Sp.zn.sukls221041/2015

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1.    NÁZEV PŘÍPRAVKU

Alendronate - Teva 70 mg tablety

2.    KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje acidum alendronicum 70 mg (ve formě natrii alendronas monohydricus

81,2 mg).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.    LÉKOVÁ FORMA

Tableta.

Popis přípravku: bílé až téměř bílé, ploché kulaté tablety se zkosenými hranami, na jedné straně je vyraženo „T“, hladké na druhé straně.

4.    KLINICKÉ ÚDAJE

4.1    Terapeutické indikace

Léčba postmenopauzální osteoporózy. Kyselina alendronová snižuje riziko zlomenin obratlů a celkového proximální konce femuru.

4.2    Dávkování a způsob podání

Doporučená dávka je jedna    70    mg    tableta    jednou týdně. Optimální délka léčby bisfosfonáty u

osteoporózy nebyla zatím stanovena. Nutnost pokračování v léčbě je třeba pravidelně opakovaně hodnotit s ohledem na prospěch a možná rizika přípravku Alendronate - Teva 70 mg u jednotlivé pacientky, a to zvláště po 5 letech léčby a později.

Pro zajištění požadované absorbce alendronátu:

Kyselina alendronová se musí užívat nejméně 30 minut před prvním jídlem, nápojem nebo léčivým přípravkem daného dne, pouze s čistou vodou. Ostatní nápoje (včetně minerální vody), potraviny i některé léčivé přípravky pravděpodobně snižují absorpci kyseliny alendronové (viz bod 4.5).

Pro usnadnění průchodu tablety do žaludku a zabránění možnému lokálnímu podráždění a podráždění jícnu/ nežádoucím účinkům (viz bod 4.4):

•    Kyselina alendronová se musí užívat až poté, co pacientka vstane. Přípravek je nutno zapít plnou sklenicí vody (ne méně než 200 ml).

•    Pacientky musí spolknout celou tabletu alendronátu. Pacientky nesmí tabletu drtit nebo žvýkat nebo nechat rozpustit v ústech kvůli možnosti orofaryngeální ulcerace.

•    Pacientky si nesmí po požití tablety lehnout až do doby po prvním jídle, které má následovat nejdříve 30 minut po užití tablety.

•    Pacientky si nesmí po užití kyseliny alendronové lehnout po dobu alespoň 30 minut.

•    Kyselina alendronová se nesmí užívat před spaním nebo předtím, než pacientka ráno vstane.

1

Jestliže je příjem vápníku a vitaminu D v potravě nedostatečný, pacientky musí dostávat doplňkový vápník a vitamin D (viz bod 4.4)

Starší pacientky:

V klinických studiích nebyl zjištěn žádný rozdíl v účinnosti ani profilu bezpečnosti kyseliny alendronové v závislosti na věku. Proto není nutno dávkování u starších osob nijak upravovat.

Porucha funkce ledvin:

U pacientek s hodnotou glomerulární filtrace nad 35 ml/min není nutno dávkování nijak upravovat. Vzhledem k nedostatku zkušeností se kyselina alendronová nedoporučuje pacientkám s poruchou funkce ledvin, kde hodnota glomerulární filtrace je pod 35 ml/min.

Pediatrická populace :

Vzhledem k tomu, že nejsou k dispozici dostatečná data týkající se účinnosti a bezpečnosti u onemocnění souvisejících s pediatrickou osteoporózou, natrium-alendronát se nedoporučuje u dětí do 18 let věku (viz bod 5.1).

Alendronate-Teva 70 mg nebyl studován v léčbě glukokortikoidy indukované osteoporózy.

4.3    Kontraindikace

•    Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1

•    Abnormality j ícnu a další faktory, které zpomalují jeho vyprazdňování, j ako je striktura nebo achalazie.

•    Neschopnost stát nebo sedět vzpřímeně alespoň 30 minut.

•    Hypokalcemie.

•    Viz též bod 4.4.

4.4    Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Kyselina alendronová může způsobit lokální podráždění sliznice horní části gastrointestinálního traktu. Vzhledem k možnosti zhoršení základního onemocnění je opatrnost nutná v případech, kdy se kyselina alendronová podává pacientkám s aktivními poruchami funkce horní části gastrointestinálního traktu, jako je dysfagie, onemocnění jícnu, gastritida, duodenitida, vředy, případně závažné onemocnění gastrointestinálního traktu v nedávné minulosti (během předešlého roku), jako jsou peptické vředy nebo aktivní krvácení do gastrointestinálního traktu nebo chirurgické zákroky v horní části gastrointestinálního traktu, kromě pyloroplastiky (viz bod 4.3). U pacientek s diagnózou Barretova jícnu by měl předepisující lékař zvážit přínos a možná rizika alendronátu u každé jednotlivé pacientky.

U pacientek, které užívaly kyselinu alendronovou, byly hlášeny nežádoucí reakce v jícnu (někdy závažné a vyžadující hospitalizaci), jako například ezofagitida, jícnové vředy a eroze jícnu, po nichž vzácně následovala striktura jícnu. Lékař proto musí pozorně sledovat jakékoli případné známky nebo symptomy signalizující možnou reakci jícnu, pacientky je nutno poučit, aby v případě výskytu příznaků podrážení jícnu, jako je dysfagie, bolest při polykání nebo retrosternální bolest a nové nebo zhoršené pálení žáhy, vysadily kyselinu alendronovou a vyhledaly lékařskou pomoc.

Ukázalo se, že riziko závažných nežádoucích účinků na jícen je vyšší u pacientek, které nedodržují správný způsob užívání kyseliny alendronové a/ nebo které pokračují v užívání kyseliny alendronové, i pokud se u nich objeví příznaky podráždění jícnu. Proto je velice důležité, aby pacientky dostaly všechny pokyny k užívání a aby jim porozuměly (viz bod 4.2). Pacientky by měly být informovány, že zanedbání těchto pokynů může zvýšit riziko ezofageálních problémů.

I když během rozsáhlých klinických studií nebylo pozorováno zvýšené riziko, vzácně se vyskytla hlášení (postmarketingová) výskytu žaludečních a duodenálních vředů, některé z nich závažné

a s komplikacemi. Příčinný vztah nelze vyloučit.

Pacientky musí být poučeny o tom, že pokud vynechají jednu dávku kyseliny alendronové, musí užít jednu tabletu ráno v den, kdy si uvědomí, že dávku vynechaly. Nesmějí užít dvě tablety ve stejný den, ale musí se vrátit do normálního režimu užívání jedné tablety jednou týdně, a to v původně zvolený den.

Nedoporučuje se podávání kyseliny alendronové pacientkám s poruchou funkce ledvin v případech, kdy je hodnota glomerulární filtrace nižší než 35 ml/min (viz bod 4.2).

Je třeba vzít v úvahu jiné příčiny osteoporózy než deficit estrogenu a stárnutí.

Hypokalcemie musí být upravena před začátkem terapie kyselinou alendronovou (viz bod 4.3). Jiné poruchy minerálního metabolizmu (jako je nedostatek vitaminu D a hypoparatyreoidismus) musí být také účinně léčeny. U těchto pacientek musí být během léčby kyselinou alendronovou sledován sérový vápník a příznaky hypokalcemie.

Vzhledem k pozitivním účinkům kyseliny alendronové na zvyšování kostní mineralizace může dojít k snížení sérových koncentrací kalcia a fosfátu. Toto snížení je většinou mírné a asymptomatické. Přesto byly vzácně hlášeny případy symptomatické hypokalcemie, které byly někdy i závažné a často se vyskytovaly u pacientek s predispozicemi (např. hypoparatyreoidismus, deficience vitamínu D a malabsorpce vápníku).

U pacientek užívajících glukokortikoidy je proto obzvláště důležité zajistit dostatečný příjem kalcia a vitamínu D.

U pacientek užívajících bisfosfonáty byla hlášena bolest kostí, kloubů a svalů. Z postmarketingových zkušeností vyplývá, že jsou tyto symptomy jen vzácně závažné a/nebo invalidizující (viz bod 4.8). Doba do nástupu příznaků byla proměnlivá od jednoho dne až po několik měsíců po zahájení léčby.

Po ukončení léčby se došlo u většiny pacientek ke zmírnění příznaků. U části pacientek se znovu objevily tyto příznaky při stimulaci stejným léčivým přípravkem nebo jinými bisfosfonáty.

V souvislosti s léčbou bisfosfonáty byly hlášeny atypické subtrochanterické a diafyzární zlomeniny femuru, zejména u pacientek dlouhodobě léčených pro osteoporózu. Tyto příčné nebo krátké šikmé zlomeniny se mohou objevit kdekoli v celé délce femuru od oblasti těsně pod malým trochanterem až do části těsně nad suprakondylickým rozšířením. Tyto zlomeniny se objevují po minimálním traumatu nebo bez souvislosti s ním a u některých pacientek se mohou projevovat bolestí ve stehně nebo třísle, často sdružené na zobrazovacích vyšetřeních s obrazem typickým pro stresové zlomeniny (neobvyklé nízkotraumatické zlomeniny, v angličtině známé jako „insufficiency fractures“), týdny až měsíce před manifestací kompletní zlomeniny femuru. Zlomeniny jsou často oboustranné, proto je nutné u pacientek léčených bisfosfonáty, kteří utrpěli zlomeninu diafýzy femuru, vyšetřit i kontralaterální femur. Rovněž bylo zaznamenáno špatné hojení těchto zlomenin.

U pacientek, u kterých je podezření na atypickou zlomeninu femuru, je třeba při hodnocení jejich stavu zvážit i přerušení léčby bisfosfonáty, a to na základě zhodnocení prospěchu a rizika léčby u jednotlivých pacientek.

Pacientky je třeba poučit, aby během léčby bisfosfonáty hlásili jakoukoli bolest v oblasti stehna, kyčle nebo třísla, a všechny pacientky, u kterých se tyto příznaky objeví, je třeba vyšetřit s ohledem na možnou inkompletní zlomeninu femuru.

Osteonekróza čelisti, obvykle spojovaná s extrakcí zubu a/ nebo místní infekcí (včetně osteomyelitidy) byla pozorována u pacientek s rakovinou, které užívaly léčebné režimy zahrnující bisfosfonáty podávané zejména intravenózně. Mnoho z těchto pacientek také dostávalo chemoterapii nebo kortikosteroidy. Osteonekróza čelisti byla také hlášena u pacientek s osteoporózou, které dostávaly perorální bisfosfonáty.

Pokud je vyhodnocováno individuální riziko rozvoje osteonekrózy čelisti, měly by být zváženy následující rizikové faktory:

•    Účinek bisfosfonátů (největší u kyseliny zolendronové), cesta podání (viz výše) a kumulativní dávka

•    Rakovina, chemoterapie, radioterapie, kortikosteroidy, kouření

•    Stomatologické onemocnění v anamnéze, špatná ústní hygiena, onemocnění periodontu, invazivní zubní zákroky a špatně padnoucí umělý chrup.

U pacientek se špatným stavem zubů je třeba před zahájením léčby bisfosfonáty zvážit zubní vyšetření a vhodná preventivní opatření.

Pokud je to možné, měly by se tyto pacientky při léčbě vyhnout invazivním stomatologickým výkonům. U pacientek, u kterých se při léčbě bisfosfonáty objevila osteonekróza čelisti, může stomatologická operace zhoršit stav. Pro pacientky, které potřebují stomatologické výkony, nejsou žádné dostupné údaje, které by naznačovaly, zda přerušení léčby bisfosfonáty snižuje riziko osteonekrózy čelisti. Plán postupu léčby pro jednotlivé pacientky by se měl řídit podle klinického posouzení ošetřujícího lékaře založeného na individuálním hodnocení poměru přínos/ riziko.

Během léčby bisfosfonáty by měly být všechny pacientky vyzývány aby dodržovaly dobrou ústní hygienu, podstupovaly pravidelné prohlídky chrupu a hlásily všechny ústní příznaky, jako uvolnění zubů, bolest nebo otok.

V    postmarketingovém sledování byly vzácně hlášeny závažné kožní reakce včetně Stevens Johnsonova syndromu a toxické epidermální nekrolýzy.

V    souvislosti s léčbou bisfosfonáty byla hlášena osteonekróza zevního zvukovodu, zejména při dlouhodobém podávání. Mezi možné rizikové faktory osteonekrózy zevního zvukovodu patří používání steroidů a chemoterapie a/nebo lokální rizikové faktory, jako například infekce nebo trauma. Možnost vzniku osteonekrózy zevního zvukovodu je třeba zvážit u pacientů léčených bisfosfonáty, kteří mají ušní symptomy včetně chronických infekcí ucha.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Je pravděpodobné, že absorpce kyseliny alendronové bude zhoršena při souběžném podání s jídlem a nápoji (včetně minerální vody), kalciovými přípravky, antacidy a některými perorálně užívanými léčivými přípravky. Proto musí pacientky po užití kyseliny alendronové počkat alespoň 30 minut před tím, než perorálně užijí nějaký další lék (viz bod

4.2 a bod 5.2).

Nepředpokládají se žádné jiné klinicky významné interakce s léčivými přípravky. V klinických studiích dostávala řada pacientek současně s kyselinou alendronovou estrogen (intravaginálně, transdermálně nebo perorálně). Nebyly pozorovány žádné nežádoucí účinky, které by bylo možno připisovat jejich současnému užívání.

Protože je užívání nesteroidních antirevmatik (NSAID) spojeno s podrážděním trávicího traktu, je při současném užívání alendronátu zapotřebí opatrnosti.

I když konkrétní studie interakcí nebyly provedeny, byla v klinických studiích kyselina alendronová užívána souběžně s celou řadou běžně předepisovaných léků bez průkazu klinických nežádoucích interakcí.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Kyselina alendronová se nesmí užívat během těhotenství. Údaje o užívání kyseliny alendronové u těhotných žen nejsou k dispozici. Studie na zvířatech neukazují žádný přímý poškozující účinek s ohledem na těhotenství, embryonální/fetální vývoj nebo postnatální vývoj. Kyselina alendronová podávaná březím potkaním samicím vyvolávala dystokii v souvislosti s hypokalcémií (viz bod 5.3).

Kojení

Není známo, zda se kyselina alendronová vylučuje do mateřského mléka lidí. Kyselina alendronová nesmí být užívána kojícími ženami.

4.7    Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Žádné studie účinků na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyly provedeny. Avšak určité nežádoucí účinky hlášené v souvislosti s kyselinou alendronovou mohou ovlivnit schopnost pacientky řídit nebo obsluhovat stroje. Individuální odpověď na kyselinu alendronovou se může lišit (viz bod 4.8)

4.8    Nežádoucí účinky

V jednoleté studii postmenopauzálních žen s osteoporózou byly celkové profily bezpečnosti tablet kyseliny alendronové 70 mg (n = 519) a kyseliny alendronové v dávce 10 mg/den (n =370)podobné.

Ve dvou tříletých studiích prakticky shodného uspořádání, provedených u postmenopauzálních žen (kyselina alendronová 10 mg: n=196, placebo: n=397) byl celkový profil bezpečnosti kyseliny alendronové 10 mg/den a placeba podobný.

Nežádoucí účinky, které byly hlášeny hodnotícími lékaři jako možné, pravděpodobně nebo určitě související s užíváním léčivé látky, jsou uvedeny níže v případě, že se vyskytly buď u > 1 % pacientek v jedné z léčebných skupin v jednoleté studii nebo u > 1 % pacientek léčených kyselinou alendronovou 10 mg/den a s vyšší incidencí než u pacientek užívajících placebo ve tříletých studiích:

	Jednoletá studie (%)		Tříleté studie (%)
	Kyselina alendronová 70 mg	Kyselina alendronová 10 mg/den	Kyselina alendronová 10 mg/den	Placebo
	(n = 519)	(n = 370)	(n = 196)	(n = 397)
Gastrointestinální poruchy
Bolest břicha	3,7	3,0	6,6	4,8
Dyspepsie	2,7	2,2	3,6	3,5
Regurgitace kyselého žaludečního obsahu	1,9	2,4	2,0	4,3
Nauzea	1,9	2,4	3,6	4,0
Abdominální distenze	1,0	1,4	1,0	0,8
Zácpa	0,8	1,6	3,1	1,8
Průjem	0,6	0,5	3,1	1,8
Dysfagie	0,4	0,5	1,0	0,0
Flatulence	0,4	1,6	2,6	0,5
Gastritida	0,2	1.1	0,5	1,3
Žaludeční vředy	0,0	1,1	0,0	0,0
Jícnové vředy	0,0	0,0	1,5	0,0
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

Muskuloskeletální bolest (bolest kostí, svalů nebo kloubů)	2,9	3,2	4,1	2,5
Svalové křeče	0,2	1,1	0,0	1,0
Poruchy nervového systému
Bolesti hlavy	0,4	0,3	2,6	1,5

Tabulkový seznam nežádoucích účinků

Během klinických studií a/ nebo po uvedení na trh byly rovněž popsány následující nežádoucí účinky:

Četnost nežádoucích účinků je následující:

[Velmi časté (> 1/10), Časté (> 1/100, < 1/10), Méně časté (> 1/1000, < 1/100), Vzácné (> 1/10 000, < 1/1000), Velmi vzácné (< 1/10 000), s neznámou četností (nelze ji z dostupných údajů odhadnout)]

Poruchy krve a lymfatického systému
Vzácné:	hypersenzitivní reakce zahrnující kopřivku a angioedém
Poruchy metabolismu a výživy
Vzácné:	symptomatická hypokalcemie, často ve spojení s predispozicujícími faktory
Poruchy nervového systému
Časté:	bolest hlavy, závrať1-
Méně časté:	dysgeuzie1"
Poruchy oka
Méně časté:	zánět oka (uveitida, skleritida, episkleritida)
Poruchy ucha a labyrintu
Časté:	vertigo1
Gastrointestinální poruchy
Časté:	bolest břicha, dyspepsie, zácpa, průjem, plynatost, jícnový vřed*,dysfagie*, abdominální distenze, opakované zvracení kyselého žaludečního obsahu
Méně časté:	nauzea, zvracení, gastritida, ezofagitida*, ezofageální eroze*, meléna
Vzácné:	ezofageální striktura*, ezofageální ulcerace*, krvácení z horní části trávicího traktu PUBs (perforace, vředy, krvácení) § (viz bod 4.4)
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Časté:	alopecie1, pruritus1
Méně časté:	vyrážka, erytém
Vzácné:	vyrážka (fotosenzitivní), závažné kožní reakce včetně Stevens-Johnsonova syndromu a toxické epidermální nekrolýzy*
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Velmi časté:	muskuloskeletální bolest (kostí, svalů nebo kloubů), která je někdy závažnáT§
Časté:	otoky kloubů
Vzácné:	osteonekrosa čelisti §, atypické subtrochanterické a diafyzární zlomeniny femuru (skupinový nežádoucí účinek bisfosfonátů) 1
Velmi vzácné	Poraďte se se svým lékařem, pokud máte bolest ucha, výtok z ucha a/nebo infekci ucha. Mohlo by se jednat o známky poškození kosti v uchu.
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace:
Časté:	astenie1, periferní edém1
Méně časté:	přechodné symptomy jako v akutní fázi odpovědi (myalgie, malátnost a vzácně horečka), typicky v souvislosti s iniciační léčbou1

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48,    100    41 Praha 10, webové stránky:

http: //www .sukl .cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.

4.9 Předávkování

Výsledkem předávkování při perorálním podání může být hypokalcémie, hypofosfatémie a nežádoucí účinky na horní část gastrointestinálního traktu, jako je žaludeční nevolnost, pyróza, ezofagitida, gastritida nebo tvorba vředů.

Ohledně léčby předávkování kyselinou alendronovou nejsou k dispozici žádné konkrétní informace. Mělo by být podáno mléko nebo antacida, která váží kyselinu alendronovou. Vzhledem k riziku podráždění jícnu se nesmí vyvolávat zvracení a pacientka musí zůstat vzpřímená.

5    FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1    Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina:

Bisfosfonáty, léčiva ovlivňující stavbu a mineralizaci kostí ATC kód: M05B A04

Léčivá látka přípravku je bisfosfonát, který inhibuje resorpci prováděnou kostními osteoklasty bez přímého účinku na tvorbu kostí. Předklinické studie prokázaly preferenční lokalizaci kyseliny alendronové na místa aktivní resorpce. Aktivita osteoklastů je inhibována, ale shromažďování ani připojování osteoklastů není ovlivněno. Kost vytvořená během léčby kyselinou alendronovou vykazuje normální kvalitu.

Léčba postmenopauzální osteoporózy

Osteoporóza je definována jako BMD páteře nebo kyčle 2,5 směrodatné odchylky pod průměrnou hodnotou normální mladé populace nebo jako předchozí zlomenina křehké kosti bez ohledu na BMD.

Terapeutická rovnocennost dávky kyseliny alendronové 70 mg (n = 519) a kyseliny alendronové

10 mg denně (n = 370) byla prokázána v jednoleté multicentrické studii u postmenopauzálních žen s osteoporózou. Průměrné zvýšení vůči výchozí hodnotě BMD bederní páteře po jednom roce dosáhlo 5,1 % (95% CI: 4,8; 5,4 %) ve skupině s dávkou 70 mg jednou týdně a 5,4 % (95% CI: 5,05,8 %) ve skupině s dávkou 10 mg jednou denně. Průměrné zvýšení hodnoty BMD dosáhlo v krčku stehenní kosti ve výše uvedených skupinách (70 mg jednou týdně a 10 mg denně)

2,3 % a 2,9 %, a v celém kyčelním kloubu 2,9 % a 3,1 %. Pokud se týče zvýšení hodnot BMD na jiných místech kostry, byly si obě léčebné skupiny také podobné.

Účinky kyseliny alendronové na kostní hmotu a incidenci fraktur u postmenopauzálních žen byly hodnoceny ve dvou počátečních studiích účinnosti shodného uspořádání (n = 994) a ve studii Fracture Intervention Trial (FIT: n=6459).

V počátečních studiích účinnosti se průměrná hodnota minerální hustoty kostí (BMD) zvýšila při podávání kyseliny alendronové v dávce 10 mg/den ve srovnání s placebem po třech letech o 8,8 % v páteři, o 5,9 % v krčku stehenní kosti a o 7,8 % v trochanteru. Rovněž se signifikantně zvýšila celková hodnota BMD. U pacientek léčených kyselinou alendronovou došlo ve srovnání s pacientkami, které dostávaly placebo, ke 48% snížení (kyselina alendronová 3,2 % oproti placebu 6,2 %) častosti zlomenin jednoho nebo více obratlů. V průběhu dvouletého prodloužení těchto studií se BMD v oblasti páteře a trochanteru nadále zvyšovala a BMD v oblasti femorálního krčku a celého těla se neměnila.

Studie FIT sestávala ze dvou placebem kontrolovaných studií s denním podáváním kyseliny alendronové (5 mg denně po dobu dvou let a 10 mg denně buď jeden, nebo dva další roky):

•    FIT 1: tříletá studie zahrnující 2027 pacientek, které měly před výchozím vyšetřením minimálně jednu (kompresní) zlomeninu obratle. V této studii snížila denně podávaná kyselina alendronová incidenci > 1 nové zlomeniny obratle o 47 % (kyselina alendronová

7,9 % oproti placebu 15,0 %). Navíc bylo zjištěno statisticky významné snížení výskytu zlomenin proximálního konce femuru (1,1 % oproti 2,2 %; snížení o 51 %).

•    FIT 2: čtyřletá studie zahrnující 4432 pacientek s nízkou hodnotou kostní hmoty, ale bez zlomeniny obratle před výchozím vyšetřením. V této studii byl při analýze podskupin žen

s osteoporózou (37 % celkové populace, které odpovídají výše uvedené definici osteoporózy) pozorován statisticky významný rozdíl v incidenci zlomenin proximálního konce femuru (kyselina alendronová 1,0 % oproti placebu 2,2 %; snížení o 56 %) a v incidenci >1 zlomeniny obratle (2,9 % oproti 5,8 %; snížení o 50 %).

Pediatrická populace:

Natrium-alendronát byl studován na malé skupině pacientů s osteogenesis imperfecta do 18 let věku. Výsledky nejsou dostatečné a nepodporují užití natrium-alendronátu u pediatrických pacientů s osteogenesis imperfecta.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Ve srovnání s referenční intravenózní dávkou činila biologická dostupnost kyseliny alendronové u žen, podané perorálně v dávce 5-70 mg po nočním lačnění a 2 hodiny před standardní snídaní, 0,64 %. Biologická dostupnost se podobně snížila odhadem na 0,46 %, pokud se kyselina alendronová podala hodinu před standardizovanou snídaní, a na 0,39 % při podání půl hodiny před standardizovanou snídaní. Ve studiích osteoporózy byla kyselina alendronová účinná, pokud se podala alespoň 30 minut před prvním jídlem nebo nápojem, požitým v daný den.

Biologická dostupnost byla zanedbatelná v případě, kdy byla kyselina alendronová podána společně nebo do dvou hodin po standardizované snídani. Podání kyseliny alendronové společně s kávou či pomerančovým džusem snížilo její biologickou dostupnost o 60 %.

U zdravých jedinců nevedlo perorální podávání prednisonu (20 mg třikrát denně po dobu pěti dní) ke klinicky významné změně v perorální biologické dostupnosti kyseliny alendronové (průměrné zvýšení se pohybovalo v rozmezí od 20 % do 44 %).

Distribuce

Studie na potkanech ukázaly, že kyselina alendronová je po podání intravenózní dávky 1 mg/kg přechodně distribuována do měkkých tkání, poté však dochází k rychlé redistribuci do kostní tkáně nebo vyloučení močí. Průměrný distribuční objem mimo kostní tkáň u člověka činí v rovnovážném stavu nejméně 28 litrů. Plazmatické koncentrace léčivé látky jsou po perorálním podání terapeutické dávky příliš nízké pro analytické hodnocení (méně než 5 ng/ml). Na plazmatické proteiny se váže přibližně 78 % léčiva.

Biotransformace

Ani u člověka, ani u zvířat nebylo prokázáno, že by se kyselina alendronová metabolizovala.

Eliminace

Po podání jednotlivé intravenózní dávky kyseliny alendronové značené radioaktivním izotopem uhlíku [¹⁴C] bylo přibližně 50 % radioaktivity vyloučeno močí během 72 hodin. Radioaktivita ve stolici byla minimální nebo nebyla vůbec detekována. Po intravenózním podání 10 mg kyseliny alendronové činila renální clearance 71 ml/min a systémová clearance nepřekročila hodnotu 200 ml/min. Plazmatické koncentrace poklesly po intravenózním podání během šesti hodin o více než 95 %. Konečný poločas kyseliny alendronové u lidí je podle jejího uvolňování ze skeletu odhadován na více než deset let. Kyselina alendronová není u potkanů vylučována prostřednictvím ani acidického, ani bazického transportního systému ledvin. Předpokládáme proto, že vylučování tohoto léčiva u člověka neinterferuje s vylučováním ostatních léčivých přípravků těmito systémy.

Charakteristika použití u pacientek

Předklinické studie prokázaly, že léčivá látka, která není deponována v kostní tkáni, je velmi rychle vyloučena do moči. Nebyl podán žádný důkaz o saturaci vychytávání přípravku kostí u zvířat při dlouhodobém intravenózním podávání kumulativních dávek až do dávky 35 mg/kg. Ačkoliv nejsou k dispozici žádné klinické údaje, lze očekávat, že stejně jako u zvířat, tak i u pacientek s poruchou funkce ledvin bude vylučování kyseliny alendronové ledvinami sníženo. Proto lze očekávat poněkud zvýšenou akumulaci kyseliny alendronové u pacientek s poruchou funkce ledvin (viz bod 4.2).

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Předklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném podávání, genotoxicity a hodnocení kancerogenního potenciálu neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka. Studie na potkanech ukázaly, že podávání kyseliny alendronové v březosti vedlo u samic během porodu k dystokii, která souvisela s hypokalcémií. Vysoké dávky podávané potkanům vedly ke zvýšené incidenci neúplné osifikace plodu. Význam tohoto zjištění pro člověka není jasný.

6.    FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1    Seznam pomocných látek

Mikrokrystalická celulosa (E460) Sodná sůl kroskarmelosy Magnesium-stearát

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3    Doba použitelnosti

3 roky

6.4    Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky pro uchovávání.

6.5    Druh obalu a velikost balení Blistr Al/Al

Blistry obsahující 2, 4, 8, 12 a 40 tablet; 50 tablet v klinickém balení.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6    Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.

7.    DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o., Praha, Česká republika

8.    REGISTRAČNÍ ČÍSLO

87/612/05-C

9.    DATUM PRVNÍ REGISTRACE/ PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 28.12.2005

Datum posledního prodloužení registrace: 29.7.2009

10.    DATUM REVIZE TEXTU 3.6.2016

11