Apo-Acebutol
sp.zn. sukls163075/2014
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
APO-ACEBUTOL potahované tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Acebutololi hydrochloridum 443,6 mg (odpovídá Acebutololum 400 mg) v 1 potahované tabletě. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA Potahované tablety.
Popis přípravku: bílé, oválné, bikonvexní potahované tablety na jedné straně s částečnou půlicí rýhou a vyraženým označením „APO“ a „400“, druhá strana je prázdná. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1. Terapeutické indikace
- Léčba esenciální a renální hypertenze všech stupňů, případně v kombinaci s thiazidovými diuretiky nebo i jinými antihypertenzivy.
- Dlouhodobá léčba poruch srdečního rytmu: (supraventrikulárních: tachykardie, flutter a fibrilace síní, nodální tachykardie ventrikulárních: komorové extrasystoly, komorová tachykardie).
- Profylaxe záchvatů námahové anginy pectoris.
- Dlouhodobá léčba po infarktu myokardu (acebutolol snižuje riziko recidiv infarktu myokardu, zejména riziko náhlého úmrtí).
Přípravek se podává dospělým pacientům.
4.2. Dávkování a způsob podání
Dávkování
Hypertenze
Obvyklá úvodní denní dávka je 200-400 mg. Na základě farmakokinetických studií se doporučuje v případě, kdy je to možné, podávat celou dávku najednou ráno, což výrazně zvyšuje compliance nemocných. V ostatních případech lze denní dávku rozdělit do dvou dílčích dávek po 200 mg podávaných ráno a večer.
Jestliže se účinek nedostaví do 2 týdnů, je možné denní dávku zvýšit na 2krát 400 mg.
Dlouhodobá léčba poruch srdečního rytmu
Denní dávkování se pohybuje od 400 do 800 mg. Léčba se zahajuje denní dávkou 200-400 mg, která se podle potřeby (podle klinického stavu a EKG nálezu) může zvýšit.
Maximální antiarytmický účinek se dostaví nejdříve za 3 hodiny po podání. Jelikož pro kontrolu arytmií je nutná rovnoměrná blokáda beta-adrenergních receptem, je vhodné podávání denní dávky rozděleně v dílčích dávkách.
Profylaxe záchvatů námahové anginy pectoris
Denní dávkování se pohybuje od 400 do 800 mg (průměrná dávka je 600 mg). Léčba se zahajuje nejnižší denní dávkou (400 mg) a podle klinického stavu a EKG nálezu se zvyšuje až na dávku vyhovující léčebnému účinku. Tato dávka je podávána jednou nebo dvakrát denně (400 mg ráno a ev. 200 - 400 mg večer).
Dlouhodobá léčba po infarktu myokardu
Optimálně má být léčba acebutololem zahájena mezi 3. a 21. dnem po akutním infarktu myokardu; podává se 2krát denně 200 mg nebo lkrát denně 400 mg.
U nemocných s renální insuficiencí je nutné přizpůsobit dávku hodnotě clearance kreatininu; při jejím poklesu pod 50 ml/min je nutné snížení dávky o 50%, při poklesu pod 10ml/min je nezbytné snížení dávky o 75%.
Je nutné sledování srdečního rytmu, a pokud se objeví výraznější klidová bradykardie (pod 50 - 55 tepů/min) další úprava dávkování.
Způsob podání
Tablety přípravku APO-ACEBUTOL se zapíjejí sklenicí vody a nemají se kousat ani drtit.
4.3. Kontraindikace
- hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 nebo na beta-blokátory,
- kardiogenní šok,
- hypotenze - zvláštní pozornost je třeba věnovat pacientům s krevním tlakem 100/60 mm Hg nebo nižším,
- atrioventrikulární blok II. a III. stupně,
- sick sinus syndrom,
- výrazná bradykardie (< 45-50 tepů/min),
- nekontrolované srdeční selhání,
- metabolická acidóza,
- závažné poruchy periferního oběhu.
- neléčený feochromocytom,
- období kojení,
- dekompenzovaná či závažná forma bronchiálního astmatu a chronické obstrukční bronchopulmonální choroby,
- Prinzmetalova angina pectoris (při monoterapii acebutololem),
- závažné renální selhání,
- současné podávání s floctafeninem a sultopridem (viz bod 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce),
- Raynaudův syndrom a pokročilá stádia ischemické choroby dolních končetin s klidovými bolestmi nebo defekty,
4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Ukončení léčby
Jako pro ostratní beta-blokátory i pro Apo-Acebutol platí, že je třeba se vyvarovat náhlého vysazení přípravku, dávka by měla být postupně snižována zejména u pacientů s ischemickou chorobou srdeční.
Náhlé vysazení léčby může vyvolat vážné poruchy srdečního rytmu, infarkt myokardu nebo náhlou smrt.
Při vysazování přípravku musí být dávka snižována nejlépe během 1-2 týdnů a, je-li to nezbytné, při současném zahájení alternativní léčby, aby se předešlo zhoršení.
Chronická obstrukční bronchopulmonálnínemoc a astma bronchiale
I když kardioselektivní beta-blokátry ovlivňují funkce plic méně než neselektivní beta-blokátory, neměly by být podávány, stejně jako všechny beta-blokátory, pacientům s obstrukčním onemocněním dýchacích cest, pokud pro to neexistují závažné klinické důvody. Pokud takové důvody existují, kardioselektivní beta-blokátory musí být podávány s nejvyšší opatrností. Přípravek může být podáván pouze u lehkých forem bronchospastického onemocnění nebo bronchiálního astmatu s tím, že počáteční dávkování je nízké. Před zahájením léčby se doporučuje provedení funkčních testů dýchacího ústrojí.
Jestliže během léčby dojde k projevům spazmů dýchacích cest, mohou se použít beta-mimetická bronchodilatancia.
Srdeční selhání
Přípravek může být podán s opatrností pacientům s kompenzovaným srdečním selháním (viz bod 4.3). Bradykardie
Beta-blokátory mohou vyvolat bradykardii. V takovém případě je třeba dávkování snížit. Síňokomorový blok I. stupně
U těchto pacientů je třeba velké opatrnosti při podávání beta-blokátorů s ohledem na jejich negativně dromotropní účinek.
Prinzmetalova angina pectoris
Při použití u pacientů s Prinzmetalovou anginou je zapotřebí opatrnost.
Poruchy periferního prokrvení
U pacientů s poruchami periferního prokrvení, jako je Raynaudův syndrom nebo ischemická choroba dolních končetin, mohou beta-blokátory způsobit zhoršení onemocnění. Těmto pacientům je možné opatrné podávání acebutololu, který je kardioselektivní beta-blokátor s parciální ISA aktivitou.
Feochromocytom
Pro podávání beta-blokátorů v léčbě hypertenze způsobené feochromocytomem je nezbytná přísná kontrola arteriálního tlaku. U pacientů s feochromocytomem se mají používat pouze při souběžné alfa-adrenoreceptorové terapii.
Renální insuficience
Poruchy ledvin nejsou kontraindikací pro podání acebutololu, který je vylučován jak renální, tak i mimorenální cestou. Pacientům se závažným renálním selháním je třeba podávat vysoké dávky s opatrností, neboť může docházet ke kumulaci.
Dávkování u pacientů s poškozením ledvin by nemělo přesáhnout jednu dávku denně. Doporučeno je snížení dávky o 50% při glomerulární filtraci mezi 25-50 ml/min. a o 75% při glomerulární filtraci nižší než 25 ml/min. (viz bod 4.2).
Starší pacienti
U starších pacientů je nezbytné nutné absolutně respektovat kontraindikace, zahájit léčbu nízkými dávkami a zajistit přísný dohled.
Diabetici
Na začátku léčby je třeba upozornit pacienty na nutnost zvýšeného self-monitoringu glykémie. Počáteční příznaky hypoglykémie, zejména tachykardie a palpitace, mohou být při léčbě beta-blokátory maskovány.
Psoriáza
Pacienti s psoriázou mají beta-blokátory užívat jen po pečlivém uvážení. Pokud dojde během užívání přípravku ke zhoršení stavu, měl by být acebutol podáván pouze v případě, že neexistuje jiná vhodná náhrada.
Alergické reakce
Beta-blokátory mohou zvýšit citlivost na alergeny a mohou zvýšit i závažnost anafylaktických reakcí. U pacientů náchylných k anafylaktické reakci jakéhokoliv původu, podmíněné zejména podáním jodovaných kontrastních látek, floctafeninem a v průběhu desenzibilační léčby, mohou beta-blokátory způsobit zhoršení této reakce a její rezistenci na obvyklé dávky adrenalinu.
Celková anestezie
Léčba beta-blokátory snižuje riziko arytmie, ischémie myokardu a hypertenze, riziko hypotenze však může být zvýšeno. Je nezbytné, aby anesteziolog byl informován o tom, že pacient užívá beta-blokátory. V případě nezbytného přerušení léčby přípravkem před operací je doba 24 hodin považována za dostatečnou. Léčba nesmí být přerušena u pacientů s koronární insuficiencí vzhledem k riziku spojenému s náhlým přerušením léčby.
Pokračování v léčbě snižuje riziko arytmií, ale může zvýšit riziko hypotenze. Pokud je v léčbě pokračováno, je zapotřebí opatrnost při použití některých anestetik.
V urgentních případech a při nemožnosti přerušení léčby musí být pacient chráněn před vagovou dominancí dostatečnou premedikací atropinem, opakovaně dle potřeby. Při anestézii musí být pokud možno používáno co nejméně látek působících kardiodepresivně a musí být kompenzovány krevní ztráty.
Thyreotoxikóza
Beta-blokátory mohou maskovat projevy thyreotoxikózy.
Lékem vyvolaný bronchospasmus je obvykle pouze částečně reverzibilní po použití vhodného agonisty.
U pacientů s myasthenia gravis může dojít ke zhoršení příznaků onemocnění.
Opatrnosti je třeba u pacientů s depresí.
Léčivá látka přípravku může vyvolat pozitivní dopingovou reakci.
4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Současné podávání přípravku s floctafeninem a sultopridem je kontraindikováno.
Acebutolol nemá být podáván s verapamilem nebo během několika dnů po ukončení léčby verapamilem (a naopak). Velké opatrnosti je třeba při současném podávání jiných blokátorů kalciového kanálu, zejména diltiazemu (zvýšení negativně inotropních účinků).
Antiarytmicka třídy I. (jako disopyramid) a amiodaron mohou při současném podání s beta-blékátory zvýšit dobu vedení vzruchu v síních a vyvolat negativní inotropní účinky. Je nutný přísný klinický dohled a monitorování EKG.
Opatrnosti je třeba při současném podávání acebutololu a morfinu.
Anesteziolog by měl být informován o léčbě pacienta acebutololem před zahájením celkové anestézie (viz bod 4.4). Pokud není léčba přerušena, je třeba věnovat zvýšenou pozornost při užití anestetických prostředků, které mohou vyvolat myokardiální depresi, jako je například éter, cyklopropan a trichlóretylén. Těkavá halogenová anestetika mohou způsobit snížení kardiovaskulárních kompenzačních reakcí, proto se nedoporučuje léčbu beta-blokátory přerušovat.
U pacientů s labilním či inzulin-dependentním diabetem může být zapotřebí snížit dávku hypoglykemik (inzulinu nebo perorálních antidiabetik). Je také známo, že beta-blokátory snižují účinek glibenklamidu. Beta-adrenergní blokáda může překrýt známky hypoglykémie (tachykardie, viz bod 4.4).
Meflochin zvyšuje riziko bradykardie.
Vyšetření 17-ketosteroidů a derivátů methoxykatecholaminů v moči může u pacientů léčených přípravkem Apo-Acebutol vykazovat falešně vysoké hodnoty.
Zkřížené reakce z důvodu vytěsnění jiných léků z vazebných míst na plazmatických proteinech jsou nepravděpodobné vzhledem k nízké míře vazby na proteiny krevní plazmy u acebutololu a diacetololu.
V případě současného podávání beta-blokátorů a klonidinu by měl být klonidin podáván ještě po několik dalších dnů po ukončení léčby beta-blokátory.
Acebutolol může působit proti účinku sympatomimetických a xanthinových bronchodilatancií.
Současné podávání digoxinu a beta-blokátorů může příležitostně vyvolat závažnou bradykardii.
Nesteroidní protizánětlivé přípravky mohou zeslabovat anti-hypertenzní účinek beta-blokátorů (prostřednictvím inhibice tvorby vazodilatačních prostaglandinů a retence sodíku).
Kortikoidy způsobují retenci sodíku a snižují tak antihypertenzní účinek beta-blokátorů.
Současné podávání tricyklických antidepresiv, barbiturátů a fenothiazinových neuroleptik, stejně jako dalších antihypertenziv, může zvýšit antihypertenzní účinek beta-blokátorů i zvyšovat riziko ortostatické hypertenze.
Při současném podávání inhibitorů monoaminooxidázy a vysokých dávek beta-blokátorů, i v případě, že jsou kardioselektivní, existuje teoretické riziko vzniku hypertenze.
Baklofen může potencovat antihypertenzní účinek. Je nutné sledování arteriálního tlaku a přizpůsobení dávek antihypertenziv, jsou-li nezbytná.
Některé beta-blokátory (propranolol, metoprolol, nadolol) zvyšují plazmatické hladiny lidokainu, čímž se zvyšuje i možnost výskytu jeho nežádoucích neurologických a kardiálních účinků. Proto je nutná úprava dávek lidokainu během léčby beta-blokátory i po jejím ukončení.
Způsobí-li kontrastní jodované látky šok nebo hypotenzi, beta-blokátory snižují kardiovaskulární kompenzační reakce. Z toho důvodu by před RTG kontrastním vyšetřením měla být léčba beta-blokátory přerušena, je-li to možné. Pokud ne, musí radiolog disponovat možnostmi resuscitační léčby.
4.6. Fertilita, těhotenství a kojení
Acebutolol by měl být pacientkám podáván v prvním trimestru pouze v případě, že to lékař považuje za nezbytené. V takových případech se má použít nejnižší dávka.
Podávání beta-blokátorů v pozdějších stádiích těhotenství může vyvolat u plodu/novorozence bradykardii, hypoglykémii a srdeční či plicní komplikace.
Beta-blokátory mohou snížit prokrvení placenty, což může mít za následek intrauterinní smrt plodu, nezralost a předčasný porod.
U novorozenců matek léčených beta-blokátory mohou jejich účinky přetrvávat několik dnů po narození, proto se doporučuje sledovat stav novorozence během 3-5 dnů na specializovaném pracovišti.
Studie provedené na zvířatech neukázaly žádné riziko teratogenity.
Kojení
Acebutolol a jeho aktivní metabolity jsou vylučovány do mateřského mléka a jejich účinky byly pozorovány u novorozenců/dětí kojených matkami léčenými acebutololem. Přípravek Apo-Acebutol by neměl být užíván v době kojení.
4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Stejně jako u ostatních beta-blokátorů se občas mohou objevit závratě nebo únava, což by mělo být vzato v úvahu pří řízení či obsluze strojů.
4.8. Nežádoucí účinky
Nežádoucí účinky spojené s podáváním acebutololu pacientům s hypertenzí, anginou pectoris nebo arytmií v kontrolovaných klinických studiích (1002 pacientů léčených acebutololem) jsou členěny dle systému orgánových tříd a dle klesající četnosti výskytu.
Četnost výskytu „antinukleárních protilátek“ a „lupus like syndromu“ byla určena dle výskytu u 1440 pacientů s hypertenzí, anginou pectoris nebo arytmií léčených acebutololem zařazených do otevřené nebo dvojitě zaslepené studie, které byly provedeny v USA.
Frekvence jsou definovány následovně: velmi časté (>1/10); časté (>1/100 až <1/10); méně časté (>1/1 000 až <1/100); vzácné (>1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (<1/10 000). V případech, kdy frekvence nežádoucích účinků nebyla hlášena, byla použita kategorie „není známo“ (nežádoucí účinky označené *).
Nežádoucí účinky získané ze sledování po uvedení na trh jsou rovněž uvedeny. Tyto nežádoucí účinky jsou odvozeny ze spontánních hlášení, a proto je jejich četnost označena jako „není známo“ (z dostupných údajů nelze určit).
Nejčastější a nejzávažnější nežádoucí účinky acebutololu jsou spojeny s beta-adrenergní blokádou. Nejčastěji hlášené klinické nežádoucí účinky jsou únava a gastrointestinální poruchy.
Mezi nejzávažnější nežádoucí účinky patří srdeční selhání, atrioventrikulární blok a bronchospasmus. Náhlé vysazení léku může způsobit exacerbaci anginy pectoris, což platí pro všechny beta-blokátory, a u pacientů s ischemickou chorobou srdeční je nutno aplikovat příslušná opatření (viz bod 4.4).
|
Poruchy imunitního |
Velmi časté |
Antinukleární protilátky |
|
systému |
Méně časté |
Lupus like syndrom |
|
Psychiatrické poruchy |
Časté |
Deprese, noční můry |
|
Není známo |
Psychózy, halucinace, zmatenost, ztráta libida*, poruchy spánku | |
|
Poruchy nervového systému |
Velmi časté |
Únava |
|
Časté |
Závratě, bolesti hlavy | |
|
Není známo |
Parestézie*, poruchy centrálního nervového systému | |
|
Poruchy oka |
Časté |
Poruchy vidění |
|
Není známo |
Pocit suchého oka* | |
|
Srdeční poruchy |
Není známo |
Srdeční selhání*, atrioventrikulární blok prvního stupně, zhoršení již existujícího atrioventrikulárního bloku, bradykardie * |
|
Cévní poruchy |
Není známo |
Intermitentní klaudikace, Raynaudův syndrom, periferní promodrání kůže a chladné končetiny, hypotenze * |
|
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy |
Časté | |
|
Není známo |
Penumonie, plicní infiltrát, bronchospasmus | |
|
Gastrointestinální poruchy |
Velmi časté |
Gastrointestinální poruchy |
|
Časté | ||
|
Není známo |
Zvracení* | |
|
Poruchy kůže a podkožní tkáně |
Časté | |
|
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace |
Není známo |
Syndrom z vysazení (viz bod 4.4) |
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9. Předávkování
V případě závažné bradykardie nebo hypetenze se doporučuje ihned podat intravenózně 1 mg sulfátu atropinu. Pokud toto opatření není dostatečné, měla by následovat pomalá intravenózní injekce isoprenalinu (5ug/min) za stálého monitorování pacienta až do odezvy. V závažných případech otravy s cirkulačním kolapsem nereagujícím na atropin a katecholaminy, může intravenózní injekce 10-20 mg glukagonu vést ke dramatickému zlepšení. Pokud se bradykardie stane závažnou, může být zapotřebí aplikovat kardiostimulátor.
V závislosti na stavu pacienta je možné zvážit i přiměřené použití vasopresorických látek, diazepamu, fenytoinu, lidokainu, digoxinu a bronchodilatancií. Acebutolol může být odstraněn z krve hemodialýzou. Další symptomy a známky předávkování zahrnují kardiogenní šok, AV blok, poruchy vedení, otok plic, snížení úrovně vědomí, bronchospasmus, hypoglykémie a vzácně hyperkalémie.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1. Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: antihypertenzivum, antiarytmikum, kardiakum.
ATC kód: C07AB04
Acebutolol je kardioselektivní, tj. beta 1 selektivní blokátor, s částečným agonistickým účinkem (mírnou ISA) a s význačným stabilizačním působením na membrány a antiarytmickou aktivitou.
5.2. Farmakokinetické vlastnosti
Po perorálním podání je acebutolol rychle a téměř kompletně absorbován; pro efekt prvního průchodu játry je biologická dostupnost 40%. Maximální plazmatická koncentrace je dosaženo přibližně po 2-4 hodinách. U dětí je maximální plazmatická koncentrace mírně vyšší než u dospělých.
Většina acebutololu je metabolizována v játrech na aktivní A-acetylovaný metabolit diacetolol. Maximální plazmatická koncentrace tohoto metabolitu je dosahována za 4 hodiny a plazmatická koncentrace diacetololu představuje dvojnásobek koncentrace acebutololu.
Vazba na plazmatické proteiny je slabá - 9-11% pro acebutolol a 6-9% pro diacetolol.
Poločas eliminace z plazmy je pro acebutolol přibližně 3-4 hodiny a 8-13 hodin pro diacetolol. Acebutolol i diacetolol jsou z cirkulace vylučovány převážně ledvinami. Distribuční a eliminační parametry zůstávají i pro rizikovou populaci přijatelné.
Rizikové skupiny _populace Renální insuficience
Vylučovací schopnost ledvin je snížena a biologický poločas acebutololu a ještě více diacetololu se prodlužuje. Existuje velmi významná korelace mezi clearance kreatininu a renální clearance diacetololu. U renální insuficience je riziko akumulace, a to zvláště při podávání dvou dávek denně. Doporučuje se snížení dávek a pečlivé klinické sledování možného bradykardizujícího působení.
Starší pacienti
Fyziologické snížení renálních funkcí může vést k prodloužení biologického poločasu acebutololu a diacetololu.
Acebutolol prochází placentou. Poměr vzájemné koncentrace acebutololu, resp. diacetololu v pupečníkové krvi a v krvi matky je přibližně 1,6 pro dávky 200 a 400 mg. Maximální koncentrace acebutololu a diacetololu jsou dosaženy za 4-5 hodin, resp. za 5-7 hodin po podání poslední dávky přípravku.
Kojení
Acebutolol je vylučován do mateřského mléka; maximální koncentrace v mléce se dosáhne mezi 4,5 -6 hodinami po užití dávky. Poměr vzájemné koncentrace v mateřském mléce a v krvi matky se pohybuje od 4 do 5,5 pro dávky 200 - 400 mg. Pro diacetolol se tento poměr pohybuje mezi hodnotami 3 - 4, s maximální pozorovanou koncentrací 7 hodin po požití 200 mg a 12 hodin po dávce 400 mg.
5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
V preklinických studiích nebyla prokázána mutagenita ani kancerogenita acebutololu.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1. Seznam pomocných látek
Dextrát, magnesium-stearát, koloidní bezvodý oxid křemičitý, hypromelosa 2910, makrogol 3350, oxid titaničitý, karnaubský vosk.
6.2. Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3. Doba použitelnosti
3 roky.
6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání Uchovávejte při teplotě do 25°C.
6.5. Druh obalu a obsah balení
Bílá HDPE lahvička, hliníková krycí folie, modrý PP šroubovací uzávěr, LDPE pěnová výplň šroubovacího uzávěru, příbalová informace v jazyce českém součástí etikety.
Velikost balení: 30 a 100 potahovaných tablet.
6.6. Návod k použití přípravku, zacházení s ním
Žádné zvláštní údaje.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Apotex Europe BV, Leiden, Nizozemsko.
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO
58/290/03-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
24.9.2003 / 9.2. 2011
10. DATUM REVIZE TEXTU
26.11.2014
9/9