sp.zn.sukls125131/2016

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Amlodipin Zentiva 5 mg Amlodipin Zentiva 10 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Amlodipin Zentiva 5 mg: Jedna tableta obsahuje amlodipini besilas 6,935 mg, což odpovídá amlodipinum 5 mg.

Amlodipin Zentiva 10 mg: Jedna tableta obsahuje amlodipini besilas 13,870 mg, což odpovídá amlodipinum 10 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta

Amlodipin Zentiva 5 mg: bílé až téměř bílé oválné tablety na jedné straně s půlicí rýhou a vyraženými symboly „A“ a „5“ umístěných nalevo a napravo od půlicí rýhy.

Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Amlodipin Zentiva 10 mg: bílé až téměř bílé oválné tablety na jedné straně s půlicí rýhou a vyraženými symboly „A“ a „10“ umístěných nalevo a napravo od půlicí rýhy.

Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4.    KLINICKÉ ÚDAJE

4.1    Terapeutické indikace

-    Hypertenze.

-    Chronická stabilní angina pectoris.

-    Vazospastická (Prinzmetalova) angina.

4.2    Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dospělí

V léčbě jak hypertenze, tak anginy pectoris je obvyklá počáteční dávka 5 mg přípravku Amlodipin Zentiva jedenkrát denně, kterou je možno zvýšit až na maximální dávku 10 mg v závislosti na individuální reakci pacienta.

U hypertenzních pacientů se přípravek Amlodipin Zentiva užívá v kombinaci s thiazidovými diuretiky, alfa blokátory, beta blokátory, nebo inhibitory ACE. U pacientů s aginou pectoris je Amlodipin Zentiva užíván v monoterapii nebo v kombinaci s jinými přípravky k léčbě anginy, a to u pacinetů s refraktemí anginou na nitráty a/nebo na adekvátní dávku betablokátorů. V případě současného podávání s thiazidovými diuretiky, beta-blokátory a inhibitory ACE není nutné dávkování amlodipinu jakkoliv upravovat.

Zvláštní skupiny _pacientů

Starší pacienti

Užívání amlodipinu ve stejných dávkách tolerují jak mladší, tak i starší pacienti stejně dobře. U starších nemocných je doporučeno normální dávkování, ale zvyšování dávkování by mělo být prováděno opatrně (viz bod 4.4 a 5.2).

Porucha funkce jater

U pacinetů s mírným zhoršením funkce jater nebylo doporučené dávkování stanoveno; proto by měla být dávka stanovena s opatrností a měla by začínat na nižším konci dávkovacího rozmezí (viz bod 4.4 a 5.2). U pacientů se závažným zhoršením funkce jater nebyla farmakokinetika amlodipinu studována. U pacientů se závažným zhoršením funkce jater by měla počáteční dávka amlodipinu začínat na nejnižší dávce a měla by být pomalu tritrována.

Porucha funkce ledvin

Změny v plazmatických koncentracích amlodipinu nekorelují se stupněm zhoršení funkce ledvin, proto je doporučeno normální dávkování. Amlodipin není dialyzovatelný.

Pediatrická populace

Děti a dospívající s hypertenzí od 6 do 17 let věku

Doporučená dávka antihypertenziv u pediatrických pacientů ve věku 6 - 17 let je počáteční dávka 2,5mg jednou denně, pokud není během 4 týdnů touto dávkou dosaženo snížení krevního tlaku, je možné dávku zvýšit na 5mg jednou denně. Dávky přesahující 5mg denně, nebyly u pediatrických pacientů studovány (viz bod 5.1 a 5.2).

Děti do 6 let věku Data nejsou dostupná.

Způsob podání

Tablety k perorálnímu podání.

4.3    Kontraindikace

Amlodipin je kontraindikován u pacientů s:

•    hypersenzitivitou na deriváty dihydropyridinu, amlodipinu nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1;

•    těžkou hypotenzí;

•    šokem (včetně pacientů s kardiogenním šokem);

•    obstrukcí levé části srdeční komory (např. u pacientů s pokročilou aortální stenózou);

•    hemodynamicky nestabilním srdečním selháním po akutním infarktu myokardu.

4.4    Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Bezpečnost a účinnost amlodipinu v hypertenzní krizi dosud nebyla stanovena.

Srdeční selhání

Pacienti se srdečním selháním by měli být léčeni s opatrností. V dlouhodobé, placebem kontrolované studii na pacientech s vážným srdečním selháním (NYHA skupina III a IV) byla pozorována vyšší incidence plicního edému u skupiny léčené amlodipinem, než u skupiny léčené placebem, avšak tento jev nebyl spojen se zhoršením srdečního selhání (viz. bod 5.1). Blokátory vápníkového kanálu, včetně amlodipinu, by měly být užívány s opatrností u pacientů s kongestivním srdečním selháním, protože mohou zvýšit riziko budoucích kardiovaskulárních příhod a úmrtnost.

Porucha funkce jater

Poločas vylučování amlodipinu z plazmy a hladina AUC je u pacientů se zhoršenou funkcí jater delší; doporučené dávkování u těchto pacientů nebylo stanoveno. Amlodipin by se proto měl u těchto pacientů podávat s opatrností, a to jak na počátku léčby tak při zvyšování dávky, dávkování by mělo být zahájeno na nižší hranici dávkovacího rozmezí. U pacientů se zhoršenou funkcí jater je doporučeno pečlivé sledování a pomalá titrace dávky.

Starší pacienti

U starších pacientů by se dávkování mělo zvyšovat s opatrností (viz bod 4.2 a 5.2).

Porucha funkce ledvin

Amlodipin by měl být u těchto pacientů užíván v normálním dávkování. Změny plazmatických koncentrací amlodipinu nekorelují se stupněm poškození ledvin. Amlodipin není dialyzovatelný.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Vliv jiných léčivých přípravků na amlodipin

Inhibitory CYP3A4

Při současném užívání amlodipinu se silnými nebo středně silnými inhibitory CYP3A4 (inhibitory proteázy, azolovými antimykotiky, makrolidy jako je erytromycin nebo claritromycin, verapamil nebo diltiazem) může významně zvyšovat expozici amlodipinu, což může mít za následek zvýšené riziko hypotenze. Klinický význam těchto PK variant může být výraznější u starších pacientů. Doporučuje se bližší klinické pozorování pacientů a v případě potřeby úprava dávkování.

Induktory CYP3A4

Nejsou žádná dostupná data ohledně vlivu CYP3A4 induktorů na amlodipin. Při současném užívání induktorů CYP3A4 s (např. rifampicin, hypericum perforatum) může snižovat plazmatické koncentrace amlodipinu. Amlodipin by měl být spolu s induktory CYP3A4 užíván s opatrností.

Užívání amlodipinu s grapefruitem nebo s grapefruitovou štávou není doporučeno, protože u některých pacientů může být zvýšena bioavailabilita, což může vést k zesílení efektu přípravku na snižování krevního tlaku.

Dantrolene (infuze)

U zvířat byla ve spojitosti s užíváním společně s verapamilem a intravenózně podávaným dantrolenem pozorována letální ventrikulární fibrilace a kardiovaskulární kolaps spolu s hyperkalémií. V důsledku rizika hyperkalémie je doporučeno vyvarovat se podávání blokátorů kalciových kanálů u pacientů citlivých ke vzniku maligní hypertermie, nebo léčených na maligní hypertermii.

Vliv amlodipinu na jiné léčivé přípravky

Účinek amlodipinu na snižování krevního tlaku se sčítá s účinkem jiných antihypertenziv.

Takrolimus

Při současném podávání takrolimu s amlodipinem existuje riziko zvýšení hladiny takrolimu v krvi. Aby se zamezilo toxicitě takrolimu, je u pacientů léčených takrolimem při současném podávání amlodipinu třeba monitorovat hladiny takrolimu v krvi a v případě potřeby upravit dávkování takrolimu.

Cyklosporin

U zdravých dobrovolníků a další populace nebyly provedeny žádné studie interakcí cyklosporinu a amlodipinu. Výjimku tvořili pacienti po transplantaci ledvin, kde byl pozorován variabilní nárůst (průměr 0% - 40 %) minimálních koncentrací cyklosporinu. U pacientů po transplantaci ledvin, kteří užívají amlodipin, by měla být věnována zvýšená pozornost monitoringu hladin cyklosporinu.

V    případě potřeby, by měla být dávka cyklosporinu snížena.

Simvastatin

Současné podávání opakovaných dávek 10 mg amlodipinu spolu s 80 mg simvastatinu, ukázalo na 77% vzestup expozice simvastatinem, ve srovnání s užíváním simvastatinu samotného. Limitující dávka simvastatinu u pacientů užívajících amlodipin je 20 mg denně.

V    klinických studiích interakcí neovlivňoval amlodipin farmakokinetiku atorvastatinu, digoxinu nebo warfarinu.

4.6    Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Bezpečnost podávání amlodipinu během těhotenství nebyla dosud u člověka stanovena.

Ve studiích na zvířatech byla reprodukční toxicita pozorována u vysokých dávek (viz bod 5.3).

Užívání v těhotenství je doporučeno pouze tehdy, pokud není jiná bezpečnější alternativa a pokud samotné onemocnění je větším rizikem pro matku a plod.

Kojení

Není známo, zda amlodipin přechází do mateřského mléka. Rozhodnutí o tom, zda pokračovat v léčbě amlodipinem či ne, nebo zda pokračovat v kojení by mělo být závislé na úvaze o přínosu kojení pro dítě a přínosu léčby amlodipinem pro matku.

Fertilita

U některých pacientů léčených blokátory kalciových kanálů byly pozorovány reversibilní biochemické změny v hlavičce spermatozoidů. Klinická data jsou nedostatečná vzhledem k potenciálnímu vlivu amlodipinu na fertilitu. V jedné studii na potkanech byl pozorován nežádoucí účinek na fertilitu samců (viz bod 5.3).

4.7    Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Amlodipin může mírně nebo středně ovlivňovat schopnost řídit motorová vozidla a obsluhovat stroje. Pokud pacienti užívající amlodipin trpí závratí, bolestí hlavy, únavou nebo nevolností, může být jejich schopnost reagovat narušena. Opatrnost je doporučena zejména na začátku léčby.

4.8    Nežádoucí účinky

Přehled bezpečnostního profilu

Nejčastěji pozorovanými nežádoucími účinky v průběhu léčby jsou somnolence, závrať, bolesti hlavy, palpitace, návaly horka, bolesti břicha, nevolnost, otoky kloubů, edém a únava.

Tabulka s nežádoucími účinky

Během léčby amlodipinem byly pozorovány a hlášeny následující nežádoucí účinky s těmito frekvencemi výskytu: velmi časté (>1/10); časté (>1/100 až <1/10); méně časté (>1/1 000 až <1/100); vzácné (>1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

V    rámci skupin frekvence výskytu jsou nežádoucí účinky seřazeny v sestupném pořadí podle závažnosti.

Třídy orgánových systémů	Frekvence výskytu	Nežádoucí účinky
Poruchy krve a lymfatického systému	Velmi vzácné	Leukocytopénie, trombocytopénie
Poruchy imunitního systému	Velmi vzácné	Alergické reakce
Poruchy metabolismu a výživy	Velmi vzácné	Hyperglykémie
Psychiatrické poruchy	Méně časté	Deprese, změny nálad (včetně úzkosti), nespavost
	Vzácné	Zmatenost
Poruchy nervového systému	Časté	Somnolence, závratě, bolesti hlavy (zejména na začátku léčby)
	Méně časté	Třes, porucha vnímáni chuti, synkopa, hypestézie, parestézie
	Velmi vzácné	Hypertonie, periferní neuropatie
	Není známo	Extrapyramidová porucha
Poruchy oka	Časté	Poruchy vidění (včetně diplopie)
Poruchy ucha a labyrintu	Méně časté	Tinnitus
Srdeční poruchy	Časté	Palpitace
	Méně časté	Arytmie (včetně bradykardie, ventrikulární tachykardie a atriální fibrilace)
	Velmi vzácné	Infarkt myokardu
Cévní poruchy	Časté	Zčervenání (flushing)
	Méně časté	Hypotenze
	Velmi vzácné	Vaskulitida
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy	Časté	Dyspnoe
	Méně časté	Kašel, rhinitida
Gastrointestinální poruchy	Časté	Bolesti břicha, nauzea, dyspepsie, změny při vyprazdňování (včetně průjmu a zácpy)
	Méně časté	Zvracení, sucho v ústech
	Velmi vzácné	Pankreatitida, gastritida, hyperplazie dásní
Poruchy jater a žlučových cest	Velmi vzácné	Hepatitida, žloutenka, zvýšené jaterní enzymy*
Poruchy kůže a podkožní tkáně	Méně časté	Alopecie, purpura, poruchy pigmentace kůže, hyperhidróza, svědění, vyrážka, exantém, kopřivka
	Velmi vzácné	Angioedém, erythema multiforme, exfoliativní dermatitida, Steven-Johnsonův syndrom, Quinckeho edém, fotosenzitivita
Poruchy pohybového systému a pojivové tkáně	Časté	Otok kloubů, svalové křeče
	Méně časté	Artralgie, myalgie, bolesti zad
Poruchy ledvin a močových cest	Méně časté	Zvýšená frekvence močení, poruchy močení, zvýšená frekvence močení v noci

Poruchy reprodukčního systému a prsu	Méně časté	Impotence, gynekomastie
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace	Velmi časté	Edém
	Časté	Únava, astenie
	Méně časté	Bolest na hrudi, bolest, nevolnost
Vyšetření	Méně časté	Zvýšení tělesné hmotnosti, snížení tělesné hmotnosti

většinou ve spojitosti s cholestázou.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10

webové stránky: www .sukl .cz/nahlasit-nezadouci-ucinek 4.9 Předávkování

Zkušenosti se záměrným předávkováním u člověka jsou omezené.

Symptomy

Podle dostupných informací by mohlo předávkování vést k mohutné periferní vazodilataci a snad k reflexní tachykardii. Následně s výraznou a pravděpodobně dlouhodobější systémovou hypotenzí, stejně tak byly hlášeny případy šoku s fatálním koncem.

Léčba

Klinicky význačná hypotenze způsobená předávkováním amlodipinem si vyžaduje aktivní podporu kardiovaskulárních funkcí, a to včetně monitorování srdečních a respiračních funkcí; dolní končetiny je třeba zvednout a velkou pozornost je nutno věnovat objemu oběhových tekutin a objemu vylučované moči.

Pro úpravu cévního tonu a krevního tlaku je užitečné podat vazokonstrikční látky, pokud ovšem jejich podání není kontraindikováno. Intravenózní podání glukonátu kalcia je užitečné k potlačení účinku blokády kalciového kanálu.

V některých případech může být užitečný výplach žaludku. U zdravých dobrovolníků se ukázalo, že podávání živočišného uhlí do 2 hodin od užití 10 mg amlodipinu snížilo jeho absorpci.

Vzhledem k tomu, že amlodipin má výraznou schopnost vázat plazmatické proteiny, dialýza nemá při předávkování větší význam.

5.    FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1    Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: blokátory kalciového kanálu, selektivní blokátory kalciového kanálu s hlavním vlivem na cévy.

ATC kód: C08CA01.

Amlodipin je inhibitor přenosu kalciových iontů ze skupiny dihydropyridinu (blokátor pomalých kalciových kanálů nebo antagonista kalciových iontů) a inhibuje tak membránový transport kalciových iontů do srdce a hladkého svalstva cévních stěn.

Mechanismus antihypertenzivního účinku amlodipinu vyplývá z jeho přímého relaxačního účinku na hladké svalstvo cévní stěny. Přesný mechanismus, kterým amlodipin vyvolává ústup anginózních bolestí, nebyl dosud zcela popsán; je však ale známo, že amlodipin omezuje celkovou ischemickou zátěž srdečního svalu dvěma mechanismy:

1)    Amlodipin rozšiřuje periferní arterioly, a tak snižuje celkový periferní odpor („afterload“), proti němuž musí srdce krev pumpovat. Srdeční frekvence zůstává stabilní, toto snížení vede k tomu, že se srdce méně namáhá a snižuje se spotřeba energie a požadavek srdečního svalu na množství kyslíku.

2)    Mechanismus účinku amlodipinu zahrnuje pravděpodobně i rozšíření hlavních koronárních artérií a koronárních arteriol, a to jak v normální oblasti, tak v oblasti ischemické. Toto rozšíření u pacientů s koronárními spazmy (Prinzmetalova nebo variantní angina pectoris) zvyšuje přívod kyslíku do srdečního svalu.

U pacientů s hypertenzí při podávání amlodipinu jedenkrát denně došlo ke klinicky signifikantnímu snížení krevního tlaku v průběhu 24 hodin, a to jak v leže tak ve stoje. Díky pomalému nástupu účinku nedochází při podávání amlodipinu k akutní hypotenzi.

U pacientů s anginou pectoris se při podávání amlodipinu jedenkrát denně prodlužuje období tolerance tělesné zátěže a zpomaluje nástup anginózní bolesti a čas na 1 mm depresi segmentu ST na EKG, snižuje jak frekvenci výskytu záchvatů anginy, tak spotřebu nitroglycerinu.

Po podání amlodipinu nebyly zjištěny žádné nežádoucí metabolické účinky nebo změny plazmatických koncentrací lipidů a použití amlodipinu je tak možné u pacientů s astmatem, diabetem a dnou.

Použití u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS)

Účinnost amlodipinu v preventivních klinických studiích u pacientů s ischemickou chorobou srdeční , byla zhodnocena v nezávislé, multicentrické, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii (CAMELOT) na 1997 pacientech; Comparison of Amlodipine vs. Enalapril to Limit Occurrences of Thrombosis (CAMELOT), tj. srovnání amlodipin vs. enalapril v omezení výskytu trombózy. Kromě standardního podávání statinů, beta-blokátorů, diuretik a aspirinu, bylo těchto 663 pacientů léčeno 5 - 10 mg amlodipinu, 673 pacientů bylo léčeno 10-20 mg enalaprilu, a 655 pacientů bylo léčeno placebem, po dobu dvou let. Hlavní výsledky účinnosti jsou popsány v tabulce 1. Výsledky ukazují, že léčba amlodipinem je spojena s méně častou hospitalizací pacientů z důvodu anginy a koronární revaskularizace u pacientů s ischemickou chorobou srdeční.

Tabulkal. Incidence signifikantních klinických výsledků studie CAMELOT

Výskyt kardiovaskulárních příhod v (%), Amlodipine /Placebo_

Výsledky	amlodipine	Placebo	enalapril	míra rizika (95% IS)	p-hodnota
Primární cíl kardiovaskulární příhody	110 (16,6)	151 (23,1)	136 (20,2)	0,69 (0,54-0,88)	0,003
Jednotlivé komponenty koronární revaskularizace	78 (11,8)	103 (15,7)	95 (14,1)	0,73 (0,54-0,98)	0,03
hospitalizace z důvodů anginy	51 (7,7)	84 (12,8)	86 (12,8)	0,58 (0,41-0,82)	0,002
nefatální infarkt myokardu	14 (2,1)	19 (2,9)	11 (1,6)	0,73 (0,37-1,46)	0,37
mrtvice nebo tranzitorní ischemická ataka	6 (0,9)	12 (1,8)	8 (1,2)	0,50 (0,19-1,32)	0,15
kardiovaskulární úmrtí	5 (0,8)	2 (0,3)	5 (0,7)	2,46 (0,48-12,7)	0,27
hospitalizace z důvodu MSS	3 (0,5)	5 (0,8)	4 (0,6)	0,59 (0,14-2,47)	0,46

resuscitována srdeční zástava	0	4 (0,6)	1 (0,1)	NA	0,04
nové onemocnění periferních cév	5 (0,8)	2 (0,3)	8 (1,2)	2,6 (0,50-13,4)	0,24

Zkratky: MSS-městnavé srdeční selhání, IS-interval spolehlivosti, TIA-tranzitomí ischemická ataka.

Užití u pacientů se srdečním selháním

Hemodynamické studie založené na kontrolovaných klinických studiích, v nichž byli pacienti se srdečním selháním NYHA tříd II až IV podrobeni zátěžové zkoušce, ukázaly, že amlodipin nevede ke zhoršení klinického stavu posuzovaného pomocí tolerance tělesné zátěže, zhoršení ejekční frakce levé komory a klinické symptomatologie.

Ze studie kontrolované placebem (PRAISE) vyplývá, že podání amlodipinu při chronickém selhávání srdce NYHA tříd III až IV léčených digoxinem, diuretiky a ACE inhibitory nezvyšuje riziko úmrtí ani riziko kombinace morbidity a mortality.

V následující, dlouhodobé, placebem kontrolované studii (PRAISE-2) s amlodipinem u nemocných se srdečním selháním NYHA tříd III a IV bez klinických příznaků, nebo bez objektivního nálezu svědčícího pro probíhající ischemickou chorobu, kteří užívali stabilní dávky ACE inhibitorů, digitalisu a diuretik, neměl amlodipin žádný vliv na celkovou nebo kardiovaskulární mortalitu. Ve stejné skupině nemocných bylo užívání amlodipinu spojeno s vyšším výskytem plicního edému.

Užívání jako prevence infarktu myokardu

Randomizovaná dvojitě zaslepená studie morbidity a mortality (ALLHAT), byla navržena pro srovnání novějších lékových terapií: amlodipinu v dávce 2,5 - 10 mg/den (blokátor kalciového kanálu) nebo lisinoprilu v dávce 10-40 mg/den (ACE inhibitor) jako lékem první volby, s léčbou thiazidovým diuretikem chlortalidonem 12,5 - 25 mg/den u pacientů s mírnou až středně těžkou hypertenzí.

Celkem 33 357 hypertenzních pacientů ve věku 55 let nebo starších, bylo randomizováno a sledováno po průměrnou dobu 4,9 let. Pacienti měli nejméně jeden přidružený rizikový faktor ischemické choroby srdeční a to včetně předchozího infarktu myokardu nebo mozkové mrtvice (> 6 měsíců před zařazením do studie), nebo zjištěné jiné aterosklerotické onemocnění (celkově 51,5 %), diabetes typu 2 (36,1 %), hladina cholesterolu HDL-C < 35 mg/dL (11,6 %), elektrokardiogramem nebo echokardiografem diagnostikována hypertrofie levé komory srdeční (20,9 %), kouření v době studie (21,9 %).

Primárním cílem byla směsice fatální ischemické choroby srdeční nebo nefatálního infarktu myokardu. V primárním cílovém parametru nebyl žádný signifikantní rozdíl mezi terapií založenou na amlodipinu a terapií založenou na chlortalidonu: RR 0,98, 95% CI (0,90 - 1,07) p=0,65. Mezi sekundárními ukazateli, incidence srdečního selhání (součást kombinovaného kardiovaskulárního cílového parametru) byla signifikantně vyšší ve skupině amlodipinu než ve skupině chlortalidonu (10,2 % vs. 7,7 %, RR 1,38, 95 % CI [1,25 - 1,52] p < 0,001). Avšak v mortalitě z jakékoliv příčiny, nebyl žádný signifikantní rozdíl mezi terapií založenou na amlodipinu a terapií založenou na chlortalidonu. RR 0,96, 95 % CI [0,89 - 1,02] p = 0,20.

Užívání u pediatrické populace (ve věku 6 let a starších)

Ve studii, která zahrnovala 268 dětí ve věku 6 - 17 let většinou se sekundární hypertenzí, byla porovnávána dávka 2,5 mg a 5 mg amlodipinu s placebem, se prokázalo, že obě dávky významně snižují systolický tlak krve v porovnání s placebem. Rozdíl mezi oběma dávkami nebyl statisticky významný. Dlouhodobé účinky amlodipinu na růst, pubertu a celkový vývoj nebyly studovány. Dlouhodobá účinnost terapie amlodipinem k redukci kardiovaskulárních chorob v dětství a mortality v dospívání, také nebyly dosud stanoveny.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce, distribuce, vazba na plazmatické proteiny

Po perorálním podání v terapeutických dávkách je amlodipin dobře vstřebán a maximální plazmatické koncentrace je dosaženo mezi 6-12 hodinami po podání. Absolutní biologická dostupnost se odhaduje mezi 64 a 80 %. Distribuční objem je přibližně 21 l/kg.

In vitro studie ukázaly, že přibližně 97,5 % cirkulujícího amlodipinu se váže na plazmatické proteiny. Biologická dostupnost amlodipinu není ovlivněna příjmem potravy.

Biotransformace/eliminace

Konečný plazmatický poločas vylučování je 35 - 50 hodin a odpovídá podání jedné denní dávky. Amlodipin je značně metabolizován játry na neaktivní metabolity, 10 % substance a 60 % metabolitů je vyloučeno močí.

Porucha funkce jater

Jsou dostupná jen velmi omezená klinická data ohledně užívání amlodipinu u pacientů se zhoršenou funkcí jater. Pacienti s jaterní nedostatečností mají sníženou clearance amlodipinu, současně je delší poločas vylučování a zvýšena AUC přibližně o 40 - 60 %.

Starší pacienti

Doba nezbytná pro dosažení maximálních plazmatických koncentrací amlodipinu u starších i mladších pacientů je stejná. U starších pacientů clearance amlodipinu klesá a současně AUC a poločas vylučování se zvyšuje. Podle očekávání se u této věkové skupiny pacientů s městnavým srdečním selháním AUC a poločas vylučování zvýšil dle očekávání.

Pediatrická populace

Populační studie PK byla provedena u 74 dětí s hypertenzí ve věku od 1 do 17 let (s 34 pacienty ve věku od 6 do 12 let a 28 pacienty ve věku od 13 do 17 let) užívajících amlodipin mezi 1,25 a 20 mg podávaný buď jednou, nebo dvakrát denně. U dětí od 6 do 12 let a dospívajících ve věku 13 - 17 let byla typická perorální clearance (CL/F) 22,5 a 27,4 l/hod respektive u mužů, a 16,4 a 21,3 l/hod respektive u žen. Byla pozorována velká variabilita v expozici mezi jednotlivci. Údaje vykazované u dětí do 6 let jsou omezené.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku

Reprodukční toxikologie

Reprodukční studie na potkanech a myších ukázaly, že při dávkách přibližně 50krát větších než je maximální doporučené dávkování pro člověka v mg/kg dochází ke zpoždění a prodloužení porodu a sníženému přežití mláďat.

Poruchy fertility

U potkanů neměla léčba amlodipinem žádný vliv na jejich plodnost (u samců 64 dní a u samic 14 dní před početím) a to v dávkách 10 mg/kg/denně (což je 8-násobně¹ vyšší dávka, než je maximální doporučená dávka pro člověka 10 mg/m²). V jiné studii na potkanech byl samcům podáván amlodipin besilas po dobu 30 dní v dávce srovnatelné s lidským dávkováním na mg/kg a bylo pozorováno snížení plazmatických hladin testosteronu a folikulo-stimulačního hormonu a stejně tak i snížení hustoty spermií a počtu zralých spermií a Sertoliho buněk.

Karcinogeneze, metageneze

U potkanů a myší, kterým byl v průběhu dvou let ve stravě podáván amlodipin v koncentraci pro dosažení hladin denního dávkování 0,5, 1,25 a 2,5 mg/kg/denně, nebyla prokázána žádná karcinogenita. Nejvyšší dávky (v zásadě podobné pro myši, pro potkany dvakrát¹ vyšší než je doporučené klinické dávkování na 10 mg/m²) byly blízko maximální tolerované dávce pro myši, ale ne pro potkany.

Studie mutagenity neprokázaly závislost na dávkování jak na úrovni genů tak ani na úrovni chromosomů.

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1    Seznam pomocných látek

mikrokrystalická celulosa dihydrát hydrogenfosforečnanu vápenatého sodná sůl karboxymethylškrobu (typA) magnesium-stearát

6.2    Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3    Doba použitelnosti

3 roky.

6.4    Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

6.5    Druh obalu a obsah balení

PVC/PVDC/Al blistr (bílý), příbalová informace, krabička.

Obsah balení

Amlodipin Zentiva 5 mg: 10, 14, 20, 28, 30, 50, 60, 90 a 100 tablet. Amlodipin Zentiva 10 mg: 10, 14, 20,30, 50, 60, 90 a 100 tablet.

Na trhu nemusí být k dispozici všechny velikosti balení.

6.6    Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Zentiva, k. s., U kabelovny 130, 102 37 Praha 10, Česká republika

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Amlodipin Zentiva 5 mg: 83/104/13-C Amlodipin Zentiva 10 mg: 83/105/13-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 6.3.2013 Datum posledního prodloužení registrace:

10. DATUM REVIZE TEXTU 9.6.2016

11

1

Na základě váhy pacienta 50 kg.