Arparial 25 Mg/5 Mg
sp. zn. sukls53364/2016 a k sp. zn. sukls209240/2015
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Arparial 25 mg/5 mg, potahované tablety Arparial 50 mg/5 mg, potahované tablety Arparial 25 mg/7,5 mg, potahované tablety Arparial 50 mg/7,5 mg, potahované tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna potahovaná tableta obsahuje metoprololi tartras 25 mg a ivabradinum 5 mg (odpovídající ivabradini hydrochloridum 5,390 mg).
|
Jedna potahovaná tableta obsahuje |
metoprololi tartras 50 mg a ivabradinum 5 mg (odpovídající |
|
ivabradini hydrochloridum 5,390 mg). | |
|
Jedna potahovaná tableta obsahuje metoprololi tartras 25 mg a ivabradinum 7,5 mg (odpovídající | |
|
ivabradini hydrochloridum 8,085 mg). | |
|
Jedna potahovaná tableta obsahuje metoprololi tartras 50 mg a ivabradinum 7,5 mg (odpovídající | |
|
ivabradini hydrochloridum 8,085 mg). | |
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Potahovaná tableta.
Bílá, kulatá potahovaná tableta (25/5 mg) o průměru 7,3 mm, najedná straně vyraženo a na druhé strane vyraženo ^ .
■o-
Bílá, kulatá potahovaná tableta (50/5 mg) o průměru 8,5 mm, najedná straně vyraženo a na druhé straně vyraženo
Bílá, podlouhlá potahovaná tableta (25/7,5 mg) o délce 9,3 mm a šířce 5,8 mm, na jedné straně vyraženo a na druhé straně vyraženo
Bílá, podlouhlá potahovaná tableta (50/7,5 mg) o délce 10,8 mm a šířce 6,7 mm, na jedné straně vyraženo a na druhé straně vyraženo
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Přípravek Arparial je indikován k symptomatické léčbě chronické stabilní anginy pectoris jako substituční terapie u dospělých pacientů s normálním sinusovým rytmem, kteří jsou již kontrolováni metoprololem a ivabradinem, podávaným současně v téže dávce.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Doporučená dávka přípravku Arparial je jedna tableta dvakrát denně užívaná ráno a večer.
Přípravek Arparial se má používat pouze u pacientů, kteří jsou již kontrolováni na stabilních dávkách jednotlivých léčivých látek podávaných současně a u nichž je metoprolol podáván v optimální dávce. Doporučuje se, aby rozhodnutí o titraci léčby bylo provedeno na základě dostupných opakovaných měření srdeční frekvence, EKG nebo ambulantního 24hodinového monitorování a titraci je třeba provádět s jednotlivými složkami metoprololu a ivabradinu, tak, aby pacient zůstal na optimální dávce metoprololu a ivabradinu.
Pokud se během léčby tepová frekvence v klidu sníží pod 50 tepů za minutu nebo se u pacienta objeví symptomy vztahující se k bradykardii jako závratě, únava nebo hypotenze, dávka musí být titrována směrem dolů za použití jednotlivých složek metoprololu a ivabradinu, aby se zajistilo udržení pacienta na optimální dávce metoprololu. Po snížení dávky je třeba monitorovat srdeční frekvenci (viz bod 4.4).
Pokud i po snížení dávky zůstává srdeční frekvence nižší než 50 tepů za minutu nebo pokud přetrvávají symptomy bradykardie, léčba musí být ukončena.
Pacienti s poruchou funkce ledvin
U pacientů s renální insuficiencí a clearance kreatininu nad 15 ml/min není nutná úprava dávkování (viz bod 5.2).
U pacientů s clearance kreatininu nižší než 15 ml/min má být přípravek Arparial podáván s opatrností.
Pacienti s poruchou funkce jater
Přípravek Arparial lze podávat pacientům s lehkou poruchou funkce jater.
U pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater je zapotřebí opatrnosti.
Použití přípravku Arparial je kontraindikováno u pacientů s těžkou poruchou funkce jater (viz body
4.3 a 5.2).
Starší osoby
Přípravek Arparial je možno s opatrností podávat starším pacientům (viz 4.4).
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost přípravku Arparial u dětí a dospívajících ve věku do 18 let nebyla stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje.
Způsob podání
Přípravek Arparial se má užívat perorálně dvakrát denně při jídle. Působení metoprololu je zvýšeno, pokud je přípravek podáván s jídlem (viz bod 5.2). Toto je třeba vzít v úvahu u pacientů, kteří užívají metoprolol nalačno a přecházejí na přípravek Arparial.
4.3 Kontraindikace
- Hypersensitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 nebo na jiné betablokátory (může se vyskytnout zkřížená senzitivita mezi betablokátory)
- Symptomatická bradykardie
- Kardiogenní šok
- Sick sinus syndrom (zahrnující sino-atriální blokádu)
- AV blokáda 2. a 3. stupně
- Akutní infarkt myokardu nebo pacienti s podezřením na akutní infarkt myokardu komplikovaný signifikantní bradykardií, srdeční blokádou prvního stupně, systolickou hypotenzí (méně než 100 mmHg) a/nebo závažným srdečním selháním
- Těžká (<90/50 mmHg) nebo symptomatická hypotenze
- Nestabilní nebo akutní srdeční selhání
- Pacienti podstupující sekvenční inotropní terapii agonistou betareceptorů
- Závislost na kardiostimulátoru (srdeční frekvence udávaná výhradně kardiostimulátorem)
- Nestabilní angina pectoris
- Závažné periferní cévní onemocnění
- Neléčený feochromocytom
- Těžká jaterní insuficience
- Metabolická acidóza
- Kombinace se silnými inhibitory cytochromu P450 3A4 jako azolová antimykotika (ketokonazol, itrakonazol), makrolidová antibiotika (klarithromycin, erythromycin perorálně, josamycin, telithromycin), inhibitory HIV proteáz (nelfinavir, ritonavir) a nefazodon (viz body
4.5 a 5.2)
- Kombinace s verapamilem nebo diltiazemem, což j sou středně silné inhibitory CYP3A4, které snižují srdeční frekvenci (viz bod 4.5)
- Těhotenství, kojení a ženy ve fertilním věku, které nepoužívají vhodnou antikoncepci (viz bod 4.6)
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Zvláštní upozornění
Nedostatečný přínos na klinické výsledky u pacientů se symptomatickou chronickou stabilní anginou pectoris
Přípravek Arparial je indikován pouze k symptomatické léčbě chronické stabilní anginy pectoris, protože ivabradin nemá příznivý vliv na kardiovaskulární výsledky (např. infarkt myokardu nebo kardiovaskulární úmrtí) (viz bod 5.1).
Měření srdeční frekvence
Jelikož srdeční frekvence může mít významné výkyvy v průběhu času, je třeba zvážit opakované měření srdeční frekvence, EKG nebo ambulantní 24hodinové monitorování pro určení klidové srdeční frekvence u pacientů již léčených ivabradinem, u nichž se uvažuje o titraci dávky. Platí to i pro pacienty s nízkou srdeční frekvencí, zejména pokud srdeční frekvence klesne pod 50 tepů za minutu, nebo po snížení dávky (viz bod 4.2).
Srdeční arytmie
Ivabradin není účinný v léčbě nebo prevenci srdečních arytmií a pravděpodobně ztrácí svou účinnost, pokud se objeví tachyarytmie (např. ventrikulární nebo supraventrikulární tachykardie). Přípravek Arparial proto není doporučován u pacientů s fibrilací síní nebo jinými srdečními arytmiemi, které zasahují do funkce sinusového uzlu.
U pacientů léčených ivabradinem je riziko vzniku fibrilace síní vyšší (viz bod 4.8).
Fibrilace síní byla častější u pacientů, kteří současně užívali amiodaron nebo silná antiarytmika I. třídy. Doporučuje se pravidelně klinicky monitorovat pacienty léčené přípravkem Arparial ohledně výskytu fibrilace síní (trvalé nebo paroxysmální), což by mělo také zahrnovat monitoring EKG, pokud je klinicky indikováno (např. v případě obnovení anginy pectoris, palpitací, nepravidelného pulsu). Pacienti mají být informováni o projevech a příznacích atriální fibrilace a mají být poučeni, aby při jejich výskytu kontaktovali svého lékaře.
Pokud se během léčby objeví fibrilace síní, je třeba pečlivě přehodnotit poměr přínosů a rizik při pokračování léčby ivabradinem.
Pacienti s chronickým srdečním selháním s poruchami intraventrikulárního vedení (blokáda levého Tawarova raménka, blokáda pravého Tawarova raménka) a komorovou dyssynchronií mají být pečlivě sledováni.
Použití u pacientů s nízkou tepovou frekvencí
Léčba ivabradinem nesmí být zahajována u pacientů s klidovou tepovou frekvencí před léčbou pod 70 tepů za minutu.
Pokud se během léčby přípravkem Arparial tepová frekvence v klidu trvale sníží pod 50 tepů za minutu nebo se u pacienta objeví symptomy vztahující se k bradykardii, jako závratě, únava nebo hypotenze, dávka musí být titrována směrem dolů za použití jednotlivých složek, aby se zajistilo udržení pacienta na optimální dávce metoprololu, nebo má být léčba ukončena (viz bod 4.2).
Kombinace s blokátory kalciových kanálů
Současné podávání přípravku Arparial s blokátory kalciového kanálu snižujícími tepovou frekvenci jako verapamil nebo diltiazem je kontraindikováno (viz body 4.3 a 4.5). Při kombinaci ivabradinu s nitráty a blokátory kalciového kanálu dihydropyridinového typu, jako je amlodipin, nebyly zjištěny problémy týkající se bezpečnosti. Účinnost ivabradinu navíc v kombinaci s blokátory kalciového kanálu dihydropyridinového typu nebyla prokázána (viz bod 5.1).
Chronické srdeční selhání
Pro zvážení léčby ivabradinem musí být srdeční selhání stabilní. Přípravek Arparial musí být používán s opatrností u pacientů se srdečním selháním s funkční klasifikací NYHA IV vzhledem k omezenému množství údajů u této populace pacientů.
Cévní mozková příhoda
Použití přípravku Arparial se nedoporučuje bezprostředně po cévní mozkové příhodě, protože nejsou k dispozici údaje týkající se ivabradinu za těchto situací.
Vizuální funkce
Ivabradin ovlivňuje retinální funkci (viz bod 5.1). Doposud nebyl zaznamenán toxický účinek ivabradinu na retinu, ale účinky dlouhodobé léčby ivabradinem v trvání více než jeden rok na retinální funkci nejsou v současné době známy. Pokud se objeví jakékoli neočekávané zhoršení vizuální funkce, má být zváženo ukončení léčby. Opatrnosti je zapotřebí u pacientů s retinitis pigmentosa.
Opatření pro použití
Ukončení léčby
Léčba betablokátory nemá být ukončována náhle, zejména u pacientů s ischemickou chorobou srdeční. Po ukončení léčby má ihned následovat podání metoprololu, čímž se zajistí, že pacient bude udržován na optimální dávce metoprololu. Pokud je to nutné, podání ivabradinu může být přerušeno okamžitě. Dávkování metoprololu má být snižováno postupně, nejlépe v průběhu nejméně dvou týdnů, a současně má být v případě potřeby zahájena náhradní léčba. Pokud se u pacienta objeví jakékoli příznaky, dávka má být snižována pomaleji.
Pacienti s hypotenzí
Údaje týkající se ivabradinu u pacientů s mírnou až středně těžkou hypotenzí jsou omezené, proto má být přípravek Arparial u těchto pacientů používán s opatrností. Přípravek Arparial je kontraindikován u pacientů s těžkou hypotenzí (krevní tlak <90/50 mmHg), (viz bod 4.3).
Fibrilace síní - srdeční arytmie
Pokud je u pacientů léčených ivabradinem zahajována farmakologická kardioverze, nebylo prokázáno riziko (nadměrné) bradykardie při návratu k sinusovému rytmu. Nicméně vzhledem k tomu, že nejsou k dispozici dostatečné údaje, neurgentní DC-kardioverze má být zvažována až za 24 hodin po poslední dávce ivabradinu.
Použití u pacientů s vrozeným syndromem dlouhého QT nebo léčených přípravky prodlužujícími QT interval
Přípravek Arparial nemá být používán u pacientů s vrozeným syndromem dlouhého QT nebo léčených přípravky prodlužujícími QT interval (viz bod 4.5). Pokud se taková kombinace jeví jako nezbytná, je potřeba pečlivě sledovat srdeční funkce.
Snížení tepové frekvence způsobené ivabradinem může vyvolat prodloužení intervalu QT, což může způsobit závažné arytmie, zejména Torsade de pointes.
Pacienti s hypertenzí vyžadující změnu léčby krevního tlaku
Ve studii SHIFT zaznamenalo více pacientů epizody zvýšeného krevního tlaku během léčby ivabradinem (7,1 %) v porovnání s pacienty léčenými placebem (6,1 %). Tyto epizody se nejčastěji vyskytovaly krátce po změně léčby krevního tlaku, byly přechodné a neovlivnily účinek léčby ivabradinem. Pokud u pacientů s chronickým srdečním selháním léčených ivabradinem dochází ke změně léčby, je třeba monitorovat krevní tlak ve vhodném intervalu.
Bronchiální astma a chronická obstrukční plicní nemoc
Přestože je metoprolol kardioselektivní betablokátor, opatrnosti je třeba u pacientů s bronchiálním astmatem a s chronickou obstrukční plicní nemocí.
Pokud je to nutné, současně jsou předepisovány bronchodilatační léky, které selektivně stimulují beta2-receptory např. jako je terbutalin. Pokud již pacient užívá beta2-stimulancia, může být nutné někdy upravit dávkování.
Závažné onemocnění periferních tepen
U pacientů, kteří trpí onemocněním periferních tepen (Raynaudova nemoc nebo syndrom, arteritida nebo chronická okluzní nemoc tepen dolních končetin) mohou betablokátory zhoršit podmínky.
V těchto případech, je nutné léčbu přípravkem Arparial zastavit a titrovat dávku jednotlivými složkami. Kardioselektivní betablokátor s částečnou agonistickou aktivitou je preferován a má být podáván s opatrností.
Feochromocytom
V případě potvrzení nebo podezření na feochromocytom musí být vždy betablokátory podávány v kombinaci s alfablokátorem.
Diabetičtí pacienti
Při podávání přípravku Arparial pacientům s diabetes mellitus je zapotřebí opatrnosti, zejména pokud pacient užívá inzulín nebo perorální antidiabetika. Doporučuje se, aby byl pacient s diabetem upozorněn na to, že betablokátory mohou maskovat hypoglykemickou tachykardii, nicméně jiné projevy hypoglykemie jako ospalost a pocení nemusí být nutně potlačeny a může se vyskytnout zvýšené pocení.
Prinzmetalova angina
Betablokátory zvyšují počet a délku trvání záchvatů u pacientů s Prinzmetalovou anginou pectoris. U mírných a přidružených forem je možno použít kardioselektivní beta1-blokátor, pokud se podává současně s vasodilatanciem.
Psoriáza
Při použití betablokátorů bylo hlášeno zhoršení psoriázy. Pacienti s psoriázou nebo s psoriázou v anamnéze mají užívat betablokátory po pečlivém zhodnocení přínosů a rizik.
Tyreotoxikóza
Betablokátory mohou maskovat symptomy tyreotoxikózy.
Celková anestezie
Dlouhodobá léčba betablokátory nemá být před velkou operací rutinně vysazována. Snížená schopnost srdce reagovat na adrenergní stimulaci může zvýšit rizika celkové anestézie a chirurgických zákroků. Před operací vyžadující celkovou anestézii má být anesteziolog informován, že pacient je léčen betablokátorem. Pokud je vysazení betablokátoru před operací považováno za nezbytné, má být provedeno postupně a dokončeno asi 48 hodin před celkovou anestézií.
Starší osoby
Starší pacienti musí být pečlivě sledováni, jelikož nadměrný pokles krevního tlaku nebo tepové frekvence navozených betablokátory může vést k nedostatečnému zásobování vitálních orgánů krví.
Alergické reakce
Opatrnost se doporučuje u pacientů se závažnými hypersenzitivními reakcemi v anamnéze a u pacientů podstupujících desenzibilizační léčbu, neboť existuje riziko závažných anafylaktických reakcí. Metoprolol může zvýšit citlivost k alergenům a závažnost anafylaktických reakcí. Léčba adrenalinem nemá vždy požadující terapeutický účinek u individuálních pacientů léčených betablokátory (viz také bod 4.5).
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Ve studií interakcí prováděné na zdravých dobrovolnících nebyly zaznamenány žádné interakce mezi metoprololem a ivabradinem. Informace, které jsou dostupné ohledně interakcí jednotlivých složek s jinými přípravky, jsou uvedeny níže.
Kontraindikace současného použití
Související s ivabradinem
Současné použití silných inhibitorů CYP3A4 jako azolová antimykotika (ketokonazol, itrakonazol), makrolidová antibiotika (klarithromycin, erythromycin perorálně, josamycin, telithromycin), inhibitory HIV proteáz (nelfinavir, ritonavir) a nefazodon je kontraindikováno (viz bod 4.3). Silné inhibitory CYP3A4 ketokonazol (200 mg jednou denně) a josamycin (1 g dvakrát denně) zvýšily průměrnou plazmatickou expozici ivabradinu sedmi až osminásobně.
Související s ivabradinem a metoprololem
- Středně silné inhibitory CYP3A4: specifické studie interakcí u zdravých dobrovolníků a pacientů prokázaly, že kombinace ivabradinu s látkami snižujícími tepovou frekvenci diltiazemem nebo verapamilem vedla ke zvýšené expozici ivabradinu (dvojnásobné až trojnásobné zvýšení AUC) a dalšímu snížení tepové frekvence o 5 tepů za minutu. Současné použití ivabradinu s těmito léčivými přípravky je kontraindikováno (viz bod 4.3).
- Blokátory kalciových kanálů jako verapamil nebo diltiazem podávané intravenózně mohou zvýšit tlumivý účinek betablokátorů na krevní tlak, tepovou frekvenci, kontraktilitu myokardu a atrioventrikulární vedení. Může dojít ke zvýšení negativně inotropních a chronotropních účinků, proto se tyto léčivé přípravky nemají podávat intravenózně pacientům léčeným betablokátory (viz bod 4.3).
Nedoporučené současné užívání Související s ivabradinem
- Léčivé přípravky prodlužující QT interval
- Kardiovaskulární léčivé přípravky prodlužující QT interval (např. chinidin, disopyramid, bepridil, sotalol, ibutilid, amiodaron).
- Nekardiovaskulární léčivé přípravky prodlužující QT interval (např. pimozid, ziprasidon, sertindol, meflochin, halofantrin, pentamidin, cisaprid, intravenózní erytromycin).
Současnému podávání kardiovaskulárních a nekardiovaskulárních léčivých přípravků prodlužujících QT interval a ivabradinu je třeba se vyhnout, protože prodloužení QT intervalu může být znovu vyvoláno snížením tepové frekvence. Pokud se taková kombinace jeví jako nezbytná, je zapotřebí pečlivé sledování srdeční funkce (viz bod 4.4).
- Grapefruitová šťáva: expozice ivabradinu byla dvojnásobně zvýšena po současném podání s grapefruitovou šťávou. Proto je třeba se vyvarovat konzumace grapefruitové šťávy.
Související s metoprololem
Následující kombinace s metoprololem mají být vyloučeny:
- Deriváty kyseliny barbiturové: Barbituráty (hodnoceno u pentobarbitalu) indukují metabolismus metoprololu prostřednictvím enzymatické indukce. U fenobarbitalu byly zaznamenány snížené plazmatické koncentrace metoprololu se sníženými klinickými účinky (rychlejší jaterní metabolismus).
- Centrálně působící antihypertenziva (např. klonidin).
- Po náhlém ukončení léčby centrálně působícím antihypertenzivem může dojít k signifikantnímu vzestupu krevního tlaku. Centrálně působící antihypertenziva se nemají vysazovat náhle. Náhlé ukončení léčby, zejména pokud k němu dochází před ukončením léčby betablokátorem, může zvýšit riziko „rebound hypertenze“.
- Současné užívání klonidinu s neselektivním betablokátorem, a zřejmě také se selektivním blokátorem, zvyšuje riziko rebound hypertenze. Je-li klonidin podáván současně, v podávání klonidinu je třeba pokračovat ještě nějakou dobu po ukončení terapie betablokátorem.
- Antiarytmika I. třídy (např. chinidin, tokainid, prokainamid, aimalin, amiodaron, flekainid a disopyramid)
Betablokátory mohou zvýšit negativně inotropní účinek antiarytmik a jejich vliv na dobu arteriálního vedení vzruchu. Zejména u pacientů s již existující poruchou sinusového uzlu může současné podávání amiodaronu způsobit dodatečné elektrofyziologické účinky včetně bradykardie, sinusové zástavy a atrioventrikulární blokády. Amiodaron má extrémně dlouhý poločas (přibližně 50 dnů), což znamená, že k interakcím může dojít ještě za dlouhou dobu po vysazení přípravku. Antiarytmika jako chinidin, tokainid, prokainamid, aimalin, amiodaron, flekainid a disopyramid mohou zesílit účinek metoprololu na tepovou frekvenci a atriventrikulární vedení.
Současné užívání s opatrností
Související s ivabradinem
- Diuretika snižující hladinu draslíku (thiazidová diuretika a kličková diuretika): hypokalémie může zvýšit riziko arytmie. Protože ivabradin může způsobit bradykardii, výsledná kombinace hypokalémie a bradykardie je predisponujícím faktorem vzniku závažných arytmií zvláště u pacientů se syndromem dlouhého QT, vrozeným nebo vyvolaným.
- Středně silné inhibitory CYP3A4: současné použití ivabradinu s ostatními středně silnými inhibitory CYP3A4 (např. flukonazol) může být zváženo při zahájení dávkou 2,5 mg dvakrát denně a pokud je klidová tepová frekvence nad 70 tepů za minutu, se sledováním tepové frekvence.
- Induktory CYP3A4: induktory CYP3A4 (např. rifampicin, barbituráty, fenytoin, Hypericum perforatum [třezalka tečkovaná]) mohou snížit expozici ivabradinu a jeho účinnost. Současné použití léčivých přípravků indukujících CYP3A4 může vyžadovat úpravu dávek ivabradinu. Bylo prokázáno, že kombinace ivabradinu 10 mg dvakrát denně s třezalkou tečkovanou snižuje AUC ivabradinu o polovinu. Užívání třezalky tečkované má být během léčby ivabradinem omezeno.
Související s metoprololem
Metoprolol je substrátem pro CYP2D6, izoenzym cytochromu P450.
Látky indukující a látky inhibující tento enzym mohou ovlivnit plazmatickou koncentraci metoprololu.
- Rifampicin snižuje plazmatickou koncentraci metoprololu.
- Cimetidin, alkohol a hydralazin mohou zvýšit plazmatickou koncentraci metoprololu. Metoprolol je metabolizován především, nikoli však výlučně, prostřednictvím jaterního enzymu cytochrom CYP2D6 (viz také bod 5.2).
- Látky, které mají inhibiční účinek na CYP2D6, např. selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu jako paroxetin, fluoxetin a sertralin nebo difenhydramin, hydroxychlorochin, celekoxib, terbinafin, neuroleptika (např. chlorpromazin, triflupromazin, chlorprothixen) a možná i propafenon mohou zvýšit plazmatickou koncentraci metoprololu.
Inhibiční účinek na CYP2D6 byl zaznamenán také u amiodaronu a chinidinu (antiarytmika).
Metoprolol může snížit eliminaci jiných léčivých přípravků (např. lidokainu).
U pacientů užívajících blokátory beta-receptorů zvyšují inhalační anestetika bradykardizující účinek.
Při zahájení léčby následujícími léčivými přípravky u pacientů léčených metoprololem může být zapotřebí snížení dávky metoprololu:
- Nitráty mohou zvýšit hypotenzní účinek metoprololu
- Digitalisové glukosidy (digoxin)
Digitalisové glykosidy v kombinaci s blokátory beta-receptorů mohou zvýšit dobu atrioventrikulárního vedení a vyvolat bradykardii.
- Blokátory beta-receptorů (např. oční kapky) nebo inhibitory MAO
Pacienti současně léčení metoprololem a jinými blokátory beta-receptorů (např. očními kapkami) nebo inhibitory MAO mají být pečlivě sledováni. Současné podávání s betablokátory může vést k bradykardii a zesílit hypotenzní účinek.
- Adrenalin: pokud je za určitých okolností adrenalin podáván pacientům léčeným blokátory beta-receptorů, kardioselektivní blokátory beta-receptorů mají výrazně nižší vliv na kontrolu krevního tlaku než neselektivní blokátory beta-receptorů (viz také bod 4.4).
- Parasympatomimetika
Současné užívání parasympatomimetik může způsobit dlouhodobou bradykardii.
- Nesteroidní antiflogistika/antirevmatika (NSAID)
Současné užívání nesteroidních antiflogistik, jako je indometacin, může snížit antihypertenzní účinek metoprololu.
- Inzulín a perorální antidiabetika
Metoprolol může zvýšit hypoglykemický účinek a symptomy hypoglykémie mohou být maskovány. V takovém případě je zapotřebí upravit dávku perorálního antidiabetika.
Kombinace, jejichž použití má být zváženo
Související s ivabradinem
Specifické studie lékových interakcí neprokázaly klinicky významné účinky následujících léčivých přípravků na farmakokinetiku a farmakodynamiku ivabradinu: inhibitory protonové pumpy (omeprazol, lansoprazol), sildenafil, inhibitory HMG CoA reduktázy (simvastatin), blokátory kalciového kanálu dihydropyridinového typu (amlodipin, lacidipin), digoxin a warfarin. Navíc nebyl pozorován klinicky významný efekt ivabradinu na farmakokinetiku simvastatinu, amlodipinu, lacidipinu, na farmakokinetiku a farmakodynamiku digoxinu, warfarinu ani na farmakodynamiku kyseliny acetylsalicylové.
V dosud provedených pivotních klinických studiích III. fáze byly následující léčivé přípravky rutinně kombinovány s ivabradinem, aniž by byla ovlivněna bezpečnost: inhibitory angiotenzin-konvertujícího enzymu, antagonisté angiotenzinu II, betablokátory, diuretika, antagonisté aldosteronu, krátkodobě a dlouhodobě působící nitráty, inhibitory HMG CoA reduktázy, fibráty, inhibitory protonové pumpy, perorální antidiabetika, kyselina acetylsalicylová a ostatní antiagregancia.
Cytochrom P450 3A4 (CYP3A4)
Ivabradin je metabolizován pouze prostřednictvím CYP3A4 a je velmi slabým inhibitorem tohoto cytochromu. U ivabradinu bylo prokázáno, že nemá vliv na metabolismus a plazmatické koncentrace jiných substrátů CYP3A4 (mírných, středně silných a silných inhibitorů). Inhibitory a induktory CYP3A4 mohou vést k interakci s ivabradinem a ovlivňovat jeho metabolismus a farmakokinetiku v klinicky významném rozsahu. Studie lékových interakcí prokázaly, že inhibitory CYP3A4 zvyšují plazmatické koncentrace ivabradinu, zatímco induktory je snižují. Zvýšené plazmatické koncentrace ivabradinu mohou být spojeny s rizikem nadměrné bradykardie (viz bod 4.4).
Související s metoprololem
Tricyklická antidepresiva a neuroleptika: zvýšení antihypertenzního účinku a riziko ortostatické hypotenze (aditivní účinek).
Meflochin: riziko nadměrné bradykardie (aditivní bradykardizující účinky).
Dipyridamol (IV): zvýšený antihypertenzní účinek.
Urologické alfablokátory (alfuzosin, doxazosin, prazosin, tamsulosin, terazosin): zvýšený hypotenzní účinek. Zvýšené riziko ortostatické hypotenze.
Ergotamin: zvýšený vasokonstrikční účinek.
Myorelaxancia: myorelaxancia typu kurare (zvýšení neuromuskulární blokády).
Floktafenin: betablokátory mohou zabránit kompenzačním kardiovaskulárním reakcím spojených s hypotenzí nebo šokem, které mohou být vyvolány floktafeninem.
Antacida: při současném podávání s antacidem bylo pozorováno zvýšení plazmatických koncentrací metoprololu.
Pediatrická populace
Související s ivabradinem
Studie interakcí byly prováděny pouze u dospělých.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Ženy ve fertilním věku
Ženy ve fertilním věku mají používat během léčby vhodnou antikoncepci (viz bod 4.3).
Na základě dostupných údajů týkajících se jednotlivých složek je přípravek Arparial v těhotenství kontraindikován (viz bod 4.3).
Údaje o podávání ivabradinu těhotným ženám jsou omezené nebo nejsou k dispozici.
Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu. Tyto studie prokázaly embryotoxické a teratogenní účinky (viz bod 5.3). Potenciální riziko pro člověka není známé. Proto je ivabradin v těhotenství kontraindikován.
Údaje o podávání metoprololu těhotným ženám jsou omezené (méně než 300 ukončených těhotenství) nebo nejsou k dispozici.
Studie reprodukční toxicity s metoprololem na zvířatech nenaznačují přímé nebo nepřímé škodlivé účinky (viz bod 5.3). Metoprolol má být v těhotenství podáván, pouze pokud je to zcela nezbytné. Betablokátory snižují prokrvení placenty, což může vést k nitroděložnímu odumření plodu, potratu nebo předčasnému porodu. Kromě toho může být plod a novorozenec ovlivněn nežádoucími účinky jako hypoglykemie, bradykardie, hypotenze a dýchací obtíže. Riziko srdečních a plicních komplikací je během postnatálního období vyšší. V případě léčby během těhotenství je zapotřebí pečlivé monitorování plodu, které má pokračovat ještě několik dnů po porodu.
Kojení
Přípravek Arparial je kontraindikován během kojení (viz bod 4.3).
Studie na zvířatech ukazují, že ivabradin se vylučuje do mléka. Ženy, které potřebují léčbu ivabradinem, musí přestat kojit a zvolit jiný způsob výživy dítěte. Metoprolol se koncentruje v mateřském mléce v množství odpovídajícím trojnásobku množství detekovanému v plazmě matky.
Fertilita
Klinické údaje týkající se fertility při použití přípravku Arparial nejsou dostupné. Studie na potkanech s ivabradinem a metoprololem neprokázaly žádný účinek na fertilitu u mužů ani u žen (viz bod 5.3).
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Na základě dostupných údajů týkajících se jednotlivých složek může přípravek Arparial ovlivnit schopnost řídit a obsluhovat stroje.
Ivabradin může ovlivnit schopnost pacienta řídit. Pacienty je třeba upozornit, že ivabradin může vyvolat přechodné světelné jevy (zejména fosfény). Tyto světelné jevy se mohou vyskytnout v situacích, kdy dochází k náhlým změnám intenzity světla, zejména při řízení v noci.
Ivabradin nemá vliv na schopnost obsluhovat stroje. Nicméně v postmarketingové praxi byly hlášeny případy zhoršení schopnosti řídit následkem zrakových příznaků.
Metoprolol může ovlivnit pacientovu schopnost řídit a obsluhovat stroje. Pacienti mají být upozorněni, že se mohou vyskytnout bolesti hlavy, závrať nebo únava. Tyto účinky mohou být potenciálně zesíleny při současné konzumaci alkoholu nebo po změně léčby na jiný léčivý přípravek.
4.8 Nežádoucí účinky
Níže uvedený bezpečnostní profil přípravku Arparial j e založen na známém bezpečnostním profilu jednotlivých složek.
Přehled bezpečnostního profilu
Nejčastější nežádoucí účinky ivabradinu světelné jevy (fosfény) a bradykardie jsou závislé na dávce a souvisí s farmakologickým účinkem léčivého přípravku. Nejčastějšími nežádoucími účinky metoprololu jsou bradykardie, noční můry, bolest hlavy, somnolence, nespavost, závratě, palpitace, ortostatická hypotenze, periferní chlad, Raynaudova nemoc, námahová dušnost, nauzea, zácpa, průjem, bolest břicha, zvracení, únava a poruchy libida.
Přehled nežádoucích účinků v tabulce
Během léčby ivabradinem a metoprololem podávanými samostatně byly zaznamenány následující nežádoucí účinky, které jsou uváděny dle klasifikace MedDRA a řazeny podle následující frekvence: velmi časté (>1/10); časté (>1/100 až <1/10); méně časté (>1/1000 až <1/100);
vzácné (>1/10000 až <1/1000); velmi vzácné (<1/10000); není známo (z dostupných údajů nelze určit).
|
MedDRA Třídy orgánových systémů |
Nežádoucí účinky |
Frekvence | |
|
Ivabradin |
Metoprolol | ||
|
Poruchy krve a lymfatického systému |
Eosinofilie |
Méně časté |
- |
|
T rombocytopenie |
- |
Vzácné | |
|
Leukopenie |
- |
Velmi vzácné | |
|
Poruchy imunitního systému |
Exacerbace psoriázy |
- |
Méně časté |
|
Poruchy metabolismu a výživy |
Hyperurikémie |
Méně časté |
- |
|
Hypoglykemie |
- |
Méně časté | |
|
Psychiatrické poruchy |
- |
Méně časté | |
|
Noční můry, abnormální sny |
- |
Časté | |
|
- |
Vzácné | ||
|
Úzkost |
- |
Vzácné | |
|
- |
Méně časté | ||
|
- |
Méně časté | ||
|
Depersonalizace |
- |
Velmi vzácné | |
|
Poruchy nervového systému |
Časté |
Časté | |
|
Amnézie |
- |
Velmi vzácné | |
|
Snížená pozornost, vědomí |
- |
Méně časté | |
|
Somnolence |
- |
Časté | |
|
Insomnie |
- |
Časté | |
|
Závratě |
Časté |
Časté | |
|
Synkopa |
Méně časté* |
Vzácné | |
|
Parestezie |
- |
Méně časté | |
|
Stupor |
- |
Méně časté | |
|
Poruchy oka |
Světelné jevy (fosfény) |
Velmi časté |
- |
|
Rozmazané vidění |
Časté |
- | |
|
Porucha zraku |
Méně časté* |
Vzácné | |
|
Xeroftalmie |
- |
Velmi vzácné | |
|
Syndrom suchého oka |
- |
Méně časté | |
|
Podráždění oka |
- |
Méně časté | |
|
Snížená tvorba slz |
- |
Vzácné | |
|
Diplopie |
Méně časté* |
- | |
|
Konjunktivitida |
- |
Vzácné | |
|
Poruchy ucha a labyrintu |
Méně časté |
- | |
|
Tinnitus |
- |
Vzácné | |
|
Porucha sluchu, zhoršení sluchu |
- |
Velmi vzácné | |
|
Hluchota |
- |
Velmi vzácné | |
|
Srdeční poruchy |
Bradykardie |
Časté |
Časté |
|
AV blokáda 1. stupně (prodloužený intervalu PQ na EKG) |
Časté | ||
|
AV blokáda 1. stupně |
- |
Méně časté | |
|
Komorové extrasystoly |
Časté |
- | |
|
Palpitace |
Méně časté |
Časté | |
|
Supraventrikulární extrasystoly |
Méně časté |
- | |
|
Fibrilace síní |
Časté |
- | |
|
AV blokáda 2. stupně |
Velmi vzácné |
- | |
|
AV blokáda 3. stupně |
Velmi vzácné |
- | |
|
Sick sinus syndrom |
Velmi vzácné |
- | |
|
Srdeční selhání |
- |
Méně časté | |
|
Kardiogenní šok |
- |
Méně časté | |
|
Zhoršení záchvatů u pacientů s anginou pectoris |
- |
Velmi vzácné | |
|
- |
Vzácné | ||
|
Porucha srdečního vedení |
- |
Vzácné | |
|
- |
Méně časté | ||
|
Cévní poruchy |
Nekontrolovaný krevní tlak |
Časté |
- |
|
Hypotenze (možná v souvislosti s bradykardií) |
Méně časté* |
- | |
|
Ortostatická hypotenze (se synkopou) |
- |
Časté |
|
Periferní chlad |
- |
Časté | |
|
Raynaudova nemoc |
- |
Časté | |
|
Suchá gangréna (u pacientů s již existující závažnou poruchou periferní cirkulace) |
Velmi vzácné | ||
|
Intermitentní klaudikace |
- |
Méně časté | |
|
Pokles krevního tlaku |
- |
Méně časté | |
|
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy |
Méně časté |
- | |
|
Bronchospasmus (také u pacientů bez obstrukční plicní nemoci) |
Méně časté | ||
|
Rinitida |
- |
Vzácné | |
|
Námahová dušnost |
- |
Časté | |
|
Gastrointestinální poruchy |
Méně časté |
Časté | |
|
Zácpa |
Méně časté |
Časté | |
|
Méně časté |
Časté | ||
|
Méně časté* |
Časté | ||
|
- |
Časté | ||
|
Sucho v ústech |
- |
Vzácné | |
|
Dysgeuzie |
- |
Vzácné | |
|
Retroperitoneální fibróza |
- |
Velmi vzácné | |
|
Poruchy jater a žlučových cest |
Hepatitida |
- |
Velmi vzácné |
|
Abnormální testy jaterních funkcí |
- |
Vzácné | |
|
Abnormální funkce jater |
- |
Vzácné | |
|
Poruchy kůže a podkožní tkáně |
Angioedém |
Méně časté* |
- |
|
Méně časté* |
Méně časté | ||
|
Dystrofická kůže |
- |
Méně časté | |
|
Erytém |
Vzácné* |
- | |
|
Pruritus |
Vzácné* |
- | |
|
Kopřivka |
Vzácné* |
Méně časté | |
|
Hyperhidróza |
- |
Méně časté | |
|
Alopecie |
- |
Vzácné | |
|
Fotosenzitivní reakce |
- |
Velmi vzácné | |
|
Psoriáza, vyrážka připomínající psoriázu |
- |
Méně časté | |
|
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně |
Svalové křeče |
Méně časté |
Vzácné |
|
Artralgie |
- |
Velmi vzácné | |
|
Svalová slabost |
- |
Vzácné | |
|
Svalové křeče |
- |
Méně časté | |
|
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace |
Astenie (možná v souvislosti s bradykardií) |
Méně časté* |
- |
|
Únava |
Méně časté* |
Velmi časté | |
|
Malátnost (možná v souvislosti s bradykardií) |
Vzácné* |
- | |
|
Edém |
- |
Méně časté | |
|
Zvýšení tělesné hmotnosti |
- |
Méně časté | |
|
Vyšetření |
Zvýšená hladina kreatininu v krvi |
Méně časté |
- |
|
Prodloužení intervalu QT na EKG |
Méně časté |
- | |
|
Zvýšená hladina aminotransferáz |
- |
Vzácné |
|
Poruchy reprodukčního |
Sexuální dysfunkce/Impotence |
- |
Vzácné |
|
systému a prsou |
Porucha libida |
- |
Časté |
|
Peyronieho nemoc |
- |
Velmi vzácné |
*Frekvence počítána z klinických studií, kde nežádoucí účinky byly zaznamenány ze spontánních hlášení
Popis vybraných nežádoucích účinků
Světelné jevy (fosfény) byly pozorovány u 14,5 % pacientů, popsané jako přechodné zvýšení jasu na omezené ploše zrakového pole. Obvykle jsou spouštěny náhlou změnou intenzity světla. Fosfény mohou také být popsány jako kruh stínu kolem osvětleného bodu (halo), rozložení obrazu (stroboskopické nebo kaleidoskopické efekty), barevné záblesky nebo mnohočetný obraz (retinální perzistence). Fosfény se obvykle objevují během prvních dvou měsíců léčby, poté se mohou vyskytnout opakovaně. Fosfény byly obecně hlášeny jako mírně až středně intenzivní. Všechny fosfény vymizely během léčby nebo po jejím ukončení, většina z nich (77,5 %) vymizela během léčby. Méně než 1 % pacientů změnilo své každodenní návyky nebo přerušilo léčbu v důsledku výskytu fosfénů.
Bradykardie byla hlášena u 3,3 % pacientů zejména během prvních 2 až 3 měsíců od zahájení léčby. 0,5 % pacientů mělo těžkou bradykardii nižší nebo rovno 40 tepů za minutu.
Ve studii SIGNIFY byla pozorována fibrilace síní u 5,3 % pacientů užívajících ivabradin v porovnání s 3,8 % ve skupině užívající placebo. V souhrnné analýze všech dvojitě zaslepených, kontrolovaných klinických studií fáze II/III v délce trvání nejméně 3 měsíců, které zahrnuly více než 40000 pacientů, byl výskyt fibrilace síní 4,86 % u pacientů léčených ivabradinem v porovnání s 4,08 % v kontrolní skupině, což odpovídá poměru rizik 1,26, 95% CI [1,15-1,39].
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10
Webové stránky: www .sukl .cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.
4.9 Předávkování
Nejsou k dispozici údaje o předávkování přípravkem Arparial u lidí.
Příznaky
Související s ivabradinem
Předávkování může vést k závažné a dlouhotrvající bradykardii.
Související s metoprololem
Intoxikace z důvodu předávkování metoprololem může vyvolat těžkou hypotenzi, sinusovou bradykardii, atrioventrikulární blokádu, srdeční selhání, kardiogenní šok, zástavu srdce, bronchospazmus, poruchu vědomí, kóma, nauzeu, zvracení a cyanózu.
Současné požití alkoholu, jiných antihypertenzív, chinidinu a barbiturátů může příznaky zhoršovat.
K prvním projevům předávkování může dojít za 20 minut až 2 hodiny po požití léku.
Léčba
Kromě běžných opatření (např. výplach žaludku provedený do 4 hodin od požití a v případě závažné intoxikace aktivní uhlí) mají pacienti být převezeni na jednotku intenzivní péče, kde je možno monitorovat a v případě potřeby korigovat ukazatele životních funkcí.
Závažná bradykardie má být léčena symptomaticky. V případě bradykardie se špatnou hemodynamickou tolerancí může být zvážena symptomatická léčba včetně intravenózního podání betastimulačních léčivých přípravků jako např. isoprenalin. V případě nutnosti může být zavedena dočasná kardiostimulace.
Mezi potenciální antidota metoprololu patří orciprenalin (0,5-1 mg) i. v., atropin 0,5 až 2 mg i. v. a iniciálně glukagon 1-5 mg (max. 10 mg) i. v. Kromě toho může být podáno betasympatomimetikum v dávce určené dle tělesné hmotnosti a účinku (např. dobutamin, isoprenalin, orciprenalin a adrenalin). Potřebná dávka může překročit doporučované terapeutické hladiny.
V případě křečí se doporučuje pomalé intravenózní podání diazepamu.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: beta-blokátory a jiné kombinace ATC kód: C07FX05
Ivabradin
Mechanismus účinku
Ivabradin je látkou výhradně snižující tepovou frekvenci, která působí prostřednictvím selektivní a specifické inhibice kardiálního pacemakerového If proudu, který kontroluje spontánní diastolickou depolarizaci v sinusovém uzlu a reguluje tepovou frekvenci. Účinky na srdce jsou specifické na sinusový uzel bez účinku na intra-atriální, atrioventrikulární nebo intraventrikulární časy vedení nebo na myokardiální kontraktilitu nebo ventrikulární repolarizaci. Ivabradin může ovlivňovat také retinální Ih proud, který je velmi podobný kardiálnímu If proudu. Podílí se na přechodné změně rozlišení zrakového systému zkrácením retinální odpovědi na jasné světelné stimuly. V situacích, které působí jako spouštěče (např. rychlé změny intenzity světla), způsobuje částečná inhibice Ih ivabradinem světelné jevy, které pacient může příležitostně zaznamenat. Světelné jevy (fosfény) jsou popsány jako přechodné zvýšení jasu na omezené ploše zrakového pole (viz bod 4.8).
Farmakodynamické účinky
Hlavní farmakodynamickou vlastností ivabradinu u člověka je specifické snížení tepové frekvence závislé na dávce. Analýza snížení tepové frekvence s dávkami až 20 mg dvakrát denně ukazuje tendenci k plató efektu, což odpovídá snížení rizika těžké bradykardie pod 40 tepů za minutu (viz bod 4.8). V obvyklých doporučených dávkách dochází ke snížení tepové frekvence o přibližně 10 tepů za minutu v klidu a během zátěže. To vede ke snížení srdeční práce a spotřeby kyslíku myokardem. Ivabradin neovlivňuje intrakardiální vedení, kontraktilitu (nemá negativní inotropní účinek) nebo ventrikulární repolarizaci:
- v klinických elektrofyziologických studiích ivabradin neovlivňoval dobu atrioventrikulárního nebo intraventrikulárního vedení nebo korigované QT intervaly;
- u pacientů s dysfunkcí levé komory (ejekční frakce levé komory (LVEF) mezi 30 až 45 %) ivabradin neměl žádný nepříznivý vliv na LVEF.
Klinická účinnost a bezpečnost
Antianginózní a antiischemická účinnost ivabradinu byla studována v pěti dvojitě slepých randomizovaných studiích (tři proti placebu, jedna proti atenololu a jedna proti amlodipinu). Tyto studie zahrnuly celkem 4111 pacientů s chronickou stabilní anginou pectoris, z nichž 2617 užívalo ivabradin.
Ivabradin v dávkách 5 mg dvakrát denně byl účinný na parametry zátěžového testu po 3 až 4 týdnech léčby. Účinnost byla potvrzena v dávce 7,5 mg dvakrát denně. Dodatečný přínos dávek nad 5 mg dvakrát denně byl potvrzen zejména v referenční kontrolované studii ve srovnání s atenololem: celková doba zátěže v době nejnižšího účinku se zvýšila asi o 1 minutu po jednom měsíci léčby v dávkách 5 mg dvakrát denně a dále se zlepšila téměř o 25 vteřin po dalším 3měsíčním období povinné titrace dávek na 7,5 mg dvakrát denně. V této studii byl antianginózní a antiischemický přínos ivabradinu potvrzen u pacientů ve věku 65 let a starších. Účinnost dávek 5 a 7,5 mg dvakrát denně byla shodná ve studiích na parametrech zátěžového testu (celková doba zátěže, doba do limitní anginy pectoris, doba do objevení se anginy pectoris a doba do nástupu 1mm deprese ST úseku) a byla spojena se snížením počtu záchvatů anginy pectoris přibližně o 70 %. Dávkovací režim ivabradinu dvakrát denně poskytl rovnoměrnou účinnost po celých 24 hodin.
V randomizované, placebem kontrolované studii u 889 pacientů prokázal ivabradin přidaný k atenololu 50 mg jednou denně aditivní účinnost ve všech parametrech zátěžového testu hodnoceného v době minimálního („trough“) účinku (12 hodin po perorálním podání).
V randomizované, placebem kontrolované studii u 725 pacientů ivabradin přidaný k amlodipinu 10 mg jednou denně neprokázal účinnost navíc v době nejnižšího účinku léku (12 hodin po perorálním podání), zatímco účinnost navíc byla prokázána v době maximálního účinku léku (3-4 hodiny po perorálním podání).
V randomizované, placebem kontrolované studii u 1277 pacientů prokázal ivabradin přidaný k amlodipinu 5 mg jednou denně nebo nifedipinu GITS 30 mg jednou denně v době nejnižšího účinku léku (12 hodin po perorálním podání ivabradinu) během 6týdenní léčby statisticky signifikantní aditivní účinnost (OR=1,3, 95% CI (1,0-1,7); p=0,012) na odpověď na léčbu (definovanou jako pokles o nejméně 3 záchvaty anginy pectoris za týden a/nebo prodloužení doby do poklesu úseku ST o 1 mm nejméně o 60 sekund během zátěžového testu). Ivabradin neprokázal aditivní účinnost na sekundární cílové parametry zátěžového testu v době nejnižšího účinku léku, nicméně aditivní účinnost byla prokázána v době maximálního účinku léku (3-4 hodiny po perorálním podání ivabradinu).
Účinnost ivabradinu byla ve studiích účinnosti plně zachována během 3 až 4 měsíců léčby. Neprojevila se farmakologická tolerance (ztráta účinnosti) rozvíjející se během léčby ani rebound fenomén po náhlém přerušení léčby. Antianginózní a antiischemické účinky ivabradinu byly spojeny se snížením tepové frekvence v závislosti na dávce a se statisticky významným snížením produktu tep-tlak (tepová frekvence x systolický krevní tlak) v klidu a během zátěže. Účinky na krevní tlak a periferní cévní odpor byly minimální a nebyly klinicky významné.
Trvalé snížení tepové frekvence bylo prokázáno u pacientů léčených ivabradinem nejméně jeden rok (n=713). Nebyl pozorován vliv na metabolismus glukosy nebo lipidů.
Antianginózní a antiischemická účinnost ivabradinu byla zachována i u pacientů s diabetem (n=457) s podobným profilem bezpečnosti jako u celkové populace.
Rozsáhlé studie BEAUTIFUL se zúčastnilo 10917 pacientů s ischemickou chorobou srdeční a poruchou funkce levé komory (LVEF<40 %): ivabradin nebo placebo byly přidávány k optimální standardní terapii, kdy 86,9 % pacientů užívalo betablokátory. Hlavním kritériem účinnosti byl kombinovaný cíl zahrnující úmrtí z kardiovaskulárních příčin, hospitalizace z důvodu akutního infarktu myokardu nebo hospitalizace z důvodu nového nebo zhoršeného srdečního selhání. Studie neprokázala rozdíl v poměru primárního sledovaného ukazatele u skupiny užívající ivabradin ve srovnání se skupinou užívající placebo (relativní riziko ivabradin:placebo 1,00, p=0,945). V následné analýze podskupiny pacientů se symptomatickou anginou pectoris při randomizaci (n=1507) nebyl identifikován žádný bezpečnostní signál týkající se úmrtí z kardiovaskulárních příčin, hospitalizace z důvodu akutního infarktu myokardu nebo srdečního selhání (ivabradin 12,0 % oproti placebu
15,5 %, p=0,05).
Rozsáhlé studie SIGNIFY se zúčastnilo 19102 pacientů s ischemickou chorobou srdeční a bez klinického srdečního selhání (LVEF >40 %), ivabradin nebo placebo byly přidávány k optimální standardní terapii. Bylo použito terapeutické schéma s vyšším dávkováním, než je schválené dávkování (úvodní dávka 7,5 mg 2x denně (5 mg 2x denně u pacientů ve věku >75 let) a titrace až na 10 mg 2x denně). Hlavním kritériem účinnosti byl kombinovaný cíl zahrnující úmrtí z kardiovaskulárních příčin nebo nefatální infarkt myokardu. Studie neprokázala rozdíl v ovlivnění primárního sledovaného ukazatele ve skupině užívající ivabradin ve srovnání se skupinou užívající placebo (relativní riziko ivabradin/placebo 1,08, p=0,197). Bradykardie byla zaznamenána u 17,9 % pacientů ve skupině užívající ivabradin (2,1 % ve skupině užívající placebo). Verapamil, diltiazem nebo silné inhibitory CYP 3A4 užívalo během studie 7,1 % pacientů.
V předem specifikované podskupině pacientů s anginou pectoris stupně II nebo vyššího podle CCS na začátku studie (n=12049) bylo pozorováno malé, statisticky signifikantní zvýšení primárního kombinovaného ukazatele (roční incidence 3,4 % oproti 2,9 %, relativní riziko ivabradin/placebo 1,18, p=0,018), nikoli však v podskupině celkové populace s anginou pectoris stupeň >I podle CCS (n=14286), (relativní riziko ivabradin/placebo 1,11, p=0,110).
Tato zjištění nebyla plně vysvětlena tím, že ve studii bylo použito vyšší než schválené dávkování.
Metoprolol
Mechanismus účinku
Metoprolol je kardioselektivní betablokátor, který blokuje beta1-adrenergní receptory (nacházející se zejména v srdci) v nižších dávkách, než je nutno k blokádě beta2-receptorů (nacházejících se zejména v průduškách a periferních cévách). Nemá membrány stabilizující ani vnitřní sympatomimetické účinky (ISA).
Farmakodynamické účinky
Metoprolol snižuje nebo inhibuje účinek katecholaminů v srdci, což vede ke snížení rytmu, kontraktility a srdečního výdeje. Metoprolol má antihypertenzní účinek vstoje i vleže. Zároveň snižuje námahový vzestup krevního tlaku.
Klinická účinnost a bezpečnost
U pacientů s anginou pectoris metoprolol snižuje frekvenci a závažnost ischemických epizod a zlepšuje toleranci námahy. Tyto pozitivní účinky mohou být důsledkem snížených požadavků myokardu na kyslík díky snížení tepové frekvence a kontraktility myokardu.
Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií s přípravkem Arparial u všech podskupin pediatrické populace v léčbě ischemické choroby srdeční (informace o použití u dětí viz bod 4.2).
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Rychlost a rozsah absorpce ivabradinu a metoprololu z přípravku Arparial se signifikantně neliší od rychlosti a rozsahu absorpce obou látek, jsou-li užívány samostatně v monoterapii.
Ivabradin
Za fyziologických podmínek se ivabradin rychle uvolňuje z tablet a je ve vodě vysoce rozpustný (>10 mg/ml). Ivabradin je S-enanciomer, in vivo nebyla prokázána biokonverze. Jako hlavní aktivní metabolit u člověka byl identifikován N-demethyl derivát ivabradinu.
Absorpce a biologická dostupnost
Ivabradin je po perorálním podání rychle a téměř kompletně absorbován, maximálních plazmatických hladin dosahuje přibližně za 1 hodinu po podání nalačno. Absolutní biologická dostupnost potahovaných tablet je asi 40 %, z důvodu efektu prvního průchodu střevem a játry.
Jídlo zpomalilo absorpci přibližně o 1 hodinu a zvýšilo expozici v plazmě o 20 až 30 %. Užívání tablet během jídla je doporučováno proto, aby se snížila intra-individuální variabilita v expozici (viz bod 4.2).
Distribuce
Ivabradin je přibližně ze 70 % vázán na plazmatické bílkoviny a distribuční objem v ustáleném stavu u pacientů činí téměř 100 l. Maximální plazmatické koncentrace po chronickém podávání v doporučené dávce 5 mg dvakrát denně jsou 22 ng/ml (CV=29 %). Průměrné plazmatické koncentrace v ustáleném stavu jsou 10 ng/ml (CV=38 %).
Biotransformace
Ivabradin je rozsáhle metabolizován v játrech a ve střevě oxidací pouze prostřednictvím cytochromu P4503A4 (CYP3A4). Hlavním aktivním metabolitem je N-demethyl derivát (S 18982), s expozicí přibližně 40 % mateřské látky. Metabolismu tohoto aktivního metabolitu se také účastní CYP3A4. Ivabradin má nízkou afinitu vůči CYP3A4, nevykazuje klinicky relevantní indukci nebo inhibici CYP3A4 a proto je nepravděpodobné, že by modifikoval metabolismus nebo plazmatické koncentrace substrátů CYP3A4. Na druhou stranu silně účinné inhibitory a induktory mohou výrazně ovlivnit plazmatické koncentrace ivabradinu (viz bod 4.5).
Eliminace
Ivabradin je eliminován s hlavním poločasem 2 hodiny (70-75 % AUC) v plazmě a efektivním poločasem 11 hodin. Celková clearance je přibližně 400 ml/min a renální clearance je přibližně 70 ml/min. K exkreci metabolitů dochází v podobné míře stolicí a močí. Přibližně 4 % perorální dávky se vyloučí močí v nezměněné podobě.
Linearita/nelinearita
Kinetika ivabradinu je lineární v rozmezí perorálních dávek 0,5 - 24 mg.
Zvláštní skupiny pacientů
- Starší pacienti: nebyly pozorovány farmakokinetické rozdíly (AUC a Cmax) mezi staršími pacienty (>65 let) nebo velmi starými pacienty (>75 let) a celkovou populací (viz bod 4.2).
- Porucha funkce ledvin: vliv poruchy funkce ledvin (clearance kreatininu od 15 až do 60 ml/min) na farmakokinetiku ivabradinu je minimální, což souvisí s nízkým podílem renální clearance (přibližně 20 %) na celkové eliminaci ivabradinu a jeho hlavního metabolitu S 18982 (viz bod 4.2).
- Porucha funkce jater: u pacientů s lehkou poruchou funkce jater (Childova-Pughovo skóre až 7) byly nevázaná AUC ivabradinu a hlavní aktivní metabolit přibližně o 20 % vyšší než u osob s normální funkcí jater. Pro vyvození závěrů pro pacienty se středně těžkou poruchou funkce jater jsou údaje omezené. U pacientů s těžkou poruchou funkce jater nejsou data dostupná (viz body 4.2 a 4.3).
Farmakokinetické/farmakodynamické (FK/FD) vztahy
Analýza FK/FD vztahů ukázala, že se tepová frekvence snižuje téměř lineárně se zvyšujícími se plazmatickými koncentracemi ivabradinu a S 18982 až do dávek 15-20 mg dvakrát denně. Ve vyšších dávkách již není snížení tepové frekvence proporcionální k plazmatickým koncentracím ivabradinu a má tendenci dosažení plató. K vysoké expozici ivabradinu může dojít, pokud je ivabradin podáván v kombinaci se silnými inhibitory CYP3A4, což může vést k výraznému snížení tepové frekvence, toto riziko je nižší u středně silných inhibitorů CYP3A4 (viz body 4.3, 4.4 a 4.5).
Metoprolol
Absorpce a distribuce
Po perorálním užití je metoprolol kompletně absorbován a maximální plazmatické koncentrace jsou dosaženy za 1,5-2 hodiny. Vzhledem k výraznému metabolismu prvního průchodu metoprololu je biologická dostupnost po jednorázovém perorálním užití asi 50 %. Současná konzumace jídla zvyšuje biologickou dostupnost o přibližně 30-40 %. Pouze malá část metoprololu (asi 5-10 %) se váže na proteiny krevní plazmy.
Biotransformace
Metoprolol je metabolizován hepatální oxidací. Bylo zjištěno, že tři známé hlavní metabolity nemají klinicky signifikantní betablokující účinek.
Metoprolol je primárně, ale ne výhradně, metabolizován játry prostřednictvím jaterního cytochromu (CYP) 2D6. Vzhledem k polymorfismu genu CYP2D6 se rychlost metabolizace individuálně liší. Jedinci se špatnou metabolickou kapacitou (asi 7-8 %) vykazují vyšší plazmatické koncentrace a pomalejší eliminaci než jedinci s dobrou metabolickou kapacitou.
Eliminace
Plazmatické koncentrace jsou stabilní a opakovatelné u jednotlivých osob, nicméně více než 95 % perorální dávky se vyloučí močí. Přibližně 5 % dávky se vylučuje v nezměněné formě, v ojedinělých případech až 30 %. Plazmatický poločas je průměrně 3,5 hodiny (interval 1-9 hodin). Celková clearance je přibližně 1 l/min.
Zvláštní skupiny pacientů
- Starší osoby: farmakokinetika metoprololu u starších osob se signifikantně neliší od mladší populace.
- Porucha funkce jater: zvýšená biologická dostupnost a snížení celkové clearance.
- Těhotenství: metoprolol přechází přes placentu. Průměrný poměr koncentrace metoprololu v pupečníkové krvi/krvi matky je 1.
- Kojení: metoprolol přechází do mateřského mléka, průměrný poměr koncentrace metoprololu v mateřském mléce/krvi matky je 3,7.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Ivabradin
Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném podávání, genotoxicity, hodnocení kancerogenního potenciálu neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka. Studie reprodukční toxicity neodhalily žádný účinek ivabradinu na plodnost samců a samic potkanů. Pokud byl březím samicím podáván během organogeneze v dávkách blízkých dávkám terapeutickým, objevila se vyšší incidence počtu plodů se srdečními vadami u potkanů a malý počet plodů s ektrodaktylií u králíků.
U psů, kteří dostávali ivabradin (v dávkách 2, 7 nebo 24 mg/kg/den) po dobu jednoho roku byly pozorovány reverzibilní změny v retinální funkci, které ale nesouvisely s žádným poškozením zrakových struktur. Tyto údaje odpovídají farmakologickému účinku ivabradinu ve vztahu k jeho interakci s hyperpolarizací aktivovaným Ih proudem v retině, který je značně podobný kardiálnímu pacemakerovému If proudu. Další dlouhodobé studie opakovaných dávek a karcinogenity neodhalily žádné klinicky relevantní změny.
Metoprolol
Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném podávání, genotoxicity, hodnocení kancerogenního potenciálu a toxicity na reprodukci a vývoj neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka. V 3měsíční studii u psů bylo sledováno prodloužení QT intervalu.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1 Seznam pomocných látek
Jádro tablety
Předbobtnalý kukuřičný škrob Mikrokrystalická celulosa Maltodextrin
Koloidní bezvodý oxid křemičitý (E551)
Magnesium-stearát (E470b)
Potahová vrstva Glycerol (E422)
Hypromelosa (E464)
Makrogol 6000 Magnesium-stearát (E470b)
Oxid titaničitý (E171)
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
PVC/PVDC/Al blistr balený v lepenkových krabičkách:
30 měsíců
HDPE lahvička s PP uzávěrem obsahujícím vysoušedlo.
18 měsíců
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
6.5 Druh obalu a obsah balení PVC/PVDC/Al blistr balený v krabičkách:
Kalendářní balení obsahuje 14, 28, 56, 98 nebo 112 potahovaných tablet.
HDPE lahvička s PP uzávěrem obsahujícím vysoušedlo.
Lahvička obsahuje 100 potahovaných tablet.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
EGIS Pharmaceuticals PLC H-1106 Budapešť, Keresztúri út 30-38.
MAĎARSKO
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)
Arparial 25 mg/5 mg: 41/554/15-C
Arparial 50 mg/5 mg: 41/555/15-C Arparial 25 mg/7,5 mg: 41/556/15-C Arparial 50 mg/7,5 mg: 41/557/15-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 18.11.2015 Datum posledního prodloužení registrace:
10. DATUM REVIZE TEXTU
9.2.2016
Stránka 20 z 20