie kardiostimulací je indikována k léčbě bradykardie rezistentní na léčbu. Životní funkce, elektrolyty v séru a koncentrace kreatininu by měly být sledovány nepřetržitě.

5. Farmakologické vlastnosti

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: ACE inhibitory, samotné ATC kód: C09AA02

Berlipril (enalapril-maleinát) je solí enalaprilu, derivátu dvou aminokyselin L-alaninu a L-prolinu, s kyselinou maleinovou. Angiotenzin-konvertující enzym (ACE) je peptidyldipeptidáza, která katalyzuje přeměnu angiotenzinu I na presoricky účinný angiotenzin II. Po absorpci je enalapril-maleinát hydrolyzován na enalaprilát, který inhibuje ACE. Inhibice ACE způsobuje snížení angiotenzinu II v plasmě, což vede ke zvýšení aktivity reninu v plasmě (odstraněním negativní zpětné vazby na uvolňování reninu) a k poklesu sekrece aldosteronu.

ACE je shodný s kinázou II. Proto může Berlipril blokovat také rozpad bradykininu, silně vazodepresorického peptidu. Úloha, kterou tento efekt hraje v terapeutickém působení enalapril-maleinátu, zůstává neobjasněna.

Mechanismus účinku

I když se předpokládá, že Berlipril snižuje krevní tlak primárně supresí systému renin-angiotenzin-aldosteron, enalapril-maleinátu působí antihypertenzně i u pacientů s hypertenzí provázenou nízkou hladinou reninu.

Farmakodynamické účinky

Podávání přípravku Berlipril pacientům s hypertenzí způsobuje snížení krevního tlaku vleže i ve stoje, aniž by docházelo k výraznému zvýšení srdeční frekvence.

Symptomatická posturální hypotenze je vzácná. U některých pacientů může nastavení optimálního snížení krevního tlaku vyžadovat několik týdnů léčby. Náhlé vysazení přípravku Berlipril nebylo spojeno s rychlým vzestupem krevního tlaku.

Účinná inhibice aktivity ACE se obvykle objevuje 2 až 4 hodiny po perorálním podání jednotlivé dávky enalapril-maleinátu. Nástup antihypertenzního působení byl obvykle pozorován v první hodině, maximálního snížení krevního tlaku bylo dosaženo do 4-6 hodin po podání. Délka trvání účinku je závislá na dávce. Bylo však prokázáno, že po podání doporučených dávek přetrvává antihypertenzní a hemodynamické působení alespoň 24 hodin.

U pacientů s esenciální hypertenzí bylo ve studiích hemodynamiky snížení krevního tlaku provázeno snížením periferní arteriální rezistence se zvýšením srdečního výdeje a malými nebo žádnými změnami srdeční frekvence. Po podání přípravku Berlipril došlo ke zvýšení průtoku krve ledvinami, glomerulární filtrace nebyla změněna. Zadržování sodíku ani vody nebylo prokázáno. U pacientů s nízkou glomerulární filtrací před léčbou však obvykle došlo k jejímu zvýšení.

U diabetických i nediabetických pacientů s onemocněním ledvin bylo po podání enalapril-maleinátu v krátkodobých klinických studiích pozorováno snížení albuminurie a vylučování IgG i všech proteinů močí.

Při podávání společně s diuretiky thiazidového typu je snížení krevního tlaku přípravkem Berlipril minimálně aditivní. Berlipril může snižovat nebo zabraňovat rozvoji hypokalemie indukované thiazidy.

U pacientů se srdečním selháním léčených srdečními glykosidy a diuretiky byla léčba perorálně nebo injekčně podaným enalapril-maleinátem spojena s poklesem periferní rezistence a krevního tlaku.

Srdeční výdej se zvýšil, zatímco srdeční frekvence (obvykle zvýšená u pacientů se srdečním selháním) se snížila. Došlo také ke snížení plicního kapilárního tlaku v zaklínění. Námahová tolerance a závažnost srdečního selhání (měřeno podle kriterií New York Heart Association) se zlepšily. Tyto účinky přetrvávaly i při dlouhodobé léčbě.

U pacientů s mírným až středně závažným srdečním selháním enalapril-maleinát zpomalil progresivní dilataci srdce/zvětšení a selhání, což bylo doloženo snížením náplně levé komory na konci diastoly a systoly a zlepšením ejekční frakce.

Klinická účinnost a bezpečnost

Multicentrická, randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie (SOLVD Prevention trial) zkoumala populaci s asymptomatickou dysfunkcí levé komory (LVEF < 35 %). 4228 pacientů bylo randomizováno k užívání placeba (n = 2117) nebo enalapril-maleinátu (n = 2111). Ve skupině užívající placebo mělo 818 pacientů srdeční selhání nebo zemřelo (38,6 %) v porovnání s 630 pacienty ze skupiny užívající enalapril-maleinát (29,8 %), (snížení rizika: 29 %, 95% CI: 21-36 %, p < 0,001). 518 pacientů ve skupině užívající placebo (24,5 %) a 434 pacientů ve skupině užívající enalapril-maleinát (20,6 %) zemřelo nebo bylo hospitalizováno pro nově vzniklé nebo zhoršené srdeční selhání (snížení rizika: 20 %, 95% CI: 9-30 %, p < 0,001).

Multicentrická, randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie (SOLVD Treatment trial) zkoumala populaci se symptomatickým městnavým srdečním selháním z důvodu systolické dysfunkce (ejekční frakce < 35 %). 2569 pacientů užívajících konvenční léčbu srdečního selhání bylo randomizovaně rozděleno do skupiny užívající placebo (n = 1284) nebo enalapril-maleinát (n = 1285). Ve skupině s placebem bylo 510 úmrtí (39,7 %) ve srovnání se 452 úmrtími ve skupině s enalapril-maleinátem (35,2 %), (snížení rizika: 16 %, 95% CI: 5-26 %, p = 0,0036). Ve skupině s placebem bylo 461 úmrtí z kardiovaskulárních příčin ve srovnání s 399 úmrtími ve skupině s enalapril-maleinátem (snížení rizika: 18 %, 95% CI: 6-28 %, p < 0,002), a to zejména vzhledem k poklesu úmrtí na progresivní srdeční selhání (251 ve skupině s placebem vs 209 ve skupině s enalapril-maleinátem, snížení rizika: 22 %, 95% CI: 6-35 %). Pro zhoršení srdečního selhání zemřelo nebo bylo hospitalizováno méně pacientů (736 pacientů ve skupině s placebem a 613 ve skupině s enalapril-maleinátem) (snížení rizika: 26 %, 95% CI: 18-34 %, p < 0,0001). Celkově ve studii SOLVD enalapril-maleinát snižoval u pacientů s dysfunkcí levé komory riziko infarktu myokardu o 23 % (95% CI: 11-34 %, p < 0,001) a riziko hospitalizace pro nestabilní anginu pectoris o 20 % (95% CI: 9-29 %,

p < 0,001).

Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-D (The Veterans Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem receptorů pro angiotenzin II.

Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetes mellitus 2. typu se známkami poškození cílových orgánů. Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a diabetickou nefropatií.

V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární ukazatele a mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie, akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II. Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotensin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií užívat současně.

Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a chronickým onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda byly numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí účinky a sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální dysfunkce) byly častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině.

Pediatrická populace

Zkušenosti s podáváním pediatrickým pacientům s hypertenzí starším 6 let jsou omezené. V klinické studii zahrnující 110 hypertenzních pediatrických pacientů ve věku 6-16 let a tělesnou hmotností > 20 kg a glomerulární filtrací > 30 ml/min/1,73 m² užívali pacienti vážící méně než 50 kg 0,625, 2,5 nebo 20 mg enalapril-maleinátu denně a pacienti vážící 50 kg a více užívali 1,25, 5 nebo 40 mg enalapril-maleinátu denně. Podávání enalapril-maleinátu jednou denně snižovalo krevní tlak v závislosti na dávce. Závislost antihypertenzního účinku enalapril-maleinátu na dávce byla shodná u všech podskupin (věk, Tannerovo stádium, pohlaví, rasa). U nejnižších studovaných dávek 0,625 mg a 1,25 mg, což odpovídá průměru 0,02 mg/kg jednou denně, se však neprokázalo konzistentní antihypertenzní působení. Maximální studovaná dávka byla 0,58 mg/kg (až 40 mg) jednou denně. Profil nežádoucích účinků není u pediatrických pacientů odlišný od profilu pozorovaného u dospělých pacientů.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Perorálně podaný enalapril-maleinát se rychle absorbuje, maximální koncentrace enalapril-maleinátu v séru se objevují do 1 hodiny. Podle množství vyloučeného ledvinami bylo zjištěno, že míra absorpce enalapril-maleinátu z tablet odpovídá přibližně 60 %. Absorpce perorálně podaného přípravku Berlipril není ovlivněna přítomností potravy v zažívacím traktu.

Po absorpci je perorálně podaný enalapril-maleinát rychle a rozsáhle hydrolyzován na enalaprilát, což je účinný inhibitor ACE. Maximální koncentrace enalaprilátu se objevují v séru cca 4 hodiny po perorálním podání tablet enalapril-maleinátu. Poločas účinku při akumulaci enalaprilátu po opakovaném perorálním podání enalapril-maleinátu je 11 hodin. U jedinců s normální funkcí ledvin bylo steady-state koncentrace enalaprilátu v séru dosaženo po 4 dnech léčby.

Distribuce

Napříč spektrem koncentrací, které jsou terapeuticky relevantní, vazba enalaprilátu na plasmatické bílkoviny nepřekračuje u člověka 60 %.

Biotransformace

Kromě přeměny na enalaprilát nejsou doklady o významném metabolismu enalapril-maleinátu. Eliminace

Enalaprilát se vylučuje především ledvinami. Hlavními látkami v moči jsou enalaprilát, který tvoří asi 40 % dávky, a intaktní enalapril-maleinát (cca 20 %).

Porucha funkce ledvin

Pacienti s poruchou funkce ledvin jsou působení enalapril-maleinátu a enalaprilátu vystaveni ve zvýšené míře.

U pacientů s mírnou až středně závažnou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 40-60 ml/min) byla po podání 5 mg jednou denně steady-state AUC enalaprilátu přibližně dvakrát vyšší než u pacientů s normální funkcí ledvin. Při závažném poškození ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min) byla AUC zvýšena přibližně osmkrát. Poločas účinku enalaprilátu po opakovaném podání enalapril-maleinátu je prodloužen podle stupně poruchy funkce ledvin, steady-state je dosažen se zpožděním (viz bod 4.2).

Enalaprilát může být odstraněn z krevního oběhu hemodialýzou. Dialyzační clearance je 62 ml/min.

Pediatrická populace

Farmakokinetická studie opakovaného podání byla provedena se 40 hypertenzními pediatrickými pacienty (dívky i chlapci) ve věku 2 měsíce až < 16 let, kterým bylo perorálně podáváno 0,07 až 0,14 mg/kg enalapril-maleinátu denně. U dětí nebyly ve srovnání s údaji již dříve získanými u dospělých velké rozdíly ve farmakokinetice enalaprilátu. Výsledky naznačují zvyšování AUC (normalizováno na dávku pro tělesnou hmotnost) se zvyšujícím se věkem. Avšak růst AUC není pozorován, jsou-li data normalizována na plochu povrchu těla. Ve steady-state byl průměrný poločas účinku při akumulaci enalaprilátu 14 hodin.

Laktace

Poté, co byla pěti ženám po porodu podána jednorázová perorální dávka 20 mg, činila v době 4-6 hodin po podání průměrná maximální koncentrace enalaprilu v mléce 1,7 pg/l (rozmezí 0,54-5,9 pg/l). Průměrná maximální koncentrace enalaprilátu činila 1,7 pg/l (rozmezí 1,2-2,3 pg/l); maxima bylo v průběhu 24hodinového období dosahováno v různou dobu. Podle hodnot maximálních koncentrací v mléce se nejvyšší příjem u výhradně kojeného dítěte odhaduje na 0,16 % dávky upravené podle hmotnosti matky.

Žena, která užívala enalapril perorálně v denních dávkách 10 mg po dobu 11 měsíců, měla 4 hodiny po podání maximální koncentraci enalaprilu v mléce 2 pg/l a maximální koncentraci enalaprilátu 0,75 pg/l zhruba 9 hodin po podání. Celkové množství zjištěné v mléce během 24hodinového období činilo u enalaprilu 1,44 pg/l a u enalaprilátu 0,63 pg/l.

Čtyři hodiny po podání jednorázové dávky 5 mg enalaprilu jedné matce a 10 mg enalaprilu dvěma matkám byla koncentrace enalaprilátu v mléce nedetekovatelná (< 0,2 pg/l).

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Předklinické údaje z konvenčních studií farmakologické bezpečnosti, toxicity po opakovaném podání, genotoxicity, kancerogenity a reprodukční toxicity neodhalily žádná zvláštní rizika pro člověka.

Studie reprodukční toxicity ukazují, že enalapril-maleinát neovlivňuje u potkanů plodnost ani reprodukci a není teratogenní. Ve studii, ve které samice potkanů byly medikovány před pářením kvůli březosti, se objevila během kojení zvýšená incidence úmrtí potkaních mláďat. Bylo prokázáno, že léčivá látka prostupuje přes placentu a je vylučována do mléka. U ACE inhibitorů jako třídy byla prokázána fetotoxicita (způsobující poškození a/nebo úmrtí plodu) při podávání ve druhém nebo třetím trimestru.

6. Farmaceutické údaje

6.1    Seznam pomocných látek

Želatina, monohydrát laktózy, magnesium-stearát, lehký zásaditý uhličitan hořečnatý, koloidní bezvodý oxid křemičitý, sodná sůl karboxymethyškrobu (typ A)

Berlipril 10 navíc obsahuje: hnědý oxid železitý (E172)

Berlipril 20 navíc obsahuje: červený oxid železitý (E172)

6.2    Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3    Doba použitelnosti

3 roky

6.4    Zvláštní opatření pro uchovávání

Berlipril 5 a Berlipril 20: Uchovávejte při teplotě do 30 °C.

Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.

Berlipril 10: Uchovávejte při teplotě do 25 °C.

Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.

6.5    Druh obalu a obsah balení

OPA-Al-PVC/Al blistr, krabička

Balení: 30, 50 nebo 100 tablet

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6    Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7.    Držitel rozhodnutí o registraci

Berlin-Chemie AG (Menarini Group), Glienicker Weg 125, 12489 Berlín, Německo

8.    Registrační číslo(a)

Berlipril 5: 58/246/98-C Berlipril 10: 58/213/03-C Berlipril 20: 58/214/03-C

9.    Datum první registrace/prodloužení registrace

Berlipril 5

Datum první registrace: 30.9.1998

Datum posledního prodloužení registrace: 21. 4. 2010

Berlipril 10

Datum první registrace: 25.6.2003

Datum posledního prodloužení registrace: 10.9.2014

Berlipril 20

Datum první registrace: 25.6.2003

Datum posledního prodloužení registrace: 10.9.2014

10.    Datum revize textu

8.10.2014

15/15