Atram 12,5
Sp.zn. sukls170026/2013 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU ATRAM 6,25
ATRAM 12,5 ATRAM 25
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta obsahuje 6,25 mg carvedilolum.
Jedna tableta obsahuje 12,5 mg carvedilolum.
Jedna tableta obsahuje 25 mg carvedilolum.
Pomocné látky se známým účinkem: sacharóza, monohydrát laktózy. Jedna tableta obsahuje 13,285 mg sacharózy a 90,193 mg laktózy. Jedna tableta obsahuje 12,500 mg sacharózy a 84,865 mg laktózy. Jedna tableta obsahuje 25,000 mg sacharózy a 169,730 mg laktózy.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tableta
Atram 6,25 mg: žluté tablety s ojedinělými skvrnami, s karate rýhou na jedné straně, s vyraženou číslicí „6“ na straně druhé. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.
Atram 12,5 mg: okrové tablety s ojedinělými skvrnami, s karate rýhou na jedné straně, s vyraženou číslicí „12“ na straně druhé. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.
Atram 25 mg: okrové tablety s ojedinělými skvrnami, s karate rýhou na jedné straně, s vyraženou číslicí „25“ na straně druhé. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Esenciální hypertenze,
Chronická stabilní angina pectoris,
Přídatná léčba chronického středně těžkého až těžkého stabilizovaného srdečního selhání.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Esenciální hypertenze Dospělí pacienti
Doporučuje se dávkování jednou denně.
Doporučená počáteční dávka je 12,5 mg 1krát denně po dobu prvních dvou dnů. Následně léčba pokračuje dávkou 25 mg 1krát denně. Je-li to nutné, může být dávka dále postupně zvyšována v intervalech nejméně dvou týdnů až do doporučené maximální dávky 50 mg 1krát denně nebo rozděleně 2krát denně.
Karvedilol se může používat buď v monoterapii, nebo v kombinaci s jinými antihypertenzivy, zvláště pak s thiazidovými diuretiky.
Starší pacienti
Doporučená počáteční dávka je 12,5 mg lkrát denně. Je-li terapeutická odezva neadekvátní, může být dávka postupně zvyšována v intervalu nejméně dvou týdnů až na doporučenou maximální denní dávku, tj. 50 mg.
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost podávání u dětí (ve věku do 18 let) nebyla stanovena.
Chronická stabilní angina pectoris
Doporučená počáteční dávka je 12,5 mg 2krát denně po dobu prvních dvou dnů. Potom je doporučené dávkování 25 mg 2krát denně. V případě nutnosti může být dávka zvýšena v odstupu minimálně dvou týdnů až do maximální doporučované denní dávky 100 mg podávaných rozděleně (2krát denně).
Doporučovaná maximální denní dávka pro starší pacienty je 50 mg podávaných rozděleně (2krát denně).
Starší pacienti
Doporučená počáteční dávka je 12,5 mg 2krát denně po dobu dvou dnů.
Dále se v léčbě pokračuje dávkou 25 mg 2krát denně, což je doporučená maximální denní dávka.
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost podávání u dětí (ve věku do 18 let) nebyla stanovena.
Chronické srdeční selhání
Dávkování musí být stanoveno pro každého pacienta individuálně a pacient musí být při postupném zvyšování dávek pečlivě sledován lékařem.
Karvedilol se může použít jako adjuvans při léčbě standardní, avšak lze jej také použít u pacientů s intolerancí k ACE inhibitorům, nebo u pacientů, kteří nejsou léčeni digitalisem, hydralazinem nebo nitrátovými přípravky.
U pacientů, kteří užívají uvedené léky, by se mělo před zahájením léčby karvedilolem dávkování digoxinu, diuretik a inhibitorů ACE stabilizovat.
Doporučená počáteční dávka je 3,125 mg 2krát denně po dobu dvou týdnů. Pokud pacient toto dávkování snáší, lze ji postupně zvýšit až na 6,25 mg 2krát denně v odstupu minimálně dvou týdnů, následně 12,5 mg 2krát denně a potom 25 mg 2krát denně. Dávkování by se mělo zvyšovat až do nejvyšší hladiny, kterou ještě pacient snáší. Doporučená maximální dávka je 25 mg 2krát denně u pacientů se závažným městnavým srdečným selháním a u pacientů s lehkým až středně těžkým městnavým srdečním selháním vážících do 85 kg. U pacientů s lehkým a středně těžkým městnavým srdečním selháním vážících nad 85 kg je maximální doporučená dávka 50 mg 2krát denně.
Na počátku léčby, nebo při navyšování dávky může dojít k přechodnému zhoršení symptomů srdečního selhání, a to zvláště u pacientů s těžkým srdečním selháním a/nebo u pacientů užívajících vysoké dávky diuretik. Obvykle to nevede k nutnosti přerušit léčbu, avšak dávka by se neměla navyšovat. Lékař/kardiolog by měl pacienta sledovat dvě hodiny po zahájení léčby karvedilolem, nebo při navýšení dávky. Před každým zvýšením dávky by se mělo provést vyšetření kvůli možnému zhoršení symptomů srdečního selhání, nebo symptomům nadměrné vazodilatace (např. funkce ledvin, tělesná hmotnost, krevní tlak, srdeční frekvence a srdeční rytmus). Zhoršení srdečního selhání, nebo retence tekutin se léčí zvýšenými dávkami diuretik a dávka karvedilolu by se neměla zvyšovat, dokud není pacient stabilizován. Pokud se objeví bradykardie nebo se prodlouží vedení AV, měla by se nejdříve sledovat hladina digoxinu. Někdy může být nutné snížit dávku karvedilolu, nebo léčbu dočasně zcela přerušit. Ale i v takových případech se může často v titraci dávky karvedilolu úspěšně pokračovat.
Při titraci dávky by se měla pravidelně sledovat funkce ledvin, trombocyty a glukóza (v případě inzulin nondependentní diabetes mellitus (NIDDM) nebo při inzulindependentní diabetes mellitus (IDDM). Nicméně po titraci dávky se může frekvence sledování snížit.
Jestliže bylo podávání karvedilolu přerušeno po dobu delší než dva týdny, měla by se léčba znovu zahájit dávkou 3,125 mg 2krát denně a zvyšovat postupně v souladu s výše uvedenými doporučeními.
Starší pacienti
Starší pacienti by měli být sledováni pečlivěji, neboť mohou být na účinky karvedilolu citlivější.
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost podávání u dětí (ve věku do 18 let) nebyla stanovena.
Porucha funkce jater
Karvedilol by se neměl používat u pacientů s těžkou jaterní dysfunkcí (viz bod 4.3). U středně závažné poruchy funkce jater může být nutná úprava dávkování.
Porucha funkce ledvin
Dávka se musí stanovit individuálně pro každého pacienta, avšak podle farmakokinetických parametrů neexistuje žádný důkaz toho, že by byla u pacientů se selháním ledvin nutná úprava dávkování karvedilolu.
Přerušení léčby
Použití karvedilolu by se nemělo přerušovat náhle, zvláště pak ne u pacientů s ischemickou chorobou srdeční. Léčba by se měla ukončovat postupně po dobu 7-10 dní, např. půlením denní dávky každý třetí den.
Způsob podání
Tablety se užívají s jídlem a zapíjejí se dostatečným množstvím tekutiny.
4.3 Kontraindikace
- Hypersenzitivita na léčivou látku, nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 tohoto přípravku;
- nestabilní/dekompenzované srdeční selhání patřící do skupiny NYHA IV podle klasifikace New York Heart Association, vyžadující intravenosní inotropní podporu;
- klinicky manifestní dysfunkce jater.
Stejně tak jako jiné beta-blokátory se karvedilol nesmí používat u těchto pacientů:
- s bronchospasmem nebo astmatem v anamnéze;
- s A-V blokáda 2. a 3. stupně (pokud není implantován trvalý kardiostimulátor);
- s těžkou bradykardií (< 50 TF);
- s kardiogenním šokem;
- se syndromem dysfunkce sinusového uzlu (včetně sinoatriálního bloku);
- s těžkou hypotenzí (systolický krevní tlak < 85 mmHg).
4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost karvedilolu u pacientů mladších 18 let nebyla stanovena.
U pacientů s chronickým srdečním selháním léčených digoxinem, diuretiky a/nebo ACE inhibitory je nutno karvedilol používat opatrně, protože digoxin a karvedilol zpomalují atrioventrikulární vedení.
Léčba by se měla zahajovat pod dohledem lékaře v nemocnici a zahájena by měla být jen tehdy, je-li pacient stabilizován minimálně 4týdenní konvenční základní léčbou. Dekompenzovaní pacienti se musejí znovu kompenzovat. Pacienti se závažným srdečním selháním, s deficitem solí a objemu, starší pacienti nebo pacienti s nízkým základním krevním tlakem se musejí sledovat minimálně po dobu 2 hodin po podání první dávky, nebo po zvýšení dávky, neboť může dojít k hypotenzi. Hypotenze vzniklá kvůli nadměrné vazodilataci se nejprve léčí snížením dávky diuretika. Při přetrvávajících symptomech se může snížit dávka inhibitoru ACE. Zhoršení srdečního selhání nebo retence tekutin se může objevit na počátku léčby nebo při navyšování dávek karvedilolu.
V takovém případě by se měla zvýšit dávka diuretika. Avšak někdy může být nutné dávku karvedilolu snížit nebo léčbu tímto přípravkem zcela přerušit. Dávka karvedilolu by se neměla znovu zvyšovat, dokud symptomy vyvolané zhoršením srdečního selhání nebo hypotenzí z vazodilatace neustoupí.
Chronické srdeční selhání
U pacientů s chronickým srdečním selháním může během zvyšování dávek karvedilolu dojít k prohloubení srdečního selhání, nebo retence tekutin. Pokud se tyto symptomy objeví, mělo by být zvýšeno dávkování diuretik a dávkování karvedilolu se nesmí zvyšovat, pokud se klinický stav nestabilizuje. V některých případech může být nezbytné snížit dávku karvedilolu, nebo ve vzácných případech jeho užívání dočasně přerušit. Takovéto komplikace ovšem nevylučují další úspěšné titrování karvedilolu. Karvedilol by měl být podáván s opatrností společně s digitálisovými glykosidy, protože obě léčiva snižují AV vedení.
Funkce ledvin u chronického srdečního selhání
U pacientů s chronickým srdečním selháním s nízkým krevním tlakem (systolický TK < 100 mmHg), ischemickou srdeční chorobou a difúzním cévním onemocněním a/nebo u pacientů trpících nedostatečností ledvin bylo při léčbě karvedilolem pozorovnáno reverzibilní zhoršení funkce ledvin.
U pacientů s chronickým srdečním selháním s těmito rizikovými faktory by měly být během zvyšování dávky pečlivě sledovány funkce ledvin a podávání léku by mělo být přerušeno nebo dávkování sníženo, jakmile je zjišteno zhoršení funkce ledvin.
Dysfunkce levé komory srdeční po akutním infarktu myokardu
Před zahájením léčby karvediolem musí být pacient klinicky stabilní a měl by užívat ACE inhibitory nejméně 48 hodin. Dávkování ACE inhibitoru by mělo být stabilní po dobu nejméně 48 hodin.
Chronická obstrukční onemocnění plic
U pacientů s chronickým obstrukčním onemocněním plic s bronchospastickou složkou, kteří nejsou léčeni perorálními nebo inhalačními léky, by měl být karvedilol používán s opatrností a jen tehdy, pokud předpokládaný přínos převažuje nad potenciálním rizikem.
U pacientů se sklonem k bronchospazmu mohou nastat poruchy dýchání, jako následek možného zvýšení odporu v dýchacích cestách. Pacient musí být při zahájení léčby a během zvyšování dávek karvedilolu sledován a při náznaku bronchospazmu během léčby musí být dávka karvedilolu snížena.
Diabetes mellitus
Opatrnosti je třeba při podávání karvedilolu u pacientů s diabetes mellitus, vzhledem k tomu, že první příznaky akutní hypoglykémie mohou být maskovány nebo oslabeny. U pacientů s chronickým srdečním selháním a diabetem může být použití karvedilolu spojeno se zhoršením regulace krevní glukózy. Proto se vyžaduje pravidelné monitorování hladiny krevní glukózy u diabetiků na začátku terapie karvedilolem, nebo při zvyšování dávky a úprava případné hypoglykémie.
Periferní cévní onemocnění
Karvedilol je nutno používat s opatrností u pacientů s periferním cévním onemocněním, neboť beta-blokátory mohou vyvolat nebo zhoršit symptomy arteriální insuficience.
Raynaudův fenomén
Karvedilol je nutno používat s opatrností u pacientů trpících poruchami periferního krevního oběhu (např. Raynaudův fenomén) může dojít k exacerbaci příznaků.
Thyreotoxikóza
Karvedilol může maskovat symptomy thyreotoxikózy.
Anestézie a chirurgické zákroky
Opatrnost je nutná u pacientů podstupujících chirurgický zákrok, neboť dochází k synergickému působení negativně inotropního a hypotenzního účinku karvedilolu a anestetik.
Bradykardie
Karvedilol může způsobit bradykardii. Sníží-li se tepová frekvence pod 55 bpm, musí se dávkování karvedilolu snížit.
Hypersenzitivita
Opatrnost je třeba při podávání karvedilolu pacientům, kteří mají v anamnéze vážné projevy hypersenzitivní reakce a u pacientů, kteří se podrobují desenzibilizační terapii, neboť beta-blokátory mohou zvýšit jak citlivost k alergenům, tak i možnost rozvoje závažného anafylaktického šoku.
Psoriáza
Pacienti, kteří mají v anamnéze onemocnění lupénkou spojené s terapií beta-blokátory mohou užívat karvedilol pouze po zvážení poměru rizika a přínosu léčby.
Současné užívání blokátorů kalciového kanálu
U pacientů léčených současně blokátory kalciového kanálu typu verapamil nebo diltiazem, nebo jinými antiarytmiky, je nutno pečlivě sledovat EKG a krevní tlak.
Karvedilol se musí používat s opatrností u pacientů s labilní nebo sekundární hypertenzí.
Feochromocytom
U pacientů s feochromocytem je nutno podat alfa-blokátor před použitím beta-blokátoru. Přesto že karvedilol má jak alfa- tak beta-blokující farmakologický účinek, nejsou žádné zkušenosti s jeho používáním za těchto podmínek. Proto je při podávání karvedilolu pacientům, u nichž je podezření na feochromocytom, nutná opatrnost.
Prinzmetalova variantní angina
Léky s neselektivní beta-blokující aktivitou mohou vyvolat bolesti na prsou u pacientů s Prinzmetalovou anginou pectoris. U těchto pacientů nejsou žádné klinické zkušenosti s podáváním karvedilolu, nicméně alfa-blokující účinek karvedilolu by mohl těmto symptomům zabránit. V každém případě je nutno dát pozor při podávání karvedilolu pacientům s podezřením na Printzmetalovu anginu pectoris.
Kontaktní čočky
Pacienti, kteří používají kontaktní čočky, si musí být vědomi možnosti snížené tvorby slz.
Příznaky z vysazení
Léčba karvedilolem nesmí být přerušena náhle, a to zvláště u pacientů trpících ischemickou chorobou srdeční. Vysazení karvedilolu musí být u těchto pacientů postupné (v průběhu 2 týdnů).
Opatrnosti je třeba u pacientů trpících depresí, metabolickou acidózou a myasthenia gravis.
Sacharóza
Tento léčivý přípravek obsahuje sacharózu. Pacienti s vrozenými problémy intolerance fruktózy, malabsorpcí glukózo-galaktózy nebo sacharózo-izomaltázovou nedostatečností, by tento přípravek neměli užívat.
Monohydrát laktózy
Tento léčivý přípravek obsahuje monohydrát laktózy. Pacienti se vzácnou dědičnou intolerancí galaktózy, nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózo-galaktózy by tento přípravek neměli užívat.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Farmakokinetické interakce
Karvedilol je substrát stejně tak jako inhibitor glykoproteinu P. Proto biologická dostupnost látek přenášených glykoproteinem P může být zvýšena díky lékům podávaným současně s karvedilolem. Kromě toho může být biologická dostupnost karvedilolu pozměněna induktory nebo inhibitory glykoproteinu P.
Inhibitory stejně jako induktory CYP2D6 a CYP2C9 mohou modifikovat systémový a/nebo presystémový metabolismus karvedilolu stereoselektivně, což vede ke zvýšení nebo snížení plazmatických koncentrací R a S-karvedilolu. Některé případy pozorované u pacientů nebo u zdravých osob jsou zaznamenány níže, avšak seznam není úplný.
Digoxin
Po současném užití karvedilolu a digoxinu dochází ke zvýšení koncentrace digoxinu v krvi o 15%. Digoxin a karvedilol snižují vedení AV vln. Doporučuje se proto zvýšené sledování hladin digoxinu na začátku, při titrování a při přerušení léčby karvedilolem(viz bod 4.4).
Rifampicin
Ve studii u 12 zdravých osob podávání rifampicinu snížilo plazmatické hladiny karvedilolu okolo 70 %, a to nejspíše indukcí glykoproteinu P, což vedlo ke snížené střevní absorpci karvedilolu.
Cyklosporin
Dvě studie provedené u pacientů po transplantaci ledvin a srdce, kteří užívali cyklosporin perorálně, ukázaly zvýšení plazmatické koncentrace cyklosporinu po zahájení užívání karvedilolu. U 30 % pacientů byla pro udržení terapeutických hladin cyklosporinu potřebná redukce dávky cyklosporinu, zatímco u zbylých pacientů nebyla žádná potřeba úpravy dávkování. V průměru byla dávka cyklosporinu snížena u 20 % pacientů. Díky široké interindividuální variabilitě hladin cyklosporinu je doporučeno přísně kontrolovat koncentrace cyklosporinu po zahájení terapie karvedilolem a vhodně upravit dávky cyklosporinu.
Amiodaron
U pacientů se srdečním selháním snižuje amiodaron clearance S-karvedilolu pravděpodobně inhibicí CYP2C9. Průměrné plazmatické koncentrace R-karvedilolu nebyly změněny. Současně existuje potenciální riziko zvýšené b-blokády způsobené zvýšením plazmatické koncentrace S-karvedilolu.
Fluoxetine
V ramdomizované, zkřížené studii s 10 pacienty se srdečním selháním, mělo současné užívání fluoxetinu, silného inhibitoru CYP2D6, za výsledek stereoselektivní inhibici metabolismu karvedilolu spolu s 77 % zvýšením průměru R(+) enantiomeru AUC. Nicméně, mezi léčenými skupinami nebyly zaznamenány žádné rozdíly v nežádoucích účincích, krevním tlaku nebo srdečním rytmu.
Cimetidin
Při současném užívání cimetidinu může vzrůst sérová hladina karvedilolu.
Farmakodynamické interakce
Inzulin nebo perorální antidiabetika
Přípravky s vlastnostmi betablokátorů mohou zvýšit účinek inzulinu a perorálních antidiabetik na snižování krevního cukru. Známky hypoglykémie mohou být zkresleny nebo oslabeny (zejména tachykardie).
U pacientů užívajících inzulin a perorální antidiabetika je doporučeno pravidelné sledování krevní glukózy.
Látky snižující katecholamin
U pacientů užívajících současně betablokátory s léky, které mohou snížit katecholaminy (např. reserpin, guanethidin, methyldopa, guanfacin a inhibitory monoaminooxidázy) může dojít k dalšímu snížení srdeční frekvence. Pacienti by měli být pečlivě sledováni na hypotenzi a/nebo závažnou bradykardii. Je doporučeno sledování životních funkcí.
Digoxin
Současné užívání beta blokátorů a digoxinu může mít za následek aditivní prodloužení času atrioventrikulárního (AV) přenosu.
Verapamil, diltiazen, amiodaron nebo jiná antiarytmika
Při kombinaci těchto léčiv s karvedilolem může dojít ke zvýšení rizika poruch atrioventrikulárního přenosu (viz bod 4.4).
Klonidin
Současné užívání klonidinu s látkami s vlastnostmi beta blokátorů může umocnit snížující účinky na krevní tlak a srdeční frekvenci. Pokud při současném podávání látek s vlastnostmi beta-blokátorů (karvedilolu)a klonidinu musí být léčba ukončena, mají být jako první vysazeny látky s vlastnostmi beta-blokátorů. Léčba klonidinem může být ukončena o několik dní později postupným snižováním dávek.
Blokátory kalciového kanálu (viz bod 4.4)
Při současném podávání karvedilolu a diltiazemu byly pozorovány ojedinělé případy poruch převodního systému (vzácně s hemodynamickým ohrožením). Stejně tak s jinými betablokátory, pokud je karvediol podáván perorálně spolu s blokátory kalciového kanálu typu verapamil nebo diltiazem, je doporučeno pečlivě sledovat EKG a krevní tlak. Tyto léky nesmí být podávány současně intravenózně.
Antihypertenziva
Stejně tak jako jiné léky s aktivitou beta blokátoru, karvedilol může zvyšovat účinek jiných současně užívaných antihypertenziv (např. antagonisté alfa1-receptorů) nebo léků, u nichž vzniká hypotenze jako nežádoucí účinek.
Anestetika
Při anestezii je doporučeno pečlivě monitorovat životní funkce kvůli synergnímu negativně inotropnímu, nebo hypotenznímu účinku karvedilolu a anestetik (viz bod 4.4).
Nesteroidní antirevmatika (NSAID)
Souběžné užívání NSAID a beta-adrenergních blokátorů může vést ke zvýšení krevního tlaku a snížení kontroly krevního tlaku.
Beta agonisté (bronchodilatátory)
Nekardioselektivní beta blokátory brání bronchodilatačnímu účinku bronchodilatátorů typu beta agonistů. Je doporučeno pečlivé sledování pacientů.
Dihydropyrimidiny
Podání dihydropyridinů současně s karvedilolem by se mělo provádět za přísného dohledu, neboť byly hlášeny případy srdečního selhání a těžké hypotenze.
Estrogeny a kortikosteroidy
Antihypertenzní účinek karvedilolu je nižší díky retenci vody a sodíku.
Ergotamin
Dochází ke zvýšení vazokonstrikce.
Látky blokující nervosvalové spoje Nervosvalová blokace je zvýšena.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Přiměřené klinické zkušenosti s použitím karvedilolu u těhotných žen dosud nejsou k dispozici.
Zkoušky na zvířatech jsou nedostatečné s ohledem na účinky na těhotenství, embryonální/fetální vývoj, porod a postnatální vývoj (viz bod 5.3). Potencionální riziko na pro lidskou populaci je neznámé.
Karvedilol by neměl být užíván v průběhu těhotenství, pokud potencionální přínos nepřevažuje potencionální riziko.
Léčba by měla být ukončena 2-3 dny před očekávaným porodem. Pokud to není možné, novorozenec by měl být po dobu 2-3 dní monitorován.
Beta blokátory snižují placentární perfúzi, což může zapříčinit nitroděložní smrt plodu, nedonošení nebo předčasný porod. Dále může dojít k různým nežádoucím účinkům na plod a novorozence (především hypoglykémie a bradykardie). Může být zvýšené riziko srdečních a plicních komplikací v neonatálním a postnatálním období.
Studie na zvířatech neukázaly podstatné důkazy o teratogenitě karvedilolu (viz bod 5.3). Embryotoxicita byla zjištěna pouze po vysokých dávkách podávaných králíkům. Význam těchto zjištění není znám.
Studie na zvířatech ukázaly, že karvedilol nebo jeho metabolity jsou vylučovány do mateřského mléka. Není známo, zda-li je karvedilol vylučován do lidského mléka. Proto se v průběhu podávání karvedilolu kojení nedoporučuje.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Nebyly provedeny žádné studie na zjištění účinků karvedilolu na schopnost pacienta řídit nebo obsluhovat stroje.
Z důvodu individuálně variabilních reakcí (např. závratě, ospalost), může být narušena schopnost řídit, obsluhovat stroje, nebo pracovat ve výškách. Toto platí zvláště na počátku, při zvýšení dávky, při změně léčivého přípravku nebo ve spojení s alkoholem.
4.8 Nežádoucí účinky
a) Souhrnný bezpečnostní profil
Frekvence nežádoucích účinků není závislá na dávce, kromě závratí, zrakových poruch a bradykardie.
b) Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Riziko nejzávažnějších nežádoucích reakcí spojených s karvedilolem je stejné u všech indikací. Výjimky jsou popsány v podsekci (c).
V následujících tabulkách jsou shrnuty nežádoucí účinky karvedilolu rozdělené do skupin podle terminologie MedDRA s uvedením frekvence výskytu: velmi časté (>1/10); časté (>1/100 až <1/10); méně časté (>1/1 000 až <1/100); vzácné (>1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
|
Třídy orgánových systémů podle databáze MedDRA |
Frekvence |
Nežádoucí účinek |
|
Infekce a infestace |
Časté |
Bronchitida, pneumonie, infekce horních cest dýchacích, infekce močového ústrojí |
|
Poruchy krve a lymfatického systému |
Časté | |
|
Vzácné |
T rombocytopenie | |
|
Velmi vzácné |
Leukopenie | |
|
Poruchy imunitního systému |
Velmi vzácné |
Hypersenzitivita (alergická reakce) |
|
Poruchy metabolismu a výživy |
Časté |
Zvýšení tělesné hmotnosti, hypercholesterolémie, narušená kontrola krevní glukózy (hyperglykémie, hypoglykémie) u pacientů se stávajícím diabetem |
|
Psychiatrické poruchy |
Časté |
Deprese, depresivní nálada |
|
Méně časté |
Poruchy spánku | |
|
Poruchy nervového systému |
Velmi časté |
Závrať, bolest hlavy |
|
Méně časté |
Presynkopa, synkopa, parestézie | |
|
Poruchy oka |
Časté |
Poruchy zraku, snížená tvorba slz (suché oči), podráždění očí |
|
Srdeční poruchy |
Velmi časté |
Srdeční selhání |
|
Časté |
Bradykardie, edém, hypervolémie, zavodnění organismu | |
|
Méně časté |
Atrioventrikulární blokáda, angina pectoris | |
|
Cévní poruchy |
Velmi časté | |
|
Časté |
Ortostatická hypotenze, poruchy periferního cévního oběhu (chladné končetiny, porucha periferních cév, zhoršení intermitentní klaudikace a Reynaudova fenoménu) | |
|
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy |
Časté | |
|
Vzácné |
Nosní kongesce | |
|
Gastrointestinální poruchy |
Časté | |
|
Méně časté |
Zácpa, sucho v ústech | |
|
Poruchy jater a žlučových cest |
Velmi vzácné |
Zvýšení alaninaminotranferázy (ALT), aspartátaminotransferázy (AST) a gama-glutamyltransferázy (GMT) |
|
Poruchy kůže a podkožní tkáně |
Méně časté |
Kožní reakce (např. alergický exantém, dermatitida, kopřivka, vyrážka, psoriáza, kožní léze připomínající lišej), alopecie |
|
Velmi vzácné |
Závažné kožní nežádoucí účinky (např. erythema multifirme, Stevens-Johnsonův syndrom, |
|
toxická epidermální nekrolýza) | ||
|
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně |
Časté |
Bolest v končetinách |
|
Poruchy ledvin a močových cest |
Časté |
Selhání ledvin a abnormální renální funkce u pacientů s difuzní cévním onemocněním a/nebo se stávající porucha funkce ledvin, poruchy mikce |
|
Velmi vzácné |
Močová inkontinence u žen | |
|
Poruchy reprodukčního systému a prsu |
Méně časté |
Erektilní dysfunkce |
|
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace |
Velmi časté |
Astenie (únava) |
|
Časté |
Bolest |
c) Popis vybraných nežádoucích účinků
Závrať, synkopa, bolest hlavy a astenie jsou obvykle mírného charakteru a nej častěji se objevují na záčátku léčby.
U pacientů s kongestivním srdečním selháním se v průběhu titrace dávky karvedilolu může objevit zhoršení srdečního selhání a zadržování tekutin (viz bod 4.4).
Srdeční selhání je často hlášeným nežádoucím účinkem u obou skupin pacientů léčených jak placebem, tak karvedilolem (14,5 % respektive 15,4 % u pacientů s dysfunkcí levé komory srdeční a následujícím akutním infarktem myokardu).
Při léčbě karvedilolem u pacientů s chronickým srdečním s nízkým krevním tlakem, ischemickou chorobou srdeční a difuzním cévním onemocněním a/nebo se základní poruchou funkce ledvin, byla pozorována reverzibilní zhoršení renální funkce (viz bod 4.4).
Blokátory beta-adrenergního receptoru mohou způsobit manifestaci latentního diabetu, zhoršení stávajícího diabetu a inhibici regulace krevní glukózy.
Karvedilol může způsobit inkontinenci u žen, což rozhoduje o ukončení léčby přípravkem.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Symptomy a příznaky
V případě předávkování může dojít k těžké hypotenzi, bradykardii, srdečnímu selhání, kardiogennímu šoku a srdeční zástavě. Dále mohou nastat dechové obtíže, bronchospasmus, zvracení, poruchy vědomí a generalizované křeče.
K základní podpůrné terapii je navíc nezbytné monitorovat a korigovat životně důležité funkce na jednotce intenzivní péče. Atropin může být použit při těžké bradykardii (0,5 až 2 mg i. v.).
K podpoře ventrikulární funkce je doporučen intravenózní glukagon: nejprve 1 až 10 mg i. v., poté 2-5 mg/h v průběhu dlouhodobé infuze, nebo sympatomimetika podle tělesné hmotnosti a účinku (dobutamin, izoprenalin, orciprenalin nebo adrenalin). Při pozitivním ionotropním účinku je doporučeno zvážení inhibitorů fosfodiesterázy (PDE).
Jestliže v intoxikovaném obraze převažuje periferní vasodilatace, pak se musí aplikovat norfenefrin, nebo noradrenalin s trvalým monitorováním oběhových funkcí. V případě bradykardie rezistentní na medikamentózní léčbu je nutno použít kardiostimulátor. V případě bronchospazmu se podávají beta-sympatomimetika (inhalačně nebo intravenózně) nebo aminofylin intravenózně pomalou injekcí nebo infuzí. V případě výskytu křečí se doporučuje pomalá intravenózní injekce diazepamu nebo clonazepamu.
V případě těžké intoxikace se symptomy šoku musí být podpůrná terapie antidoty prováděna po dostatečně dlouhou dobu, např. dokud se stav pacienta nestabilizuje, neboť lze očekávat prodloužení eliminačního poločasu a redistribuce karvedilolu z hlubších oddílů.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: sympatolytika, alfa- a beta-blokátory ATC kód: C07AG02
Karvedilol je vasodilatační, neselektivní, beta-blokátor s antioxidačními vlastnostmi. Vasodilatace je zprostředkována primárně selektivní blokádou alfa-1 adrenoreceptorů. Karvedilol snižuje periferní vaskulární odpor rozšířením cév a potlačuje pomocí beta-blokády renin-angiotenzin-aldosteronový systém. Aktivita plazmatického reninu je snížená a k retenci tekutin dochází jen vzácně.
Karvedilol nemá vnitřní sympatomimetickou aktivitu a stejně jako propranolol má vliv na stabilizaci membrány.
Karvedilol je racemická směs 2 stereoizomerů. V živočišném modelu bylo zjištěno, že oba enantiomery mají vlastnosti alfa-blokátoru. Beta-adrenergní receptory jsou pro beta1 a beta2 - adrenoceptory neselektivní a jsou spojeny s S(-) enantiomerem karvedilolu.
Karvedilol je účinný antioxidant a redukuje reaktivní kyslíkové radikály. Antioxidační vlastnosti karvedilolu a jeho metabolitů byly prokázány ve studiích in vitro i in vivo na zvířatech a in vitro na řadě typů lidských buněk.
Klinické studie ukázaly, že jednotné působení karvedilolu na vazodilataci a beta blokádu má následující účinky:
U pacientů s hypertenzí není snížení krevního tlaku spojeno se současným vzrůstem celkového periferního odporu, tak jak bylo pozorováno u čistě beta-blokujících látek. Srdeční frekvence je mírně snížena. Průtok krve ledvinami a funkce ledvin zůstávají normální. Periferní průtok krve je zachován a proto je pocit chladných končetin (často pozorovaný při užívání čistých beta-blokátorů) pozorován jen zřídka.
U dlouhodobé léčby pacientů s ischemickou chorobou srdeční prokázal karvedilol antiischemické a antianginózní vlastnosti. Karvedilol snižuje komorový pre- a afterload.
U pacientů s levostrannou ventrikulární dysfunkcí, nebo s chronickým srdečním selháním prokázal karvedilol příznivý účinek na hemodynamiku a zlepšení ejekční frakce levé komory.
Je udržován normální poměr lipoproteinů s vysokou hustotou k lipoproteinům s nízkou hustotou (HDL/LDL) a elektrolytů.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absolutní biologická dostupnost karvedilolu u lidí je asi 25 %. Maximální sérové koncentrace je dosaženo asi 1 hodinu po požití perorální dávky. Mezi dávkou a sérovou koncentrací je lineární vztah. Potrava neovlivňuje biologickou dostupnost ani maximální sérovou koncentraci, avšak čas k dosažení maximální koncentrace je prodloužen. Karvedilol je vysoce lipofilní, přibližně 98 až 99 % je vázáno na plazmatické proteiny. Distribuční objem je přibližně 2 l/kg a vzrůstá u pacientů s cirhózou jater. Enterohepatální cirkulace původní substance byla prokázána u zvířat.
Průměrný biologický poločas karvedilolu se pohybuje mezi 6 a 10 hodin. Plazmatická clearence je přibližně 590 ml/min. Vylučuje se hlavně žlučí a zejména stolicí. Malá část je vylučována ledvinami ve formě různých metabolitů.
Karvedilol je rozsáhle metabolizován na řadu metabolitů , které jsou vylučovány především žlučí. Karvedilol je matebolizován játry, primárně glukuronidací. Demetylací a hydroxylací fenolového jádra vznikají tři aktivní metabolity s aktivitou beta-blokátoru. Na základě preklinických studií má metabolit 4-hydroxyfenol přibližně 13krát větší beta-blokační účinek než karvedilol. Ve srovnání s karvedilolem vykazují tři aktivní metabolity slabou vazodilatační aktivitu. U lidí je jejich koncentrace 10krát nižší, než je hladina mateřské látky. Navíc jsou dva hydroxykarbazolové metabolity karvedilolu extrémně účinné antioxidanty, vykazující 30-80krát větší antioxidační účinnost než karvedilol.
Farmakokinetika karvedilolu je ovlivněna věkem; plazmatické hladiny karvedilolu jsou přibližně o 50 % vyšší u starších jedinců, než u mladých. Ve studii s pacienty s cirhózou jater byla biologická dostupnost karvedilolu čtyřikrát větší a maximální plazmatická koncentrace pětkrát vyšší než u zdravých jedinců.
Udává se, že u hypertenzních pacientů se střední (clearance kreatininu 20-30 ml/min) až těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 20 ml/min) dochází až ke 40-55 %-nímu vzrůstu plazmatické koncentrace karvedilolu ve srovnání s hypertenzními pacienty s normální funkcí ledvin.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Studie kancerogenity prováděné na potkanech a myších při dávkách 75 mg/kg/den resp. 200 mg/kg/den (38 až 100krát vyšší než je doporučená maximální dávka pro člověka) neodhalily potencionální kancerogenní účinek.
Karvedilol neprokázal mutagenní účinky ve studiích provedených in vivo a in vitro na savcích ani na jiných zvířecích modelech.
Podávání vysokých dávek karvedilolu březím samicím potkanů v dávkách pro graviditu toxických (> 200 mg/kg = 100krát vyšší než je doporučená maximální dávka) vedlo ke zhoršení plodnosti (slabá reprodukční aktivita, nižší výskyt žlutých tělísek a zhoršená implantace). Dávky > 60 mg/kg (30krát větší než doporučená maximální dávka) způsobily zpomalení fyzického růstu/vývoje potomků. Dávky 200 mg/kg nebo respektive 75 mg/kg, (38-100krát větší než doporučená maximální dávka) u potkanů a králíků působily embryotoxicky (nevyvolávaly však znetvoření plodu).
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Atram 6,25: sacharóza, povidon 30, monohydrát laktózy, koloidní bezvodý oxid křemičitý, sodná sůl kroskarmelózyy, magnesium-stearát, žlutý oxid železitý.
Atram 12,5 a 25: sacharóza, povidon 30, monohydrát laktózy, koloidní bezvodý oxid křemičitý, sodná sůl kroskarmelózy, magnesium-stearát, žlutý oxid železitý, červený oxid železitý.
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
2 roky
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 30°C, v původním obalu aby byl přípravek chráněn před světlem.
6.5 Druh obalu a velikost balení
Druh obalu: PVC/PVDC/Al blistr, bílý, neprůhledný, příbalová informace, krabička.
|
Velikost balení Atram 6,25 mg |
15 a 30 tablet |
|
Atram 12,5 mg |
15 a 30 tablet |
Atram 25 mg: 30 a 90 tablet
Na trhu nemusí být k dispozici všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Zentiva, k. s., U Kabelovny 130, Praha, Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLA
Atram 6,25: 77/154/03-C Atram 12,5: 77/155/03-C Atram 25: 77/156/03-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 16.4.2003
Datum posledního prodloužení registrace: 9.4.2008
10. DATUM REVIZE TEXTU 20.12.2013
12/12